Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 4/6

Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 4/6

Roberto Zavalloni, 28.3. 2008

Ve čtvrtém dílu o mariologii sv. Antonína Paduánského (1195-1231) se tentokráte zaměřujeme na vztah Panny Marie k lidem, kdy jedním z ústředních bodů je skutečnost Vtělení a jeho vztah k Marii, "poněvadž ona znovu sjednocuje Boha a lidi, když do světa lidí porodí samotného Boha".

  

4. Vztah Panny Marie k lidem

052d-sepie.jpgPodle R. Laurentina se monografie vyjadřují o Mariině duchovním mateřství poněkud rozpačitě. Některé se odvolávají na tradici, podle níž údajně svatý Antonín ještě jako dítě říkával: „Máma Marie". Vzpomínaný autor si klade otázku, zda je tato životopisná tradice odůvodněná, a navíc zpochybňuje dva texty, které podle jeho názoru jako jediné „zdánlivě" vzývají Marii jako „matku" ve vztahu k lidem. Jeden z těchto textů uzavírá těmito slovy: „Stručně řečeno, Marie je tu vzývaná výslovně jako Boží Matka a nikoliv jako naše matka."[1]

Porovnali jsem kritické vydání Antonínových Kázání z roku 1979 s jejich vydáním v italském jazyku na proble-matickém místě prvního kázání na svátek Očišťování přeblahoslavené Panny Ma-rie. Text zní takto: „Prosíme tě tedy, ó naše Paní, vyvolená Boží Matko."[2] Zdá se nám, že v tomto textu není možné vyloučit pojem „duchovní mateřství".

Druhý text, který se nachází ve druhém kázání na svátek Očišťování, připisuje Marii úlohu, která se vcelku shoduje s jejím duchovním mateřstvím: Marie se nevyhýbá „ani jedinému hříšníkovi, ba naopak, přijímá všechny, kteří se k ní vinou, a proto se nazývá Matkou milosrdenství: milosrdenství vůči ubohým a naděje vůči bezútěšným".[3]

I když si vážíme jemných rozlišení R. Laurentina, zdá se nám, že ačkoliv se zde nenachází doslovný výraz, podstatný význam titulu „Matka lidí", který se připisuje Marii, se vyskytuje ve spisech svatého Antonína hojně. A podle nás v této souvislosti výraz „Vztah Panny Marie k lidem" nahrazuje, či, lépe řečeno, ve své podstatě zahrnuje zpochybňované výrazy „spoluvykupitelka" a „prostřednice". Pokud jde o druhý titul, zdá se nám příhodné uvést významnou stať z kázání na slavnost Zvěstování blahoslavené Panně Marii:

 

Bude krásná jako oliva, která je symbolem pokoje a milosrdenství. Blahoslavená Pana Marie, naše Prostřednice, obnovila pokoj mezi Bohem a hříšníkem. Proto se o ní hovoří v knize Genesis: „Svoji duhu umísťuji v oblacích, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí."(Gen 9,13)[4]

 

Antonín dává toto prohlášení o Panně Marii do vztahu s Vtělením, poněvadž ona znovu sjednocuje Boha a lidi, když do světa lidí porodí samotného Boha. Takovýto kontext je namístě, protože právě při události Zvěstování Marie tím nejjasněji odůvodňuje oprávněnost titulu Prostřednice. Právě tehdy se nachází v postavení prostřednice mezi Bohem, který ji pozývá k jejímu poslání, a mezi lidmi, u kterých se zasazuje za jejich sjednocení s Bohem tím, že porodí Božího Syna jako člověka.

Ačkoliv Antonín nepřisuzuje Marii titul „Matka lidí" a ačkoliv jí pouze jednou dává titul „Prostřednice", až třikrát jí dává titul „Královna". V kázání na slavnost Zvěstování je Marie označena za „naši královnu Ester".[5] V kázání na slavnost Nanebevzetí říká, že „když vyslovila pokorná slova: ‚Hle, jsem služebnice Pána‘, byla vyvolena za královnu nebe".[6]

Je třeba říci, že Mariina úloha ve vztahu k lidem je trvalá a Antonínovo teocentrické kázání ji nevylučuje, ba naopak, předpokládá skutečný a neustálý Mariin vliv na lidi. Antonín nemá v úmyslu tento vztah konkretizovat, ani postavit Marii mezi Krista a Církev podle formulace vytvořené svatým Bernardem. Antonín si osvojil údaje tradice a prožívá zkušenost, která z nich vyplývá: Marie se přimlouvá za lidi. Svatý Antonín popisuje její vliv prostřednictvím obrazů, které by byly pokřivené, pokud bychom je alegoricky zhmotnili. Maria je sloup, který podepírá náš život:

 

Pestík uprostřed lilie je znamením vznešenosti Boží lásky, která hořela v srdci blahoslavené Panny. Ona je lékem pro hříšníky, kteří byli popáleni ohněm neřestí...

