Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Úcta k Srdci Ježíšovu 2/2 - Teologické základy úcty

Úcta k Srdci Ježíšovu 2/2 - Teologické základy úcty

Lukáš Drexler, 28.6. 2019

Co vlastně uctíváme, vzdáváme-li úctu Nejsvětějšímu Srdci? A jaké má tato úcta teologické základy a biblická východiska? Na to ve stručnosti odpovídá druhá část textu o úctě Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

 

Úcta k Srdci Ježíšovu 1/2 - Dějiny úcty  

 

Biblická východiska

Pojem „srdce" vyjadřuje centralitu osobní bytosti již ve Starém zákoně[1]: „Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život."[2] Hospodin zkoumá srdce[3] a na stavu srdce závisí spása[4] i věčnost[5] člověka. Je třeba mít srdce přímé[6], nikoliv záludné a ničemné[7]. Bůh má být milován celým srdcem i celou duší člověka.[8] A je-li „cesta srdce" člověku těžká, Bůh je schopen vložit do člověka „nové srdce"[9].

Toto zdůrazňuje i Ježíš: „srdečné", tj. niterné, je důležitější než „tělesné", tj. vnější, zjevné pohledu okolí: „to, co je skryto,"[10] je právě ono „srdečné", „komůrka srdce"[11], jejíž nyní skrytý obsah vyjde v okamžiku soudu najevo[12] a Bůh odplatí každému podle obsahu jeho srdce[13]. Srdce je důležité, neboť bez čistého srdce není možné uzřít Boha.[14] Ideálem je „srdce tiché a pokorné", které dává člověku naleznout odpočinutí[15] ve jhu Boha Otce a jeho vůle, jeho slova. Srdce každého jedince je bojištěm, na němž probíhá zápas o jeho věčný úděl,[16] zda srdce bude zřídlem skutků dobrých, nebo zlých.[17] nsj-008-men.jpgI v Ježíšových ústech, stejně jako tomu bylo i ve Starém zákoně, zaznívá jako vrcholný imperativ milovat Boha „celým srdcem a celou svou duší."[18] Srdce je tak zdrojem i symbolem lásky, jak na prvním místě lásky k Bohu, tak i lásky k bližnímu[19]. A i v Novém zákoně je srdce zdrojem života; v případě Srdce Bohočlověka, tj. vtěleného Boha, který je sám Život[20], pak zdrojem života věčného[21], neboť z něj vyvěrá voda živá[22] a krev věčného života[23], stejně jako „slova věčného života"[24], neboť „čím srdce přetéká, to ústa vynáší"[25].

 

Teologická reflexe

To vše, ale ještě mnohé další, je třeba mít na paměti, rozvažuje-li se o opodstatněnosti a zdroji úcty k Srdci Bohočlověka, k „Srdci Boha". Zdroj i opodstatněnost úcty k Božskému Srdci tkví právě v onom boholidství Syna/syna, v tom, že Bůh se stal člověkem: Bůh bere na sebe vše lidské, vyjma hříchu, aby nám skrze toto lidské daroval vše své, tj. Božské. Jeho Osoba sjednocuje „lidství" s Božstvím a vše lidské tím proměňuje a naplňuje jeho smysl. A to se týká i srdce. Je-li srdce člověka zdrojem jeho života, středem jeho bytosti, centrem jeho rozvažování a chtění a zdrojem jeho konání,[26] pak i lidské srdce Boha je tímtéž, ovšem ve stupni Božském. A jako u člověka je i jeho tělo a tělesné uspořádání obrazem Trojice[27] a každá jeho část má svůj význam a účel[28], tak je tomu v mnohem vyšší míře u Bohočlověka: jeho Srdce, boholidské Srdce „jednoho ze Tří", symbolizuje i uskutečňuje to, co symbolizuje. Tedy je jak symbolem toho nejniternějšího v Bohočlověku (a to jak v Bohu, tak i v člověku neboli „jako v nebi, tak i na zemi"[29]), tak i nástrojem toho, co Srdce symbolizuje. Klíčovým momentem je tedy „hypostatické spojení" lidského a Božského v Bohočlověku[30]: cokoliv lidské je neoddělitelně (ale zároveň nesmíšeně) spjato s Božským.[31] A to lidské, jež náleží vtělenému Bohu, hypostaticky sjednocené činí zcela a dokonale to, co je Božské. A to se týká i boholidského Srdce: je-li srdce člověka tím nejniternějším a centrem veškerého jeho smýšlení, rozhodování a konání, stejně jako i lásky, která je úkonem vůle, je tomu tak i v případě Bohočlověka, neboť je tomu tak i v případě Boha samého. Lidská láska Bohočlověka je hypostaticky sjednocena s láskou Božskou, jeho lidská vůle je hypostaticky sjednocena s jeho vůlí Božskou, a je-li lidské srdce zdrojem jeho života, tím spíše Srdce Bohočlověka, jež nám „spolu s" (tj. symbolicky[32]) „životem lidským", který je spjat s krví[33], udílí život Božský, jenž je spjat s Duchem, tj. „krví Otce i Syna".

