Šechina, Šekina, Šchina

Šechina, Šekina, Šchina

(z hebr. שְׁכִינָה [šechina] - „přebývání", „prodlévání")

- v židovství výraz pro přebývání Boží přítomnosti na nějakém místě ve vztahu k vyvolenému izraelskému národu, která postupem času nabývá až osobních charakteristik. Toto přebývání je pro židy výrazem Boží náklonnosti, naopak ztráta nebo absence této přítomnosti je chápána jako projev odvrácení se Boha od vyvoleného lidu v důsledku nějakého přestoupení Izraelitů neboli vzdálení se izraelského lidu od Boha a od jeho vůle vyjádřené v Božích přikázáních. Tato Boží přítomnost přebývala zejména v arše úmluvy, resp. ve stanu setkávání (řec. skéné, hebr. miškan - v obou případech kořen slova s-k-n jako u slova šechinah, šekina  - š-k-n), v němž byla tato archa, a v židovském chrámě v Jeruzalémě. Po zničení chrámu se v židovství také nabylo přesvědčení, že Boží Šechina je přítomna mezi těmi, kteří studují Tóru, nebo že spočívá na těch, kteří se společně modlí, tzn. že Šechina s židy putuje i do vyhnanství (exilu).

V křesťanství je Boží Šechina chápána jako osobní přítomnost Boha, jako Bůh sám, což evangelista Jan vyjadřuje ve formulaci: „Slovo se stalo tělem a přebývalo (řec. eskénósen - s kořenem slova s-k-n jako hebr. výraz šechinah, šekina - š-k-n) mezi námi" (J 1,14), tzn. že ono vtělené Slovo Boží, skrze které bylo „stvořeno vše, co je" (srov. J 1,3), je sám Bůh, který se stává člověkem a přebývá osobně v lidském těle mezi svým lidem, jak mnohokrát sám Bůh zasliboval již ve Starém zákoně, např.: „Budu přebývat uprostřed Izraelců a budu jejich Bohem" (Ex 29,45) ad., a jak to naplnil právě v Ježíši Kristu, kdy Ježíš na tomto základě může o svém těle hovořit jako o Božím chrámu, ve kterém přebývá tato Boží přítomnost neboli sám Bůh: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím znovu" (J 2,19). Toto osobní přebývání Boha mezi svým lidem se pak dále naplňuje i v jeho věřících, a to jak na individuální úrovni („přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek", J 14,23; „vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá", 1Kor 6,19), tak i na úrovni celého společenství coby Církve („v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží", Ef 2,20; „Hle, příbytek /řec. skéné/ Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid", Zj 21,3). Zvláštní pozornost je věnována i Ježíšově Matce Marii, která se díky vtělení stala příbytkem Šechiny neboli Syna Božího, Krista, který se v ní a skrze ni stal jako Bůh člověkem, a tak Panna Maria může být přirovnávána k mojžíšskému stanu setkávání nebo k arše úmluvy, které byly ve Starém zákoně místy přebývání Boží Šechiny uprostřed Božího vyvoleného lidu. Místem přebývání Boží osobní Šechiny se v křesťanských chrámech stává i svatostánek neboli tabernaculum, ve kterém se uschovává konsekrovaný eucharistický chléb, který je po svém přepodstatnění osobní plnou Boží přítomností pod způsobami chleba, protože konsekrací při mši se chléb a víno stávají tělem a krví Boha a člověka Ježíše Krista a po jejich přijetí se také každý věřící stává znovu a znovu „svatostánkem", jak to vyjadřuje i např. sv. Jan Maria Vianney: „Jaká radost pro křesťana, který má víru a který odchází od stolu Páně s celým nebem ve svém srdci! (...) Je to jako mít ve svém domě druhý svatostánek, kde dobrý Bůh přebývá skutečně v těle i duši!"

Více k tématu viz v článku: Norbert Mendecki: Šechina v židovské literatuře; Kristus a Šechina.

Literatura:

Související články:

Norbert Mendecki: Šechina v židovské literatuře; Kristus a Šechina  
Scott Hahn: "A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem"   
Lukáš Drexler: Martin Buber: "Život chasidů"
Josef Blaha: Na počátku bylo světlo
Lukáš Drexler: Kabala