Blahoslavená Panna Marie uzdravující čistotou svojí svatosti ničí tuto potemnělost, uzdravuje tuto popáleninu a daruje plné zdraví těm, kteří v ní skládají svoji naději.[7]

 

Antonín se uchyluje k mariánské modlitbě. Formuluje ji však teocentricky a samotnou činnost přisuzuje Duchu svatému.052e-sepie.jpg Potom, jakmile soustředil pozornost na čistotu nevinného života blahoslavené Panny Marie, jehož všude se rozšiřující vůně dává nový život mrtvým, zoufalým uděluje odpuštění, kajícím mi-lost a spravedlivým slávu, pokračuje těmito slovy:

 

Pro zásluhy a na přímluvu Marie nechť rosa Ducha svatého zmírní žár v naší mysli, nechť setře naše hříchy a vlije do nás milost, abychom si zasloužili dosáhnout nesmrtelnou slávu věčného života.[8]

 

Pokud jde o problematiku, již jsme se na tomto místě rozhodli prozkoumat, může-me  bezpečně konstatovat živý vztah Marie vůči lidem, avšak bez skutečné syste-matizace. Nejdůležitějším místem, kde ho Antonín vyjadřuje, jsou závěrečné statě pěti hlavních kázání, o nichž hovoří, že jsou složené právě ke „chvále Marie": tyto statě jsou napsány ve formě modliteb.

Analýza těchto klíčových textů je velmi důležitá. Antonín se obrací s modlitbami ke Kristu (pouze jednou k Otci), a nikdy ne ke svatým. Jeho mariánské modlitby zahrnují vždy vzývání Krista a jejich závěr taktéž připomíná Krista. To dokazuje Antonínův kristocentrismus a zároveň i pouto, které spolu pojí Krista a Marii.

V Antonínově mariologii jasněji vystupuje tradiční námět přímluvnictví. Osobnější, vnitřnější a tedy i zvlášť významný je námět „Mariiny přítomnosti". Antonín používá tento výraz v závěrečné modlitbě svého prvního kázání ke chvále Marie:

 

Prosíme tě tedy, ó naše Paní, ó naše naděje. Ty, mořská hvězdo, zasviť nad námi, zmítanými bouřemi moře tohoto světa, a přiveď nás do přístavu. Ve chvíli našeho „přechodu" nás braň svojí útěšnou přítomností, abychom beze strachu mohli vyjít z vězení těla a zasloužili si vesele vzlétnout k nekonečné radosti.

Nechť nám to dopřeje ten, jehož jsi nosila ve svém požehnaném lůně, kterého jsi kojila ze svých přečistých prsů a kterému patří čest a sláva na věčné věky. Amen.[9]

 

Jak poznamenává R. Laurentin, výraz „přítomnost" je svatému Antonínovi velmi blízký. Vyjadřuje způsob, jakým prožívá a popisuje svůj vztah k Marii. Je to jeden z nejlepších výrazů, kterými je možné i dnes vyjádřit živý vztah Marie k lidem v Kristu a ve společenství svatých.[10]

Pokračování.

(S laskavým souhlasem nakl. Serafín vybráno z knihy R. Zavalloni, Anton Paduánsky, Kazateľ a teológ, Bratislava 2005, s. 114-138. Do češtiny převedl L. Drexler)

 

 R. Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 1. část 
R. Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 2. část
R. Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 3. část
R. Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 4. část
 R. Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 5. část 
R. Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 6. část

 

Související články:

Antonín Paduánský: "Pokoj vám!"
Antonín Paduánský: Pán můj a Bůh můj
Antonín Paduánský: Maria - zářivá duha
Antonín Paduánský: Ukázal jim ruce, bok a nohy 
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 3/6
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Wincenty Granat: Tělesné nanebevzetí Panny Marie 
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina
Kolda z Koldic: Povýšena nad anděly
Emilián. Soukup: Bohorodička

 

Poznámky:

[1] Laurentin, R.: La Vierge Marie, s. 495.

[2] Očišťování přeblahoslavené Panny Marie.

[3] Očišťování přeblahoslavené Panny Marie.

[4] Zvěstování přeblahoslavené Panně Marii. V tomto ohledu B. Costa hovoří o „všeobecném prostřednictví", s. 45-59; G. Roschini hovoří o „Prostřednici člověka", s. 46; L. Fonzo hovoří o „poslání prostřednice", s. 150, a uzavírá, že Marie je spíše „rozdělovatelkou milostí než všeobecnou prostřednicí..., jak to chápeme my dnes", s. 160.

[5] Zvěstování přeblahoslavené Panně Marii (II).

[6] Nanebevzetí přeblahoslavené Panny Marie.

[7] Zvěstování přeblahoslavené Panně Marii.

[8] Zvěstování přeblahoslavené Panně Marii.

[9] III. postní neděle (ke chvále Marie).

[10] Laurentin, R.: La Vierge Marie, s. 516.

 

[RSS]

Přečteno 222x

další články