Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Ctnost, ctnosti

Ctnost, ctnosti

věrouka, duchovní život, morální teologie, filosofie

Ctnost, ctnosti 

 

- návyk dobrého jednání, který člověka uschopňuje náležitě jednat snadno, s potěšením a vytrvale. Jejím protikladem je neřest neboli trvalý sklon ke zlému.

[Gerald OʼCollins, Edward G. Farrugia. Z OʼCollins, G. - Farrugia, E. G.: Leksykon teologiczny, Kraków 2002 (orig. A Concise Dictionary of Theology, New York - Mahwah, N. J. 2000), přeložil Lukáš Drexler.]

   

Ctnost je stálá, trvalá hbitost, pohotovost, obratnost vůle činit dobré a varovat se zlého. Křesťanská nadpřirozená ctnost je nadpřirozený, od Boha vlitý dar, který nás činí schopnými a ochotnými činit dobré.

Ctnosti dělíme na ctnosti božské a ctnosti mravní. Ctnosti mravní pak na ctnosti hlavní neboli kardinální a ctnosti podružné neboli sdružené s hlavními.

Božské ctnosti (také teologické či teologální ctnosti) jsou: víra, naděje a láska (viz 1Kor 13,13).

Hlavní (kardinální) ctnosti jsou:

  • obezřetnost (moudrost, rozumnost, lat. prudentia),
  • spravedlnost (lat. iustitia),
  • mírnost (umírněnost, střídmost, lat. temperantia),
  • statečnost (odvaha, lat. fortitudo).

Proti každé ctnosti se hřeší buďto per defectum, tj. nedostatkem, nebo per excessum, tj. upřílišněním.

[Karel Sahan. Převzato z: Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; redakčně upraveno a doplněno.] 

 

Katechismus katolické církve o ctnostech píše[1]:

Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro. Dovoluje člověku nejen konat dobré skutky, nýbrž i vydávat ze sebe to nejlepší." (1803)

„Lidské ctnosti jsou zakořeněny v božských (teologálních) ctnostech, které uzpůsobují lidské mohutnosti pro účast na božském životě. Božské ctnosti se vztahují přímo k Bohu. Uschopňují křesťany, aby žili v důvěrném vztahu k Nejsvětější Trojici. Původem, důvodem i předmětem božských ctností je trojjediný Bůh.

Božské ctnosti jsou základem, duší a charakteristickým rysem mravního jednání křesťana. Pronikají a oživují všechny mravní ctnosti. Bůh je vlévá do duše věřících, aby věřící byli schopni jednat jako jeho děti a zasloužit si věčný život. Božské ctnosti jsou zárukou přítomnosti a působení Ducha svatého v mohutnostech lidské bytosti." (1812-1813)

 

Související články:

Ludmila Křivancová: Kardinální ctnost - umírněnost  
Jan Kassián: Rozmluvy o modlitbě - O povaze modlitby (IX, 2) 
Kateřina Sienská: Paní Nelle, někdejší ženě Mikuláše Buoncontiho z Pisy  
Ignác z Loyoly, Jan de Polanco: List o ctnosti chudoby  
Bernardin Sienský: Královnou všech ctností je láska  
Jan van Ruysbroeck: Myšlenky o kontemplaci 
Jan Kassián: Trojí vítězství nad neřestí 
Jan Ruysbroeck: Věnec ctností

 

Poznámky:


[1] Katechismus katolické církve, Praha 1995.

 

Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia; Karel Sahan, 2.4. 2009

Přečteno 5066x

další křesťanské pojmy