O Nanebevzetí Panny Marie

Mariino výjimečné společenství s Kristem, co se týče vzkříšení a oslavení jejího těla, potvrzuje řada teologických momentů, které se přímo či nepřímo zakládají na Božím mateřství a jejichž význam lze podpořit uplatněním obecných principů stanovených Písmem svatým.

1. Zaprvé, u Matky Boha, protože tou je právě jedině ve svém těle a s ním, je trvalé oddělení těla od duše nemyslitelné podobně jako z důvodu hypostatické unie oddělení těla a duše od Božství v Kristu.

2. Dále atribut Marie jako mateřské Snoubenky Krista vyžaduje trvalou a dokonalou jednotu života, která může být nakrátko přerušena jedině s ohledem na účel tohoto sjednocení. Zde by mělo být o to více aplikováno učení svatého Pavla (Ef 5,25nn) o lásce muže k ženě jako k vlastnímu tělu, uskutečněné nejdokonalejším způsobem v Kristově lásce vůči Církvi, poněvadž Maria je nejzvláštnějším způsobem tělem Kristovým a nejpřednějším údem Církve, a v důsledku toho by rovněž láska Krista k Církvi měla být v Marii projevena nejmimořádnějším a dokonalým způsobem.

3. K tomu se přidávají zásady Písma svatého, které hovoří o úctě k otci a matce a o účasti na Kristově slávě zaslíbené těm, kdo mají účast na jeho utrpení a smrti. A poněvadž úcta k Matce vyžaduje co nejlepší zajištění celé její existence, mateřská služba uskutečněná Marií, v níž postoupila substanci svého těla pro utváření a vyživování Krista, vyžaduje zvláštním způsobem oslavení jejího těla; stejně tak jedinečné, nejvyšší, nejhlubší a nejsrdečnější sjednocení Marie s Kristem v jeho utrpení a smrti vyžaduje co nejúplnější společenství s ním v životě plném slávy.

4. Kromě toho Maria jako nástroj a spolupracovnice v díle vykoupení musí rovněž na sobě zakoušet nejdokonalejší plody tohoto vykoupení, a to tím spíše, že jedině ve vzkříšeném a oslaveném těle ve společenství s Kristem může dokonale pokračovat ve své úloze Prostřednice a být dokonalou zárukou účinnosti vykupitelského díla pro ostatní lidi. Z tohoto pohledu je možné jednoduše říci: bez Mariina zmrtvýchvstání a oslavení by společenství s Kristem, díky němuž se Maria jako nová Eva, mající plnost života, ocitá po boku nového Adama, bylo nejen zásadně omezeno, ale chyběla by i záruka našeho vykoupení právě tam, kde se nejčastěji - kromě Krista - hledá a očekává projevení moci vykoupení; konkrétně by v ekonomii vykoupení chyběl zvláštní vzor nepomíjivosti a věčné živosti Církve.

[Matthias Joseph Scheeben: Handbuch der katholischen Dogmatik, V/2, par. 1752, s. 446nn. Z polského znění in: Franz Courth: Mariologia. Teksty teologiczne, Poznań 2005, s. 203-204 (orig. Texte zur Theologie. Dogmatik, T. 6, Mariologie, Graz - Wien - Köln 1991) a s přihlédnutím k anglickému překladu (M. J. Scheeben: Mariology, 2, London 1948, s. 166-167) přeložil Lukáš Drexler.]

Související články:

Kolda z Koldic: Povýšena nad anděly
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice  
Wincenty Granat: Tělesné nanebevzetí Panny Marie 
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 4/6  
Luigi Melotti: Maria Nanebevzatá, obraz konečného naplnění Církve 
Scott Hahn: "A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem"  
Józef Kudasiewicz: Marie Nanebevzatá nám ukazuje cestu i cíl 
Alfons Maria z Liguori: Panna Maria, Archa Nového Zákona  
Vyvýšena i se svým tělem do nebeských paláců