Nacházíte se na: Theofil > Ježíš Kristus > Pán můj a Bůh můj

Pán můj a Bůh můj

sv. Antonín Paduánský, 10.4. 2015

Další úryvek z kázání sv. Antonína Paduánského (+1231) na neděli velikonočního oktávu, tentokrát o vyznání apoštola Tomáše a utvrzení naší víry. Latinsko-české znění.

   

tomas-a-vzkriseny-jezis-001-men.jpg
   

 

11. Unde sequitur quintum. Et post dies octo iterum erant discipuli eius intus, et Thomas cum eis. Venit lesus, ianuis clausis, et stetit in medio, et dixit eis: Pax vobis (Io 20,26). Expositum ne exponas. Deinde dicit Thomae: Infer digitum tuum huc, et vide manus meas; et affer manum tuam, et mitte in latus meum: et noli esse incredulus, sed fidelis. Respondit Thomas, et dixit ei: Dominus meus et Deus meus. Dicit ei Iesus: Quia vidisti me, et credidisti, beati qui non viderunt et crediderunt (Io 20,27-29).

Dicit Dominus in Isaia: In manibus meis descripsi te (Is 49,16). Nota quod ad scribendum tria sunt necessaria: charta, atramentum et penna. Manus Christi fuerunt quasi charta; sanguis, quasi atramentum; clavi, quasi penna. Descripsit ergo Christus nos in manibus suis propter tria. Primo, ut Patri scilicet vulnerum cicatrices, quae pro nobis sustinuit, ostenderet, et sic eum ad misericordiam invitaret. Secundo, ut nostri numquam oblivisceretur, unde ipse dicit in Isaia: Numquid oblivisci potest mulier infantem suum, ut non misereatur filio uteri sui? Et si illa oblita fuerit, ego tamen non obliviscar tui. Ecce in manibus meis descripsi te (Is 49,15-16). Tertio, quales scilicet esse et quid credere debeamus scripsit in manibus suis. Noli ergo esse incredulus, o Thoma, o christiane, sed fidelis.

Respondit Thomas: Dominus meus et Deus meus etc. Non ait: quia tetigisti, sed: vidisti, quia visus quodammodo generalis est sensus, qui de aliis quattuor dici solet. Forsitan non fuit, dicit GLOSSA, ausus tangere, sed aspiciendo tantum, seu etiam tangendo vidit. Videbat hominem et tangebat, et super hoc Deum credebat, iam remota dubitatione, et confitebatur quod non videbat. Thoma, vidisti me hominem et credidisti me Deum.

12. Beati qui non viderunt et crediderunt. In hoc commendat fidem gentium; sed praeterito utitur, ut quidquid erat futurum in sua praescientia iam noverat factum. Unde habes concordantiam in Actibus apostolorum de Eunucho Candacis, reginae Aethiopum, quem Philippus interrogavit: Si credis ex toto corde tuo. Respondit: Credo Filium Dei esse Iesum Christum. Et baptizavit eum (Act 8,37.38), et de Cornelio centurione, quem, cum omni familia sua, in nomine Iesu Christi Petrus baptizavit (Cf. Act 10,1-48). Isti duo, in Christo credentes, praefigurabant Ecclesiam de gentibus, sacro Baptismate regenerandam et in nomine Iesu Christi credituram.

 

(Dominica in octava paschae, I,11-12)

 

 

„Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš byl s nimi. Přišel Ježíš, ačkoliv dveře byly zavřené, postavil se uprostřed a řekl jim: ‚Pokoj vám!‘ (...) Potom řekl Tomášovi: ‚Vlož sem svůj prst a viz mé ruce! A vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku! A nebuď nevěřící, ale věřící!‘ Tomáš mu odpověděl a řekl: ‚Pán můj a Bůh můj!‘ Ježíš mu řekl: ‚Protože jsi mě viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.‘" (Janovo evangelium, 20,26-29)

 

Pán říká v Izajášovi: „Vyryl jsem si tě do dlaní."[1] Všimni si, že ke psaní jsou potřebné tři věci: papír, inkoust a pero. Kristovy dlaně byly jakoby papír, krev jakoby inkoust, hřeby jakoby pero.

Kristus si nás vyryl do dlaní ze tří důvodů. Za prvé, aby ukázal Otci jizvy svých ran, které podstoupil kvůli nám, a tak jej podněcoval k milosrdenství. Za druhé, že na nás nikdy nezapomíná, jak sám říká v Izajášovi: „Cožpak může zapomenout žena na svoje nemluvně, aby se neslitovala nad synem svého lůna? I kdyby ona zapomněla, já přesto na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do svých dlaní."[2] Za třetí, do svých rukou vyryl, jací vskutku máme být a co máme věřit. Nebuď tedy nevěřící, Tomáši, křesťane, ale věřící!

„Odpověděl Tomáš: ‚Pán můj a Bůh můj!‘" atd. Neříká: „Protože jsi se mě dotkl", ale: „Protože jsi viděl", neboť zrak je jistým způsobem všeobecný smysl, který obvykle pomáhá dalším čtyřem. (...) Viděl člověka a dotknul se ho, a k tomu uvěřil v Boha, vyloučil každou pochybnost, a vyznal, co neviděl. Tomáši, viděl jsi mě jako člověka a uvěřil jsi mi, že jsem Bůh.

„Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." Těmito slovy chválí víru pohanů, avšak používá minulý čas, neboť cokoliv, co nadejde v budoucnu, ve svém předzvědění seznal již jako uskutečněné.

Potvrzení toho máme ve Skutcích apoštolů v případě eunucha kandackého, královny etiopské, jehož se Filip otázal: „‚Věříš celým svým srdcem?‘ Odpověděl: ‚Věřím, že Ježíš Kristus je Boží Syn.‘ A pokřtil ho"[3], a v případě setníka Kornelia, kterého Petr, spolu s celou jeho rodinou, pokřtil ve jménu Ježíše Krista.[4]

Tito dva muži, kteří uvěřili v Krista, jsou předobrazem Církve z pohanů znovuzrozených ve svatém křtu a věřících ve jméno Ježíše Krista.

 

[Neděle velikonočního oktávu, I,11-12. Na základě slovenského překladu (in Antonín Paduánsky, Kázne, Serafín, Bratislava 2008) a latinského originálu (odkud je převzat i zde publikovaný latinský text) a s přihlédnutím k anglickému překladu (in The Sermons of saint Antony of Padua, přel. Paul Spilsbury) přeložil Lukáš Drexler.]

 

Od téhož autora:

  "Pokoj vám!"
Maria - zářivá duha
Ukázal jim ruce, bok a nohy 
Život aktivní a kontemplativní   
O postu  

 

Související články:

Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 1/6 
Lukáš Drexler: Ježíšovy rány zjevují jeho osobu  
Grzegorz Ryś: Proč jsou rány vzkříšeného Krista nezhojené?   
L. Drexler: Tajemství Kristova probodeného boku a Srdce ve středověké benedik. tradici  
Jan Damašský: Stav Krista po zmrtvýchvstání  
Juliana z Norwiche: Ježíš, naše pravá Matka  
Augustin: Jedině od Boha je naše spása 
Augustin: Totožnost Kristova těla

   

velikonocni-inspirace-5-b.jpg
   

Poznámky: 

[1] Iz 49,16.

[2] Iz 49,15-16.

[3] Sk 8,37-38.

[4] Sk 10,1-48.

 

[RSS]

Přečteno 2372x

další články