Lukáš Drexler, 10.1. 2021
Duch Boží se vznášel nad vodami, než začal den první, den nového stvoření...
Noe, předobraz Boha Otce, při zakládání nového stvoření vyslal holubici. Ta „však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy."[1] Ne tak u panenské Marie: když k ní Otec, předobrazen Noem, poslal svou Holubici, tj. Ducha[2], nevrátila se k Němu zpět, do archy Jeho božského Lůna, ve kterém odvěčně spočívá Jeho Syn[3] a ze kterého vychází i onen Jeho Duch, ale spočinula na povrchu nové země, nového stvoření, na níž již nespočívaly vody hříchu tohoto světa, a to na panenské zemi jménem Maria, z níž byl učiněn nový Adam: Ježíš Kristus. Tedy tato Holubice - Duch Svatý - se nevrátila zpět do archy Otcova Lůna, že by neměla kde spočinout, ale vstoupila do archy panenského lůna, aby si v ní učinila příbytek a aby v ní a z ní učinila příbytek pro přebývání Božského Slova, tj. lidské tělo vtěleného Syna Božího a Spasitele světa.
Slavnostně pak tato Holubice potvrdila své spočinutí na suché zemi nového stvoření v den křtu Kristova v Jordánu, když tato nová země nového stvoření, to jest Slovo, jež se stalo tělem[4], vyvstala z vod hříšného světa, takže Holubice Boží na této suché zemi nového stvoření mohla spočinout za slavnostního prohlášení Otcova: „Toto je můj milovaný Syn, v něm jsem našel zalíbení!"[5] neboli: „Toto je nová země nového stvoření, v jaké mám zalíbení navěky." A všichni, kteří se zrodili z této země a v ní „dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti,"[6] spočívají v této zemi navěky a Bůh v nich má věčné zalíbení, to jest v těch, kteří se jako jejich Pán, to znamená jejich Země, vynořili - obmyti ve křtu - z hříšných vod tohoto světa a sestoupila na ně Holubice[7], podobně jako Duch na počátku celého stvoření, když „se vznášel nad vodami"[8], než začal den první, den nového stvoření...
Bůh
Oheň Eliášův
Rány Kristovy
O kontemplaci
Maria souznělá
Odevzdat se Marii
"A hned vyšel ven..."
Arte-factum - deo-factum
Panna Maria - Matka Boží
V čem spočívá věčný život
Mění se přirozenost člověka?
Lidská sexualita "eucharistická" a jako obraz Trojice
Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Hippolyt
Římský: O Křtu Páně
Řehoř Naziánský:
Kristus je pokřtěn
Brigita Švédská: O
Kristově křtu v Jordánu
Klement
Alexandrijský: Křest Duchem svatým
Richard Špaček: Křest
[1] Gen 8,9.
[2] Srov. Mt 3,16 a par.
[3] Srov. J 1,18.
[4] Srov. J 1,14.
[5] Srov. např. Mt 3,17.
[6] Ef 4,13.
[7] Srov. Tertullian: O křtu, 8.
[8] Gen 1,2.
Portrét Evagria Pontského
Evagrius Pontský (4. stol.) byl jednou z nejvlivnějších a nejznámějších osobností starověkého mnišského života a velmi plodným autorem mnišské asketické a teologické literatury, který je považován za prvního systematizátora tehdejší mnišské zkušenosti. Více se o něm dozvíte v jeho portrétu v sekci Křesťanské osobnosti.