Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Mariánská dogmata a Písmo svaté

Mariánská dogmata a Písmo svaté

Jacek Salij, 14.7. 2007

"Neboť tak Bůh miloval svět, že nám dal svého jednorozeného Syna." (Jan 3,16) - toto je samotná podstata křesťanství. A právě tato pravda, pravda o Ježíši Kristu, je prvním a hlavním předmětem křesťanské víry. Všechny ostatní články víry jsou vůči této základní pravdě služebné: vysvětlují ji a brání. Takový je rovněž význam mariánských dogmat: objasňovat a chránit pravdu o Ježíši Kristu.


Kdysi mi byla položena otázka: „Proč se vyhlašují dogmata o Marii, když předmětem víry je pouze Bůh? Vždyť neexistuje žádná dogmatická definice o žádném jiném svatém!"


Ale vždyť Marie byla a je svázána s Pánem Ježíšem Kristem jako žádný jiný svatý! „Tak Bůh miloval svět, že nám dal svého jednorozeného Syna." (Jan 3,16) - toto je samotná podstata křesťanství. A právě tato pravda, pravda o Ježíši Kristu, je prvním a hlavním předmětem křesťanské víry. „A to je věčný život," modlil se Pán Ježíš na Zelený čtvrtek, „aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista." (Jan 17,3)

theotokos-m.jpgSám Pán Ježíš mnohokrát hovořil o základním významu naší víry v něj. Připomeňme několik jeho výroků na toto téma: „Amen, amen, říkám vám: kdo ve mně věří, má život věčný." (Jan 6,47) „Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít." (Jan 11,25) „Ten, kdo ve mne věří, ne ve mne věří, ale v Toho, který mě poslal." (Jan 12,44)

Všechny ostatní články víry jsou vůči této základní pravdě služebné: vysvětlují ji a brání. Takový je rovněž význam mariánských dogmat: objasňovat a chránit pravdu o Ježíši Kristu. Připomeňme, že Efezský koncil (roku 431), který vyhlásil dogma o Mariině Božím mateřství, tak učinil v obraně před kristologickou herezí Nestoria. Člověk Ježíš Kristus - jak se domnívali nestoriáni - je sice nejtěsněji, avšak pouze morálně spojený s božskou osobou Božího Syna.

V takového Krista nevěříme - zareagovali otcové Efezského koncilu na boření pravdy o něm - my věříme, že člověk Ježíš Kristus je tou samou božskou osobou Syna Božího, skrze kterou byl stvořen svět. Ten, kterého porodila Marie v Betlémě jako jednoho z nás, je věčným a všemohoucím Bohem, jednorozeným Synem Božím. semper-virgo-m.jpgProto v Marii ctíme Matku Boha. Samozřejmě, že porodila našeho Pána v jeho lidství, ale porodila přece Syna Božího - Syn Boží i syn Mariin je přece tou samou osobou. 

Rovněž ostatní mariánské pravdy objasňují onu jedinou Pravdu, v níž je naše spása a která má jméno Ježíš Kristus. Panenskost jejího mateřství zdůrazňuje, že její Syn je jediným člověkem, který - na rozdíl od nás všech - nezačal existovat ve chvíli svého lidského početí. Marie je panenskou matkou, neboť nebylo vhodné, aby odvěčnosti existující Syn předvěkého Otce měl otce lidského.

immaculata-m.jpgJejí neposkvrněné početí pak z jiné strany zdůrazňuje výlučnost tohoto Božího Daru, jakým je pro nás Ježíš Kristus. Syn Boží přijetím lidství dobrovolně přijal náš lidský úděl ve světě značně zdeformovaném našimi hříchy, avšak on sám byl dokonalým a bezhříšným člověkem. Avšak přišel mezi nás kvůli tomu, aby všechny, kteří v něho uvěří a budou se ho usilovně držet, vysvobodil z hříchu a naplnil je svatostí. 

