Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > O postu

O postu

sv. Antonín Paduánský, 14.2. 2024

Sv. Antonín Paduánský (+1231) vyzývá k tomu, k čemu vyzýval už Ježíš: nepostit se pouze na oko, ale opravdově, aby se člověk neusiloval zalíbit lidem, ale Bohu, "který vidí, co je skryto," a který tuto opravdovost odměňuje.

 

„A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti totiž zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí. Amen pravím vám: již dostali svou odměnu."

Matoušovo evangelium, 6, 16

 

„Když se postíte." antonin-paduansky-001-vyr-upr.jpgU této první klauzule je třeba se věnovat čtverému: přetvářce pokrytců, pomazání hlavy, umytí tváře a skrývání dobra.

„Když se postíte."Historia naturalis[1] je řečeno, že slina člověka, který se postí, je odolná vůči jedu zvířat, dokonce když ji spolkne had, uhyne. V člověku tedy, který se postí, je velký lék. Dokud se Adam v pozemském ráji zdržoval zakázaného ovoce, setrvával v nevinnosti. Hle, lék, který usmrcuje ďábelského hada a obnovuje ráj, ztracený kvůli hltavosti! Proto je řečeno, že Ester pokořovala své tělo posty, aby mohl padnout pyšný Haman a aby tak Židům opět získala přízeň krále Achašveróše (srov. Est 3-4). Postěte se tedy, chcete-li dosáhnout těchto dvou věcí, totiž vítězství nad ďáblem a znovuzískání ztracené milosti.

Avšak „když se postíte, netvařte se utrápeně", to jest, nestavte na odiv svůj půst zachmuřeností ve tváři: takové jednání nehájí ctnost, ale působí pouze zdání ctnosti „jako pokrytci". Pokrytci se také říká „pozlátkový", to jest navenek jako ze zlata, ale uvnitř, ve svědomí z bláta. Toto je modla Babylóňanů Bél, o které Daniel řekl: „Nemyl se, králi, ten je zevnitř z bláta a zvenku je z kovu" (Dan 14,6). Zvučí jako kov a vzhledem je podobný zlatu. Tak i pokrytec miluje zvuk chvály a okázale ukazuje zdání svatosti. Pokrytec má pokornou tvář, chudý oděv, zkroušený hlas, ale v mysli je vlkem. Takovýto smutek není podle Boha. Je to divný způsob k získání si chvály, totiž předstíráním zasmušilosti. Jak bývá zvykem, lidé se radují z nabytí jmění. Avšak zde jde o něco jiného: o prázdnotu a faleš.

„Ti totiž zanedbávají svůj vzhled", to jest, jdou v tom za míru běžnou mezi lidmi. Chválu je možné získat jak krásou oděvu, tak upřílišněným smutečním a strohým vzezřením. Je dobré se držet ne přehnané ubohosti, ani přepečlivé strojenosti, ale středu.

„Aby lidem ukazovali." Ať dělají cokoliv, je to zdánlivé, je to malba falešnou barvou. Glosa to vysvětluje: „Činí tak, aby se ukazovali být odlišnými od druhých a aby byli nazývaní výjimečnými lidmi, ač kvůli ponižování se."

„Že se postí." Pokrytec se postí, aby ho chválili, lakomec proto, aby si naplnil měšec, a spravedlivý proto, aby se líbil Bohu.

Amen pravím vám: již dostali svou odměnu." Hle, odměna, o které hovoří Mojžíš: „Nezneucti svoji dceru" (Lev 19,29). Dcera je obrazem jejich děl, která dávají na odiv světu, aby získali odměnu chvály. Byl by bláznem, kdo by prodal zlatou hřivnu za jednu olověnou minci. Kdo činí dobro pro chválu od lidí, ten prodává za potupnou cenu věc velké hodnoty.

 

[Antonín Paduánský: Kázání na Popeleční středu (Sermo 68 In Capite Ieiuni), I, 2. Na základě latinského textu a slovenského překladu (Anton Paduánsky: Kázne, Bratislava 2008 /orig. Cosi parlava santʼAntonio. Brani scelti dai Sermoni/) přeložil Lukáš Drexler.]

 

Od téhož autora:

Ukázal jim ruce, bok a nohy  
Život aktivní a kontemplativní   
Maria - zářivá duha 
Pán můj a Bůh můj
 
"Pokoj vám!"

  

Související články:

 

postni-inspirace-13.jpg

  

Poznámky:


[1] Dílo Plinia Staršího (†79). Pozn. překl.

 

[RSS]

Přečteno 397x

další články