Z toho je pak jasné, že uctívá-li se lidské srdce Ježíše Krista, vtěleného Boha, uctívá se „spolu s" ním Osoba Syna[34] a jeho láska k Bohu Otci i k lidem[35]. A vzývá-li se Srdce Ježíšovo, vzývá se tím samotná Osoba Syna.[36]

V teologickém rozlišení pak je materiálním předmětem úcty Srdce Ježíšova lidské srdce Bohočlověka, předmětem formálním pak je Božství Kristovo,[37] obojí však v hypostatickém sjednocení a uctíváno sjednoceným, jediným úkonem bohopocty[38].

 

[Upravená část z licenciátní práce Hlavní teologické prvky úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu v českých katolických časopisech konce 19. a první poloviny 20. století, obhájené roku 2016 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.]

 

Úcta k Srdci Ježíšovu 1/2 - Dějiny úcty

 

Od téhož autora:

Bůh
Přijetí Boha
Oheň Eliášův  
Rány Kristovy
O kontemplaci  
Maria souznělá
Odevzdat se Marii 
"A hned vyšel ven..."  
Našel jsem svůj domov
Panna Maria - Matka Boží
Arte-factum - deo-factum 
Ježíšovy výroky "Já jsem" v Evangeliu podle Jana 
Ekstatičnost člověka a Boha u Dionysia Areopagity
Lidská sexualita "eucharistická" a jako obraz Trojice
Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Peklo, očistec a nebe v Eschatologii Josepha Ratzingera 
Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik  
Očistec - katolický konstrukt nebo pravověrná součást křesťanské tradice? 
Tajemství Kristova probodeného boku a Srdce ve středověké benediktinské tradici
Tři údobí duchovního života
V čem spočívá věčný život   

 

Související články:

Richard Špaček: O bohopoctě vtěleného Krista
Mechtilda Magdeburská: Kterak duše chválí Svatou Trojici
Markéta Marie Alacoque: První zjevení Nejsvětějšího Srdce 
R. Garrigou-Lagrange: Eucharistické Srdce Ježíšovo a jeho dokonalé darování
L. Drexler: Tajemství Kristova probodeného boku a Srdce ve středověké benediktinské tradici
Mechtilda Magdeburská: Jak za dnů bolestí zjevuje Kristus své rány
Hilda C. Graef: Svatá Gertruda Veliká, mystik Božského Srdce   
Silvano Fausti: ... ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok
Markéta Marie Alacoque: Z dopisů sv. Markéty M. Alacoque
Bohumil Spáčil: Pravoslavný teolog o Božském Srdci Páně 
Absconditus: Bůh nemůže mlčet, neboť je odvěké Slovo
Antonín Paduánský: Ukázal jim ruce, bok a nohy  
Jan Eudes: Pramen spásy a pravého života 
Kateřina Sienská: Tajemství mého Srdce  
Veronika Giuliani: O ranách Pána Ježíše 
Bonaventura: Zdroj života je v Tobě  
Bonaventura: O Božském Srdci Páně  
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve
Lukáš Drexler: Rány Kristovy
Dobrotivý Pelikáne
Kdo jsi, Bože?    

