Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti

sv. Cyril Alexandrijský, 3.9. 2014

Syn Boží přišel a stal se člověkem, aby nám dal účast na Božím, věčném životě, a vštípil si nás jako rouby do svých ran, abychom se stali ratolestmi pravého vinného kmene, z jehož mízy jsme navěky živi. A tak jsme zrozeni z Boha, "shůry", abychom navěky milovali silou Lásky, která si první zamilovala nás.

   

jezis-kristus-pravy-vinny-kmen-upr-men-3.jpg

   

„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař."[1]

 

Pán o sobě říká, že je vinný kmen. Tím chce ukázat, že se máme zcela oddat lásce k němu a jaký máme užitek ze spojení s ním. K ratolestem přirovnává ty, kdo jsou s ním spojeni. Ti jsou do něho jaksi vštípeni a pevně v něm tkví; mají již účast na jeho přirozenosti tím, že se jim totiž dostalo podílu na Duchu svatém. Je to totiž Duch svatý, který nás spojuje se Spasitelem Kristem, neboť spojení s vinným kmenem způsobuje volbu těch věcí, které mu náleží, a naše spojení s ním nás pevně drží. Z pevného rozhodnutí setrvat v dobrotě postupujeme kupředu prostřednictvím víry a stáváme se jeho lidem, který od něho dostává důstojnost Božího synovství. Vždyť podle svatého Pavla „kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch."[2]

Jinde je hlasem proroka nazýván základem a základním kamenem[3]: na něm jsme postaveni a jsme nazýváni kameny, živými a duchovními.[4] Z nich se má postavit svaté kněžstvo a Boží příbytek v Duchu.[5] A tato stavba nemůže být z nás postavena jinak, než když je naším základním kamenem Kristus. Stejně tedy i on v tomtéž smyslu o sobě praví, že je vinný kmen, že je jakoby matkou a živitelkou ratolestí, které z něho vyrůstají. Vždyť jsme znovuzrozeni z něho a v něm, v Duchu, abychom přinášeli ovoce života; ne onoho starého a zaniklého, nýbrž toho, který záleží v novosti a v lásce k němu. On nás pak uchovává v bytí, když jsme jakoby vštípeni do něho, když se zuby nehty držíme svatého příkazu, který nám předal, a když se snažíme uchovat si vznešené dobro: to znamená, když naprosto nepřipustíme, abychom sebeméně zarmoutili Ducha přebývajícího v nás. Skrze něho, jak víme, v nás přebývá Bůh.

Jak můžeme být v Kristu a Kristus v nás, nám ukazuje moudrý Jan slovy: „Podle toho poznáváme, že zůstáváme v něm a on v nás: podle Ducha, kterého nám dal."[6] (...) Jako totiž kořen dává ratolestem svou přirozenou kvalitu, tak jednorozené Slovo Boží vtiskuje věřícím jakousi příbuznost s přirozeností Boha Otce i s přirozeností svou; a dává Ducha zvláště těm, kdo jsou s ním spojeni vírou, dává jim všechnu možnou svatost, živí v nich zbožnost a dává jim poznat veškerou moc a dobrotu.

 

[Cyril Alexandrijský: Výklad k Janovu evangeliu, X,2; in PG 74,331-334. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a upraven podle řeckého originálu a s ohledem na anglický překlad a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí  

 

Související články:

Elias Vella: Já v tobě a ty ve mně  
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána

Marie-Vincent Bernadot: Podstata křesťanského života: zůstávat v Ježíši 

 

Poznámky:


[1] J 15,1. Pozn. RTh.

[2] 1Kor 6,17. Pozn. RTh.

[3] Srov. Iz 28,16. Pozn. RTh.

[4] Srov. 1Pt 2,4-9. Pozn. RTh.

[5] Srov. 1Pt 2,5. Pozn. RTh.

[6] 1J 3,24. Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 169x

další články