Šechina v židovské literatuře; Kristus a Šechina

Šechina v židovské literatuře

Šalomounův chrám platil za příbytek neviditelného Boha. Podle 1. Královské 8,10-13 v jeruzalémském chrámu přebývala sláva (hebr. כבד [kavod]) Páně.[1] Odtud pochází slovo šechina, jež vyjadřuje „přebývání" coby personifikaci Boží přítomnosti ve světě. Termín šechina byl užíván zástupně pro pojem Boha, aby se předešlo jeho antropomorfizaci, podle příkladu Exodu 34,6: „A JHVH prošel před jeho (tj. Mojžíšovou) tváří". V pobiblické době bylo jméno JHVH nahrazeno výrazem Šechina. Targum Onkelos zní: „A Bůh přikázal Šechině přejít před jeho tváří"[2], T^J2 říká: „A prošla okolo něho sláva Šechiny Páně"[3]. „Sláva Boží Šechiny" střežila brány ráje po hříchu prarodičů (T^J1.2)[4]. Po roce 70 po Kristu Šechina označovala Boží přítomnost na tom místě, kde se Židé nacházeli, tzn. že Šechina od té doby nebyla vázána na jeruzalémský chrám. Šechina šla dokonce s Židy do vyhnanství. Traktát M'gila, 29a uvádí: „Je tradováno: Rabi Šimon ben Jochaj řekl: Jdi a viz, jak jsou Izraelité milováni Bohem. Kdekoliv se nacházejí ve vyhnanství, Šechina je s nimi. Byli ve vyhnanství v Egyptě, Šechina byla s nimi, neboť je psáno: ‚Zjevil jsem se domu tvého praotce, když byli v Egyptě‘ (1Sam 2,27). Šli do vyhnanství do Babylóna, Šechina byla s nimi, neboť je psáno: ‚Kvůli vám jsem poslal do Babylóna‘ (Iz 43,14). Dokonce i když jednou budou vykoupeni, Šechina bude s nimi, neboť je psáno: ‚Hospodin, tvůj Bůh, odvrátí tvoji porobu‘ (Dt 30,3); to neznamená, že tě přivede zpět, nýbrž že odvrátí, a to skýtá poučení, že Svatý - nechť je požehnán - se s nimi navrátí z vyhnanství."

Šechina byla původně spjata nejen s konceptem jeruzalémského chrámu, ale také se stanem setkávání. Podle midraše Exodus Raba k verši Ex 34,1 se Mojžíš podivoval, že mu Bůh přikázal postavit miškan (משכן - „příbytek", „stan setkávání"). Jak v něm Šechina může nalézt místo, když „sláva Svatého, nechť je požehnán, zaplňuje horní i dolní sféry"[5]? V souvislosti s tím je třeba hovořit o cimcumu Šechiny, tj. o sebeomezení Šechiny. To má obrovský význam pro pozdně antické synagogy coby hagios topos - posvátné místo, jež nahrazuje jeruzalémský chrám. V pozdních starověkých synagogách bylo místo pro Boží Šechinu. Ve spisu Mechilta Bachodeš, 11 se uvádí:[6] „Pokud do synagogy přijde 10 mužů, Šechina je mezi nimi." Ve srovnání s jeruzalémským chrámem Šechina v synagogách nepřebývala nepřetržitě. Traktát M'gila, 29a říká: „Kde (přebývá Šechina) v Babylóně? Abaj řekl: v synagoze v Chucal a v synagoze Šaf Wejatib v Nehardeji. Neříkám však tady a tam (současně), ale dočasně tady a dočasně tam."