 
nejsvetejsi-srdce-jezisovo-001-4.jpg
 
 

Poznámky:


[1] Srov. též Vaulx, J. de - Vanhoye, A.: Srdce, in Léon-Dufour, X. (ed.): Slovník biblické teologie, Praha 2003, s. 473-475; Dentan, R. C.: Heart, in Buttrick, G. A. (ed.): The Interpreter's Dictionary of the Bible. An Illustrated Encyclopedia, 2, New York 1962, s. 549-550; Moel, C. J.: Sacred Heart, Devotion to, in Aa.Vv.: New Catholic Encyclopedia, XII, New York - St Louis - San Francisco - Toronto - London - Sydney 1967, s. 818; Ladame, J.: Srdce Ježíšovo, srdce plné lásky, Kostelní Vydří 1996, s. 42-48; Sanna, I.: Nejsvětější Srdce Ježíšovo, in Fiores, S. de - Goffi, T., (eds.): Slovník spirituality, Kostelní Vydří 1999, s. 574.

[2] 4,23.

[3] Např. Žl 7,10; 17,3 ad.

[4] Žl 7,11.

[5] Žl 22,27.

[6] Např. Žl 11,2.

[7] 6,16-19.

[8] Dt 6,5; 10,12 ad.

[9] Ez 36,26.

[10] Mt 6,4.

[11] Srov. Mt 6,6.

[12] Srov. Mk 4,22; Lk 8,17; 1 Kor 3,13 ad.

[13] Zj 2,23.

[14] Mt 5,8.

[15] Srov. Mt 11,28-30.

[16] Mt 12,33-37.

[17] Mt 15,18-19.

[18] Srov. Mt 22,37.

[19] 1 Petr 1,22.

[20] Jan 11,25; 14,6.

[21] Jan 19,34.

[22] Srov. Ez 47,1-10; Jan 4,14.

[23] Jan 6,53-54.

[24] Jan 6,68, srov. též v této souvislosti Mt 4,4.

[25] Srov. Mt 12,34.

[26] Srov. např.: „Srdce - v biblické psychologii centrální a sjednocující orgán osobního života, ... nejvnitřnější pramen individuálního života ...", Dentan, R. C.: Heart, in Buttrick, G. A. (ed.): The Interpreter's Dictionary of the Bible. An Illustrated Encyclopedia, 2, New York 1962, s. 549; srov. též: „... srdce je úzce spojeno s individuální osobou a ... je vnímáme v první řadě jako určité duchovní jádro, které zejména lidskou bytost vnitřně sjednocuje a které je zároveň podmínkou meziosobní vztahovosti.", Pospíšil, C. V.: Tajemství srdce vtěleného Syna, Olomouc 2001, s. 10; srov. též Ambros, P.: Teologické aspekty úcty Božského Srdce Ježíšova, in Kaiserová, K. - Mikulec, J. - Šebek, J., (eds.): Srdce Ježíšovo. Teologie - symbol - dějiny, Ústí nad Labem 2005, s. 38.

[27] Gn 1,26; srov. Tenace, M.: Vybrané kapitoly z antropologie. Stvoření člověka k obrazu a podobenství Božímu, Olomouc - Velehrad 2001, zejména s. 78-85.

[28] Srov. Clément, O.: Tělo pro smrt a pro slávu. Malé uvedení do teopoetiky těla, Velehrad 2004, s. 10-11.

