Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Rány Kristovy

Rány Kristovy

Lukáš Drexler, 9.4. 2013

Proč jsou po vzkříšení rány Kristovy nezhojeny?

 

Nahlížíme-li na vzkříšení - ať naše, či Kristovo - „prizmatem dokonalosti", tzn. že nemá-li někdo v tomto světě ruku, po vzkříšení ji bude mít, nebo je-li někdo nyní slepý, po vzkříšení bude vidět atp., může vyvstat otázka, proč má Ježíš i po vzkříšení na svém těle rány, a to dokonce otevřené, do kterých je možné vložit prst či ruku (srov. J 20,27). Je tomu tak proto, že právě skrze Ježíšovy rány na nás navěky prýští voda jeho věčného života (srov. J 19,34), a tento pramen již nikdy, po celou věčnost na nás nepřestane prýštit, jeho rány se již proto nikdy neuzavřou. Ježíš bude mít své rány otevřené navěky a my po celou věčnost budeme vzhlížet k tomu, „kterého jsme probodli" (srov. Zach 12,10, srov. Zj 22,4), a navěky budeme pít jako „dychtivé laně" (Ž 42,2) z pramene živé vody (srov. Zj 22,1.17), který prýští z „trůnu Božího a Beránkova" (Zj 22,1), kterým je Ježíšovo svaté lidství, z pramene, který se „řine z pravého boku domu" (Ez 47,1-2), tj. z chrámu jeho lidství, „zbořeného" na Golgotě a „postaveného" „ve třech dnech" (J 2,19), v němž přebývá Šechina Hospodinova, jež se stala tělem a tělem zůstává navěky.

Ježíšovy rány jsou branami jeho životdávající a k věčnému životu křísící vody života, které se již nikdy nezavírají, neboť v Jeho domě, tj. Božím království, již není noci (srov. Zj 22,5), ale věčný, osmý den odpočinutí Hospodinova (srov. Žid 4): „Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude" (Zj 21,25), a tyto brány již nemusí chránit vstup do Domu Hospodinova ani před případnými „zloději", neboť do těchto bran již „nevstoupí ... nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života" (Zj 21,27). A my jsme zapsáni v Beránkově knize života, kterou je Beránkovo lidství a do níž jsme zapsáni hřeby a hrotem kopí (srov. Iz 49,16), v pokání očištěni a „provoněni" (srov. 2Kor 2,14) rudým „inkoustem" těchto ran, těchto živých zápisů našich jmen do knihy Beránka obětovaného na kříži a vzkříšeného v panenském hrobě, počátku nového stvoření.

A vlastně i my máme mít navěky otevřenou ránu v srdci, jako Ježíš (i jako Otec, neboť Syn nekoná nic, co by nekonal i Otec; srov. J 5,19). Ta rána má dokonce i své jméno, ženské jméno: Extase: extase mučedníků, lámajících chléb svého těla, extase milujících matek a otců, extase Matek Terez a bojujících Padre Piů, extase bezmocných a nemocných, kteří svá utrpení obětují na oltáři svého pomíjejícího těla, extase askezí a kontemplací zprůzračnělých řeholníků a řeholnic, extase kněží, kteří nezacelují svou „Adamovu ránu" v boku ženou, ale krvácí vstříc Pánu, extase zapomenutých světem, ale zřejmých Pánu, kteří se noří v ústraní, aby se stali středem Pozornosti, extase chudých v duchu, plačících, tichých, hladovějících a žíznících po spravedlnosti, milosrdných, majících čisté srdce, působících pokoj a pronásledovaných, extase těla světa, které se mění v Tělo Kristovo Slovem konsekrace, Slovem, které se stalo tělem, přebývalo mezi námi, zemřelo za nás na Kříži potupení, bylo vzkříšeno slávou Otce a vstoupilo na nebesa, kde usedlo v plnosti své slávy na trůn, z nějž vyvěrá „řeka živé vody, čiré jako křišťál" (Zj 22,1).

 

jezisovy-rany-men-2.jpg
 

 

Od téhož autora: 

Bůh
Extáze
Kontemplace
Oheň Eliášův
O kontemplaci
Maria souznělá
Mystika, mystický
Odevzdat se Marii
Arte-factum - deo-factum
Panna Maria - Matka Boží
Ježíšovy výroky "Já jsem" v Evangeliu podle Jana
Tajemství Kristova probodeného boku a Srdce ve středověké benediktinské tradici

 

Související články:

Antonín Paduánský: "Pokoj vám!"
Antonín Paduánský: Pán můj a Bůh můj

Bernard z Clairvaux: O Božském Srdci Páně

Richard Špaček: O bohopoctě vtěleného Krista
Antonín Paduánský: Ukázal jim ruce, bok a nohy 
Markéta Marie Alacoque: První zjevení Nejsvětějšího Srdce 
Hilda C. Graef: Svatá Gertruda Veliká, mystik Božského Srdce 
Mechtilda Magdeburská: Jak za dnů bolestí zjevuje Kristus své rány
Reginald Garrigou-Lagrange: Eucharistické Srdce Ježíšovo a jeho dokonalé darování 
Bohumil Spáčil: Pravoslavný teolog o Božském Srdci Páně 
Absconditus: Bůh nemůže mlčet, neboť je odvěké Slovo
Jan Eudes: Pramen spásy a pravého života
Kateřina Sienská: Tajemství mého Srdce
Lukáš Drexler: Našel jsem svůj domov
Augustin: Totožnost Kristova těla
Dobrotivý Pelikáne
Kdo jsi, Bože? 

 

[RSS]

Přečteno 303x

další články