Otázkou bylo, zda Šechina opustila zbořený jeruzalémský chrám, nebo zda zůstala v jeho rozvalinách. Světlo do této problematiky vnáší Žalm 11,4: „Hospodin je ve svatyni, Hospodin má svůj trůn v nebesích." V Midraši T'hilím je k tomuto místu paralela:[7] „Dokud stál chrám, přebývala v něm Šechina. Kvůli našim hříchům byl chrám zbořen a On Šechinu odebral do nebe, neboť je psáno: v nebi je Jeho trůn. Rabi Eleazar ben Pedat ono místo okomentoval následovně: nezávisle na tom, zda byl chrám zbořen či nikoliv, Šechina neopouští své místo, neboť bylo řečeno: ‚Pán, ve svatyni je jeho sláva.‘ Ačkoli jeho trůn je v nebi, jeho Šechina se nachází v chrámu. (...) Dokonce i když je nyní zbořen, Bůh odtud neodchází. (...) Rabi Acha řekl: Šechina nikdy neopustí západní zeď (tj. zeď nářků)." Toto prohlášení rabiho Achy se v celém židovském světě stalo všeobecně přijímaným. Západní zeď jeruzalémského chrámu, tzv. „zeď nářků", platí až do současnosti za největší židovskou posvátnost.

Rozšířeným bylo rovněž tvrzení, že Šechina kvůli hříchům Izraele dočasně ustupuje (tzn. oddaluje se). Midraš Genesis Raba, 19,7 říká. „Šechina přebývala zejména v nižších sférách. Když zhřešil první člověk (tj. Adam), přešla do prvního nebe, když zhřešil Kain, přešla do druhého nebe, v generaci Henocha do třetího, v generaci potopy do čtvrtého, v generaci zmatení jazyků do pátého, kvůli Sodomským do šestého a kvůli Egypťanům za časů Abrahama do sedmého. Jako protiklad k výše uvedenému máme sedm spravedlivých: Abraham, Izák, Jákob, Levi, Kehat, Amrám a Mojžíš. Abraham ji přivedl ze sedmého do šestého (nebe), Izák do pátého, Jákob (...) do čtvrtého, Levi (...) do třetího, Kehat (...) do druhého a Amrám ji přivedl z druhého do prvního. Přišel Mojžíš a přivedl ji shůry dolů."[8] V paralelním textu midraše Numeri Raba, 13,2 se nachází shrnutí rabiho Jicchaka: „Jako pachatelé zla vzdalují Šechinu od země, tak spravedliví jí umožňují přebývat na zemi."[9]

Šechina bez ohledu na oddálení se kvůli hříchům Izraele miluje svůj národ jako matka vlastní dítě. Zůstává neodlučitelnou od osudů národa, a to kvůli spravedlivým. Středověký spis Zohar, III,297b říká následující: „Běž a viz, jak velkou láskou Svatý - nechť je požehnáno jeho jméno - obdarovává Izrael. Ačkoli jsou viníky rozptýlení mezi národy, Šechina od nich nikdy neustoupí. Neříkej, že jsou ve vyhnanství sami, neboť ona je (tam) společně s nimi... Podobně jako král, jenž se hněval na vlastního syna a jako trest ustanovil vzdálit ho od sebe a poslat ho do dalekého kraje. Matka to uslyšela a pověděla: ‚Poněvadž můj syn má jít do dalekého kraje a král ho vyhazuje z vlastního paláce, opustím ho. Buď se oba dva vrátíme do královského paláce, nebo se spolu usadíme v dalekém kraji.‘ Po uplynutí určité doby král hledal vlastní ženu a nenalezl ji, neboť odešla společně s vlastním synem. Řekl si tedy: ‚Poněvadž se tam nachází moje žena, nechť se oba dva navrátí zpět.‘"

Z výše uvedených citátů vyplývá, že podle mínění pobiblického judaismu Izrael a Šechina na sobě závisí takovým způsobem, jako v Písmu závisí Boží konání v dějinách na poslušnosti víry Božího národa.