[29] Srov. Jan 5,19: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn." a Jan 14,9: „Kdo vidí mne, vidí Otce."

[30] „Ve shodě se svatými otci všichni jednomyslně učíme vyznávat, že je jeden a týž Syn, Pán náš Ježíš Kristus, dokonalý v Božství a dokonalý v lidství, skutečný Bůh a skutečný člověk, složený z rozumové duše a těla, soupodstatný s Otcem co do Božství a soupodstatný s námi co do lidství, ‚ve všem nám podobný kromě hříchu‘ ... Jednoho a toho samého Krista, Syna, Pána, Jednorozeného, který sestává ze dvou přirozeností bez smíšení, beze změny, bez oddělení a bez rozloučení. Odlišnost přirozeností nikdy nezanikla v důsledku jejich sjednocení, ale naopak vlastnosti každé jedné přirozenosti zůstaly zachovány, když se obě přirozenosti spojily v jedné osobě a v jedné hypostazi.", Chalcedonský koncil, Vyznání víry, 11, in Denzinger, H. - Schönmetzer, A.: Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum, Barcinone - Friburgi Brisgoviae - Romae 1976 (36. vyd.), 301-302, s. 108 (citováno dle Baron, A. - Pietras, H., (eds.): Dokumenty Soborów Powszechnych, I, Kraków 2002, s. 223).

[31] Srov. Pius XII.: Haurietis aquas, II: „Věčné Slovo přijalo pravou, dokonalou lidskou přirozenost; vytvořilo si z masa a krve a přivtělilo srdce, jež právě tak jako naše srdce bylo schopné trpět a být probodené. Na tuto skutečnost je třeba hledět ve světle hypostatického (podstatného) spojení ve světle vykoupení lidstva a jeho posvěcení." (citováno dle Pius XII.: Haurietis aquas, II, in Aa.Vv.: Božské Srdce. Teologická reflexe, Olomouc - Velehrad 2002, s. 29), nebo Tamtéž: „V lidské přirozenosti, již si věčné Slovo přivlastnilo, nechybělo tedy nic. Přijalo ji skutečně beze zmenšení nebo pozměnění toho, co je v ní duchovního a tělesného ..." (citováno dle Pius XII.: Haurietis aquas, II, in Aa.Vv.: Božské Srdce. Teologická reflexe, Olomouc - Velehrad 2002, s. 28).

[32] Z řeckého συμβαλλω [symballó] - „spojuji", „házím dohromady", odtud pak je řecké συμβολον [symbolon] - „symbol", který není jen nějakým odkazem na „symbolizovanou" skutečnost, ale „spolu se" symbolem je nesena a zprostředkována zároveň i ta skutečnost, kterou symbol vyjadřuje a nese. Viz v podobném významu také označení „symbol" pro vyznání víry (např. Symbolum apostolicum). A viz k tomu též starověké užívání „symbolů" k prokazování totožnosti osoby spojením dvou předtím rozlomených částí nějakého předmětu, nejčastěji hliněného, pečeti ap., kdy jednu polovinu vlastnila osoba, jíž se měla prokázat totožnost osoby druhé, která za tímto účelem vlastnila druhou polovinu rozlomeného předmětu.

[33] Srov. Lv 17,4.

[34] „... vidíme, že všechna úcta, pocta a láska prokazovaná božskému Srdci je skutečně a doopravdy prokazována Kristu samotnému.", Lev XIII.: Annum Sacrum, 8 (citováno dle Lev XIII.: Annum Sacrum, 8, in Aa.Vv.: Božské Srdce. Teologická reflexe, Olomouc - Velehrad 2002, s. 15); „Úcta je určena osobě a v Kristu je jedna jediná božská osoba s přirozeností božskou a s přirozeností lidskou.", Sanna, I.: Nejsvětější Srdce Ježíšovo, in Fiores, S. de - Goffi, T., (eds.): Slovník spirituality, Kostelní Vydří 1999, s. 575.

