Ježíšovo království není z tohoto světa, ale je a bude nad tímto světem

„Ježíš řekl: ‚Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.‘"

(Janovo evangelium, 18, 36)

Ježíšovo království sice není z tohoto světa, ale je a bude nad tímto světem a v tomto světě, avšak nikoli způsoby světskými, ale způsoby nebeskými. Proto on své kralování započíná ne silou, ale naopak dobrovolnou „bezmocí" mocného Boha, když se stává člověkem a obětuje sebe sama za spásu světa. Toto jsou způsoby Kristovy vlády, kdy on ač Pán, přesto se dobrovolně stává služebníkem našeho spasení (srov. J 13,13-14; srov. též Flp 2,7). V jazyku evangelisty Jana totiž výraz „svět" označuje zejména svět podlehlý hříchu a moci zlého, čemuž odpovídají i způsoby tohoto hříchu podlehlého světa. Oproti tomu Ježíš ukazuje způsoby „onoho světa", světa „shůry" neboli přicházejícího Božího království, které on nastoluje svým příchodem do světa a ustavuje svojí obětí a vzkříšením a do kterého se vstupuje upřímným pokáním a čistým srdcem - známkou vlády Božího království je tedy pokora, a to dokonce pokora samotného Boha, která je v protikladu k pýše tohoto světa. Jeho vláda nad světem tedy není světská, mocenská, ale duchovní, božská, kdy na jednu stranu sice coby Bůh Stvořitel vše drží svojí božskou mocí, na druhou stranu však coby Beránek Boží pokorně a nenásilně nabízí lidem spásu v Božím království na základě dobrovolnosti pozvání a nikoliv na základě mocenského přinucení. Ježíšovo království tedy není z tohoto světa, ale má svůj pramen, svůj zdroj ve světě Božím, je z Otce, z Boha, a proto projev Ježíšovy vlády nese pečeť Božího jednání a Božího světa, Božích způsobů, které zjevuje „hlas tichý a jemný" (srov. 1Kr 19,12). Právě tímto hlasem nám Syn „vypověděl o Bohu" (srov. J 1,18), hlasem, který „není z tohoto světa" (srov. J 18,36) a který je „Duch a život" (srov. J 6,53), a to věčný život.

Nakolik je vláda Kristova v protikladu ke způsobům tohoto světa, ukazuje i ďáblovo pokoušení Ježíše na poušti, kde jedním z těchto ďáblových pokušení bylo i nabízení Ježíšovi „všech království světa a jejich slávy", pokloní‑li se Ježíš svůdci ďáblu (srov. Mt 4,8). Ježíš však tomuto svodu nepodlehl a zůstal věrný svému nebeskému způsobu vládnutí, kterým není mít bohatství pro sebe, moc a slávu, ale naopak zchudnutí pro druhé a bezmoc a pohanu pro dobro a spásu druhých. Ježíš je totiž Vládce, který je Láska - ne láska k sobě samému, ale láska k druhému, tím spíše k potřebnému, jakým je člověk stižený hříchem, ke kterému sváděl ďábel i samotného Ježíše - Boha, který se stal člověkem. Protože však Ježíšovo království není z tohoto světa, nepodlehl způsobům kralování a získávání moci tohoto světa, ale protože jeho Království je z „onoho světa", zachoval i nadále způsoby „onoho světa" neboli způsoby božské, způsoby „shůry". Tak Ježíšovo království není z tohoto světa, Ježíšovo království je z „Onoho světa".

Související články:

Kristus Král 
Terezie od Ježíše: Ty jsi Král!  
Irenej z Lyonu: Kristus je králem všech lidí   
Cyril Alexandrijský: Skrze kříž se Kristus stal Králem nad světem  
Origenes: Ježíš Kristus je Král, avšak jeho Království není z tohoto světa  
Richard Špaček: O královském úřadě Kristově  
Vladimír Losskij: Velikost Kristova kříže  
Silvestr Maria Braito: Kristus Král