Kristus a Šechina

Pojem Šechiny zná i Nový zákon (srov. Lk 17,20n; 2Kor 6,16; Ef 3,17; Zj 21,3 a další). Vyjádření „a (Slovo) přebývalo mezi námi" (J 1,14) souvisí s teologií Šechiny Starého zákona (řecké σκηνοω [skénoó] - „přebývat", „bydlet", „stanovat" = hebrejské שכן [škn] - „přebývat", „stánek").[10] V Kristu, v němž se stvořitelské Slovo stalo člověkem, se zjevuje tajemství Toho, který ve Starém zákoně přebýval na Boží hoře Sión nebo uprostřed Izraelitů. Podle křesťanské teologie je Kristus novým Adamem. Skrze něho a v něm se Šechina vrátila na zem. „Neboť (Bohu) se zalíbilo, aby v něm přebývalo celé pléróma (tj. „plnost")" (Kol 1,19). Efezským 1,23 nazývá Tělem Krista tu sféru, v níž přebývá On, Ten, který naplňuje všechno ve všem. Rozdíl mezi pojetím Šechiny v rabínské literatuře a pojetím v Janově či Pavlově teologii spočívá v tom, že pro Židy plnost společného života Izraele s Šechinou bude dosažena teprve v Jeruzalémě posledních časů, kdežto dle křesťanů se Šechina navrátila na zem skrze Krista a v Něm.[11]

(Norbert Mendecki: "Szekina" w literaturze żydowskiej. Chrystus a "Szekina", in Ruch Biblijny i Liturgiczny, XLVII /1994/, 3. Z polštiny přeložil Lukáš Drexler.) 

Související články: 

Josef Blaha: Na počátku bylo světlo
Lukáš Drexler: Martin Buber: "Život chasidů" 
Lukáš Drexler: Ježíšovy výroky "Já jsem" v Evangeliu podle Jana  
Scott Hahn: "A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem"  
Lukáš Drexler: Kabala 
Ježíš Kristus 

Poznámky:

[1] Srov. Szekina w Starym Testamencie, in Jankowski, B., „Ich will in eurer Mitte wohnen", Struktur und Genese der exilischen Schekina-Theologie, in Hanson, P.D. - Mauser, U. - Saebe, M., Jahrbuch für Biblische Theologie, II, Neukirchen 1987, 165-193, zejména 165-191.

[2] Sperber, A., The Bible in Aramaic, I, Leiden 1959, 55.

[3] Ginsburger, M., Das Fragmententhargum, Berlin 1899, 44.

[4] Tamtéž, 6; týž, Targum Pseudo-Jonathan, Berlin 1903, 7.

[5] Mirkin, M.A., Midrasch Rabba zum Pentateuch, VI, Tel Aviv 1961, 97.

[6] Lauterbach, J.Z., Mekilta de Rabbi Ishmael, II, Philadelphia 1934, 287.

[7] Buber, S., Midrasch Tehillim, Wilno 1982, 98n; Wünsche, A., Midrasch Tehillim oder haggadische Erklärung der Psalmen, Trier 1892, 100-101; Goldberg, A.M., Untersuchungen über die Vorstellung von der Schekhinach in der frühen rabbinischen Literatur - Talmud und Midrasch (Studia Judaica 5), Berlin 1969, 176-177.

[8] Mirkin, M.A., Midrasch Rabba zum Pentateuch, I, Tel Aviv 1961, 139; Goldberg, A.M., Untersuchungen über die Vorstellung von der Schekhinach in der frühen rabbinischen Literatur - Talmud und Midrasch (Studia Judaica 5), Berlin 1969, 14-15.

[9] Mirkin, M.A., Midrasch Rabba zum Pentateuch, X, Tel Aviv 1961, 48.

[10] Szekina w Starym Testamencie in: Jankowski, B., „Ich will in eurer Mitte wohnen", Struktur und Genese der exilischen Schekina-Theologie, in Hanson, P.D. - Mauser, U. - Saebe, M., Jahrbuch für Biblische Theologie, II, Neukirchen 1987, 192.

[11] Thoma, C., Die Sekina und der Christus, in „Judaica" 40 (1984), 237-247, zejména 244-246.