Kristus při křtu nepřijal Ducha sám pro sebe, ale pro nás

Když Tvůrce veškerenstva rozhodl, že všechno obnoví v Kristu (srov. Ef 1,10), a to řádem jistě velmi krásným, a že přirozenost člověka vrátí opět do bývalého stavu, slibuje, že mu spolu s ostatními dobry udělí štědře i Ducha Svatého, protože jinak nemůže být člověku vráceno pokojné a stálé vlastnění dober.

A tak ustanoví dobu, kdy má na nás sestoupit Duch Svatý, to jest, kdy má přijít Kristus, a slíbí ho slovy: „V oněch dnech", totiž ve dnech Zachránce, „vyleji svého Ducha na veškeré tělo" (Jl 3,1; srov. Sk 2,17).

Jakmile pak čas tak veliké štědrosti a svobody uvedl doprostřed země Jednorozeného v těle, to jest jako člověka narozeného z ženy (srov. Gal 4,4) podle božského Písma, dal znovu Bůh Otec Ducha a první ho přijal Kristus jako prvotina obnovené přirozenosti. Dosvědčil to Jan Křtitel: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a spočinul na něm" (J 1,32).

O Kristu se říká, že přijal Ducha, nakolik se stal člověkem a nakolik se hodilo pro člověka, aby Ducha přijal. A také proto, že ačkoliv je přece Synem Boha Otce, zplozeným z jeho podstaty, ano, už před vtělením a ještě spíše před všemi věky, přece se nezdráhá slyšet, že ho Bůh Otec oslovuje poté, co se stal člověkem: „Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil" (Ž 2,7). Neboť o tom, který byl už před věky Bohem, zplozeným z něho, říká Bůh, že ho zplodil dnes, aby v něm přijal za své děti nás. V Kristu se totiž nalézá celá přirozenost, nakolik on je člověkem. Tak i o Otci, protože má vlastního Ducha, se zase praví, že ho dává Synu, abychom my v něm získali Ducha. Z toho důvodu se tedy ujal Abrahámova símě, jak je psáno, a ve všem se připodobnil bratřím (srov. Žid 2,16-17).

Jednorozený tedy přijímá Ducha Svatého nikoli sám pro sebe, neboť je jeho a je dán v něm a skrze něho, jak jsme již řekli dříve. Ale protože se stal člověkem, měl v sobě celou (lidskou) přirozenost, aby ji celou obnovil a vrátil jí celistvost. A dále můžeme vidět, chceme-li správně usuzovat a užít i svědectví Písma, že Kristus nepřijal Ducha sám pro sebe, ale spíše v sobě pro nás, poněvadž všechna dobra přecházejí jeho prostřednictvím i na nás.

[Cyril Alexandrijský: Výklad Janova evangelia, V, 2; in: PG, LXXIII, 751-754. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti 
Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás  
Kdo se narodil z Ducha, stává se s Ním jedno  
Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem  
Skrze lidská slova Ježíše Krista k nám promlouvá Bůh, který se stal člověkem  
Skrze kříž se Kristus stal Králem nad světem  
"Jestliže neodejdu, Zastánce k vám nepřijde"  
Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí  

   

Související články:

Hippolyt Římský: O Křtu Páně   
Řehoř Naziánský: Kristus je pokřtěn   
Brigita Švédská: O Kristově křtu v Jordánu   
Petr Chrysolog: Dnes Kristus vstoupil do vod Jordánu, aby smyl hřích světa  
Klement Alexandrijský: Křest Duchem svatým  
Lukáš Drexler: Holubice nového stvoření  
Richard Špaček: Křest