Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 3/6

Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 3/6

Roberto Zavalloni, 15.10. 2007

Ve třetím pokračování o mariánském aspektu učení sv. Antonína Paduánského se dotýkáme tajemného a hlubokého vztahu Marie s třetí božskou osobou - Duchem svatým, a to především na podkladě události Zvěstování.

  

3. Panna Marie a Duch svatý

zvestovani-m.jpgJak jsme viděli, v Antonínových Kázáních zaujímá postava Panny Marie významné místo. Velikost Božího mateřství, funkci prostřednice, nesrovnatelnou svatost a dokonalost všech ctností, jedinečnou výsadu panenského mateřství, jakož i jiné aspekty Mariina tajemství svatý Antonín opěvuje s teologickou pravdivostí, ale i se synovskou náklonností a velkou úctou.

Je snadné pochopit, že i působení Ducha Svatého v Marii nabývá nesmírné důležitosti o to více, že svaté Písmo, kterým se svatý Antonín neustále inspiruje, se touto otázkou taktéž zaobírá. Samozřejmě že největší část kázání na mariánská témata je vyhrazena vztahu Krista a Marie a oslavě její velikosti a ctnosti. Avšak zmínky o Duchu svatém se často vyskytují a v této souvislosti zasluhují naši pozornost.[1]

Základní skutečností, která se opakovaně vrací v Antonínových myšlenkách, je Boží panenské mateřství jako prvek vynořující se na pozadí spásné události vtělení. Z celkové struktury Antonínova myšlení je možné pochopit, že Boží panenské mateřství představuje vrchol, ke kterému směřují morální vlastnosti, mimořádné milosti a ctnosti Marie, ale i východisko či zdroj celého vývoje mariánského tajemství v její spolupráci na Synovu vykupitelském díle a na duchovním budování Církve. Marie tak zůstává Božím mistrovským dílem a Antonín v úžasu nad tím vším zvolává ještě nadšeněji než žena, kterou vzpomíná ve svém evangeliu Lukáš (11,27):

Skutečně blahoslavené, neboť nosilo tebe, Boha a Božího Syna, Pána andělů, Stvořitele nebe a země, Vykupitele světa. Dcera nosila Otce, ubohá Panna nosila Syna. Ó cherubíni a serafíni, ó andělé a archandělé, v pokorné úctě a se skloněnou hlavou se uctivě klaňte chrámu Božího Syna, svatostánku svatého Ducha, blahoslavenému lůnu chráněného liliemi, a řekněte: Blahoslavené lůno, které tě nosilo! Ó lidé, Adamovi synové, kterým byla dopřána takováto milost, taková prazvláštní výsada, s vírou a úctou, se zkroušenou myslí se vrhněte na zem a klaňte se před pravým Šalamounovým trůnem, pravým trůnem ze slonoviny, vyvýšeným a vznešeným, a opakujte: Blahoslavené lůno, které tě nosilo![2]

V kázání na svátek Očišťování Antonín vysvětlil, že v bojující Církvi byla Marie obdařena všemi ctnostmi spravedlivých a že ve vítězné Církvi dostala všechny odměny svatých, neboť je vyvýšená nad chóry andělů, a dodává:

Ale když přišel Kristus, velekněz budoucích darů, skrze větší a dokonalejší stánek nevytvořený rukou, to je ne z tohoto stvořeného světa (Žid 9,11), ale vytvořený a posvěcený milostí Ducha svatého. Pouze krátce předtím použil pro Marii obraz chrámu: Marie je dům zasvěcený Bohu, posvěcený pomazáním svatého Ducha.[3]