[35] „... Srdce vtěleného Slova je právem pokládáno za symbol a smyslový obraz trojí lásky, kterou božský Vykupitel stále miluje věčného Otce a všechny lidi.", Pius XII.: Haurietis aquas, II (citováno dle Pius XII.: Haurietis aquas, II, in Aa.Vv.: Božské Srdce. Teologická reflexe, Olomouc - Velehrad 2002, s. 31); „... jsme přesvědčeni, že úcta, kterou pod svatým symbolem probodeného Srdce ukřižovaného Vykupitele prokazujeme lásce Boha a Ježíše Krista k lidem ...", Pius XII.: Haurietis aquas, IV (citováno dle Pius XII.: Haurietis aquas, IV, in Aa.Vv.: Božské Srdce. Teologická reflexe, Olomouc - Velehrad 2002, s. 39); „Výraz ‚nejsvětější Srdce‘ označuje nejen tělesné Srdce Ježíšovo, ale také Ježíšovu lásku, jejímž přirozeným symbolem srdce je: ‚Hle, Srdce, které tolik milovalo lidi.‘", Hamon, A.: Cœur (Sacré), in Aa.Vv.: Dictionnaire de Spiritualité ascétique et mystique, II, Paris 1953, sl. 1023-1024 (citováno dle Týž: Nejsvětější Srdce, in Aa.Vv.: Božské Srdce. Teologická reflexe, Olomouc - Velehrad 2002, s. 64); srov. též Úředníček, F.: Skrytý poklad. Pobožnost k Božskému Srdci Páně, Olomouc 2010, s. 44-53.

[36] „Když tedy uctíváme ... obraz probodeného Srdce ukřižovaného Krista, tu úctu - ovšem symbolicky - prokazujeme vlastně vtělenému Slovu.", Pius XII., Haurietis aquas, IV (citováno dle Pius XII.: Haurietis aquas, IV, in Aa.Vv.: Božské Srdce. Teologická reflexe, Olomouc - Velehrad 2002, s. 43). Srov. též Hamon, A.: Cœur (Sacré), in Aa.Vv.: Dictionnaire de Spiritualité ascétique et mystique, II, Paris 1953, sl. 1024 (česky Týž: Nejsvětější Srdce, in Aa.Vv.: Božské Srdce. Teologická reflexe, Olomouc - Velehrad 2002, s. 64-65); Siebers, B.: Pramen života a svatosti, Olomouc 1998, s. 15-22; Žák, F.: Soustavná katolická věrouka pro lid, II, Praha 1917, 1920, s. 282.

[37] Srov. Pospíšil, J.: Katolická věrouka, IV. a), O Bohu vtěleném. Traktát spekulativně dogmatický, Velehrad 1922, s. 238-239; Žák, F.: Soustavná katolická věrouka pro lid, II, Praha 1917, 1920, s. 278-285; Petrovits, J. J. Ch.: Theology of the cultus of the Sacred Heart. A moral, dogmatic and historical study, Washinton 1917, s. 50-72; Noldin, H.: The Devotion to The Sacred Heart of Jesus, New York 1905, s. 67-127; Vermeersch, A.: Nabożeństwo do Najśw. Serca Jezusa w praktyce i teorji, Kraków 1933, s. 713-825; Úředníček, F.: Skrytý poklad. Pobožnost k Božskému Srdci Páně, Olomouc 2010, s. 27-76; Moel, C. J.: Sacred Heart, Devotion to, in Aa.Vv.: New Catholic Encyclopedia, XII, New York - St Louis - San Francisco - Toronto - London - Sydney 1967, s. 818.

[38] Špaček, R.: Katolická věrouka. Díl II. Třetí kniha: O stvoření. Čtvrtá kniha: O Bohu Vykupiteli, Praha 1930, s. 206-211.

 

[RSS]

Přečteno 105x

další články