Tak první osoba, kterou Syn Boží nejplněji a nejhojněji zahrnul svojí svatostí, byla jeho matka. A zahrnul ji svojí svatostí a učinil ji nejdoslovněji bezhříšnou proto, že přece musela být hodna toho, aby se mohla stát jeho matkou. Nemohla toho být schopna sama ze sebe, takže ji schopnou Božího mateřství učinil Bůh. nanebevzeti-m.jpgTo, že sám Bůh připravil Marii na její v lidských dějinách jedinečné mateřství, vyjádřil anděl Gabriel slovy: „milosti plná" (Lk 1,28). Bůh ji jako matku pro sebe připravil již od prvního okamžiku jejího početí, tak jako Slunce uděluje světlo jitřence dlouho před svým vlastním východem.

Mariino nanebevzetí následně ukazuje finální účinek toho, co pro nás činí Ježíš Kristus, její Syn. On mezi nás přišel kvůli tomu, aby z nás odstranil ošklivost a pokřivenost, a aby nám navrátil prvotní krásu lidského bytí. Přišel nás smířit s Bohem, obnovit tolikrát námi potupený zákon lásky, a aby nás s konečnou platností dovedl ke slavnému zmrtvýchvstání.

Prvním plodem tohoto jeho spásného díla - a zároveň také zárukou, že nás všechny, kteří vložíme svou naději v jeho kříž a zmrtvýchvstání - je jeho vlastní matka. Ona je již nyní spasená celá, se svou duší i se svým tělem. Ona je již nyní celá v nebi, čili nanebevzatá.

 

Byla mi položena ještě druhá otázka: „Proč Církev tolik vyvyšuje Marii, když Písmo svaté o ní vlastně mlčí?"


Avšak s tím mlčením Písma svatého na téma Marie to není pravda. Vždyť v Lukášově evangeliu o ní čteme: „Hle, od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení." (Lk 1,48) Právě proto milujeme Marii a ustavičně ji oslavujeme jako Bohem nejmilovanější stvoření. Kdo zavrhuje mariánskou úctu pod záminkou věrnosti Písmu svatému, měl by se zamyslet, zda se nepokouší mařit Boží vůli zaznamenanou právě v Písmu svatém, aby Marii blahoslavila všechna pokolení.

Podívejme se však, jak mnoho Písmo svaté mluví o Marii. Ona je matkou samotného Pána - toho, o němž apoštol Pavel napsal, že „všechno bylo stvořeno skrze Něho a pro Něho; On je před vším a všechno má své bytí v Něm" (Kol 1,16n). Její povolání je naprosto jedinečné a neopakovatelné. Mezi miliardami lidí, kteří byli a budou na zemi, pouze ona jediná byla vybrána k tomu, aby byla matkou Boha. Dokonce i Alžběta, matka největšího proroka v dějinách (Mt 11,11), spontánně a radostně vyznává, že její povolání se nedá s povoláním Marie vůbec srovnat: „A jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?" (Lk 1,43)

navstiveni-m.jpgNeobyčejný obsah je rovněž ve slovech Alžběty k Marii: „Požehnaná jsi mezi ženami!" (Lk 1,42) Tato slova jsou již ve Starém zákoně adresována dvěma ženám. Tyto ženy obě dvě porazily nepřátelské vůdce a obě, a to je příznačné, je zasáhly do hlavy: Jáel rozdrtila hlavu nepřítele Božího lidu Sísery (Sd 4,21; 5,24), Júdit pak useknula hlavu Holofernovi (Jud 13,8.18). Když byla ta samá slova adresována Marii, je těžké pochybovat, že ona je tou Ženou, kterou Bůh ustanovil, aby se postavila satanovi, a jejíž Potomstvo mu rozdrtí hlavu (Gen 3,15). To právě proto Pán Ježíš - na samém počátku a na samém konci svého veřejného působení, tj. v Káni Galilejské a na kříži (J 2,4; 19,26) - nazývá svoji matku Ženou.