Antonín upozorňuje na úzkou spolupráci Marie se Slovem a se svatým Duchem při uskutečnění vtělení tímto neobvyklým obrazem: „Ježíš Kristus si z pytloviny naší přirozenosti ušil oděv, který sešil jehlou, to je tajemným zásahem svatého Ducha." V kázání na slavnost Zvěstování ji nazývá „svatební komnatou Božího Syna, zvláštním příbytkem svatého Ducha, svatební hostinou Nejsvětější Trojice". A aplikuje na ni Sírachovcův hymnus na Slunce, když píše: „Tato nádoba byla zázračným dílem Nejvyššího, Božího Syna, který ji učinil krásnější nad ostatní smrtelníky, svatější nad všechny svaté a chtěl se z ní samotné narodit."[4]

Nemůžeme se pouštět do mnoha detailů, ale nemůžeme nevzpomenout Antonínův nejoblíbenější obraz, když rozmlouvá o Duchu svatém: obraz ohně. Stať je z kázání na slavnost Zvěstování. Nejprve živě popisuje oheň, říká, že je to síla, která přemáhá všechno a nedá se ovládat. Je to síla, která všechno přeměňuje v sebe samu a připodobňuje svojí vlastní činnosti všechno, s čím přijde do kontaktu. Neumenšuje se při styku s mnohými jinými věcmi. Stručně řečeno, je to vládnoucí a proměňující síla. Antonín tyto vlastnosti připisuje Duchu svatému:

Taktéž i Duch svatý, který je rovný Otci i Synu, přemáhá všechny překážky. Čteme: „Duch Boží se vznášel nad vodami" (Gen 1,2), jako se mysl tvůrce vznáší nad dílem, na němž pracuje. Jeho moc není možné obsáhnout, „a nevíš, odkud přichází a kam jde" (Jan 3,8). Rozplameňuje svým ohněm duše, v nichž se zapálil, a uschopňuje je zapálit ostatní. Dává se všem a ti, kteří se k němu přiblíží, cítí jeho žár...

Tento oheň sestoupil na Pannu a naplnil ji darem milosti. Avšak ani v tomto ohni se neudálo vtělení, protože očekával souhlas Panny.[5]

Jde nepochybně o mistrovský popis moci Ducha svatého: dynamismus Boží energie, která vše tvoří, zachovává a obnovuje. Tento popis je ve shodě s obrazy o Duchu Jahve, o nichž čteme v Písmu svatém. I v Novém zákoně se Duch svatý zjevuje jako oživující princip (Řím 8,2), síla, která křísí Ježíše z mrtvých (Řím 8,11), pramen živé vody, která zůstává pro věčný život (Jan 7,38n). Po tomto velkolepém popisu Antonín píše o Marii takovýmto jednoduchým způsobem: „tento oheň sestoupil na Pannu a naplnil ji darem milosti". Touto jednoduchou větou můžeme potvrdit, že celé Mariino tajemství je vepsané do tajemství Ducha svatého.

Pokračování.

(S laskavým souhlasem nakl. Serafín vybráno z knihy R. Zavalloni, Anton Paduánsky, Kazateľ a teológ, Bratislava 2005, s. 114-138. Do češtiny převedl Lukáš Drexler)

 

R. Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 1. část
R. Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 2. část
R. Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 3. část
R. Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 4. část
 R. Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 5. část 
 R. Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 6. část 

 

Související články:


 

Emilián Soukup: Bohorodička
Antonín Paduánský: "Pokoj vám!"
Antonín Paduánský: Maria - zářivá duha
Antonín Paduánský: Pán můj a Bůh můj
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Emilián. Soukup: Maria - Matka božské milosti
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Antonín Paduánský: Ukázal jim ruce, bok a nohy 
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Tomáš Akvinský: O zvěstování blahoslavené Panny 
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 4/6
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme) 
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"

 

Poznámky:


[1] Viz. Moretti, R.: L´azione interiore dello Spirito santo, s. 640-641.

[2] III. postní neděle.

[3] Svátek Očišťování blahoslavené Panny Marie.

[4] III. neděle po Seslání Ducha svatého; Zvěstování přeblahoslavené Panně Marii.

[5] Zvěstování přeblahoslavené Panně Marii (II).

 

[RSS]

Přečteno 191x

další články