Kromě toho poznamenejme ještě následující: Alžbětu, matku Jana Křtitele, Písmo svaté zařazuje do linie bohabojných neplodných žen, jejichž mateřství je mimořádným darem pro celý Boží lid. Tak se Izák, dědic zaslíbení, narodil z neplodné Sáry, Jakub, otec vyvoleného lidu, z neplodné Rebeky, velký muž Boží Josef z neplodné Ráchel. Z neplodné matky se narodil také Boží silák Samson, jakož i velký soudce lidu Božího Samuel. Alžběta tak představuje další článek této ctihodné tradice. Toto její mateřství je ve dvou prvních kapitolách Lukášova evangelia jednoznačně odlišené od panenského mateřství Marie. Doslova propast dělí dar Boží, jakým skrze Alžbětu a Zachariáše Bůh obdaroval lidi v osobě Jana Křtitele, od Daru Božího, který jsme obdrželi skrze Marii v osobě Ježíše Krista!

Pojďme ale dále: Písmo svaté představuje Marii jako „Služebnici Pána" (Lk 1,38). Tento titul je evidentně paralelní k titulu „Služebník Páně", jenž je v Bibli připsán Kristu (Iz 42,1-7; 49, 1-6; 50,4-11; 52,13-53,12; Za 3,8).

Obzvláštním rysem této Služebnice Pána je víra, bezvýhradné a celoosobní svěření se Bohu. „Blahoslavená jsi, že jsi uvěřila" (Lk 1,45), zvolala k Marii Alžběta. V Káně Galilejské Marie dovedla přesvědčit druhé, weyden-jezis-a-marie-ma.jpgaby přijali tento postoj naprosté důvěry Ježíšovi: „Učiňte všechno, cokoliv vám řekne" (Jan 2,5), a jistě tak uspíšila začátek mesiášské hodiny (J 2,4).

Příznačným je mlčení o Marii v líčeních Neděle Zmrtvýchvstání. Již dávno bylo známé, že Marie je jednou z těch osob, které setrvaly pod křížem Ježíše, o níž se nezmiňují evangelijní zprávy popisující setkání se Zmrtvýchvstalým. Vzkříšený Ježíš se setkal jak s Marií Magdalskou, tak s druhou Marií (matkou Jakuba a Josefa), i se Salome (matkou synů Zebedeových), i s milovaným učedníkem Janem. Cožpak se nechtěl setkat s vlastní matkou?

V Božím slově není nic náhodně, každý detail je důležitý, a důležité je i to mlčení. Uvažme, že všechny výše jmenované osoby sice vytrvaly do konce v náklonnosti k Ježíšovi, ale ve víře byly nalomeny - zřetelně to vyplývá z líčení jejich setkání se Zmrtvýchvstalým. Láska k Ježíši tedy Církvi napovídá, že pouze jediná Marie se nenalomila ve víře ani pod křížem a pouze ona vytrvala ve víře i přes temnotu Bílé soboty. Zrovna tak se evangelia nezmiňují o jejím setkání se zmrtvýchvstalým Synem - ono bylo naprosto jiné, než setkání s jeho ostatními přáteli, a lidským jazykem se v podstatě nedá popsat. Tudíž nás ani neudivuje fakt, že Marie byla přítomna uprostřed apoštolů v den seslání Ducha svatého (Sk 1,14).

Shrňme to: starověcí Římané měli moudré úsloví: non multa, sed multum(1)  - nemnoho slov, ale mnoho obsahu. Toto úsloví výtečně charakterizuje biblický odkaz na téma Ježíšovy matky: nemnoha slovy nám Duch svatý sdělil velké množství obsahu!

 

(Převzato z http://www.opoka.org.pl/. Z polštiny přeložil Lukáš Drexler.)

 

Související články:

Emilián Soukup: Bohorodička 
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu 
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina 
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Hubert Jedin: Malé dějiny koncilů - Efezský koncil (431) 
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce 
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Stanisław Celestyn Napiórkowski: Matka Boží ve světle protestantské teologie 
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské 
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik 
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 1. část
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie 
Bernard z Calirvaux: A jméno té panny bylo Maria 
Jean-Claude Michel: Mariino panenství po porodu 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie 
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti 
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána 
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Antonín Paduánský: Maria - zářivá duha
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii
Stará irská litanie k Panně Marii
Denis Kartuzián: K Marii
Wincenty Granat: Josef

 

Poznámky:

(1) Latinsky doslova „ne mnohé, ale mnoho", ve smyslu „na množství nehleďte" či „ač málo slov, přesto bohaté na význam". Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 281x

další články