Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské osobnosti > Josef (Svatý Josef)

Josef (Svatý Josef)

1. stol. př. Kr. - 1. stol. po Kr. / pěstoun Ježíše Krista, manžel Panny Marie / svatý, patron Církve

 

Vtělený Boží Syn žil a působil mezi lidmi a účastnil se jejich dějin. Protože působil ve společnosti, setkával se s bohatou galerií lidských typů: přátel, lhostejných a nepřátel. Náklonnost a nechuť či dokonce nenávist ho provázely téměř od narození, a zvláště ve veřejném životě. Ve své rodině, vedle své matky, měl Kristus svého adoptivního otce sv. Josefa, který měl účast na jeho spásných tajemstvích.

 

A. Písmo svaté o sv. Josefovi

svata-rodina-men-002.jpgRodokmen v evangeliu sv. Matouše mluví o Josefovi, muži „Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus" (Mt 1,16). Lukáš píše o Ježíšovi, že byl, jak se mělo za to, syn Josefův: „Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let a byl, jak se mělo za to, syn Josefův" (Lk 3,23). Když se Josef dozvěděl, že se Maria má stát matkou, chtěl ji opustit; evangelium přitom dodává, že Josef byl spravedlivý. Josef věří andělovi, který mu oznamuje: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého" (Mt 1,20). Josef „udělal, jak mu anděl Páně přikázal" (Mt 1,24). Josef jde z Galileje do Betléma v Judsku na sčítání lidu, protože byl z rodu a kmene Davidova" (Lk 2,4). Pastýři „nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích" (Lk 2,16). Když sv. Josef dostal od anděla radu. aby uprchl, projevuje mu víru a poslušnost: „Josefovi se zjevil ve snu anděl Páně a řekl: ‚Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby je zahubil.‘ Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti" (Mt 2,13-15).

V Písmu dostávají Maria a Josef název: rodiče; přinášejí dítě do chrámu, „aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona" (Lk 2,27). Po nalezení Ježíše v chrámě mu Maria říká: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s bolestí hledali" (Lk 2,48). „Ježíš se vrátil s Marií a Josefem do Nazareta a poslouchal je" (Lk 2,51). Sv. Josef je znám v Nazaretě jako řemeslník - pravděpodobně tesař nebo zedník (Mt 13,55)[1].

 

B. Teologická objasnění

Z těchto nepříliš četných zmínek o sv. Josefovi usuzujeme, že byl po blahoslavené Matce prvním, komu Bůh zjevil částečně tajemství Vtělení, a navíc mu svěří pod ochranu Marii a Ježíše až do veřejného vystoupení. Josef slyšel proroctví starce Simeona a měl tu velikou výsadu, že sám Vtělený Boží Syn ho poslouchal a posvěcoval jeho i svou práci.

Samotné Písmo svaté kanonizuje Josefa, když ho nazývá člověkem spravedlivým (dikaios - „pravý"), a to znamená vnitřní přátelství s Bohem a lidmi, a také svatost. Stupeň této spravedlnosti obvykle odpovídá duchovní blízkosti k Bohu, a sv. Josef jako Ježíšův adoptivní otec, ochránce svaté Rodiny a její živitel, a tedy aktivní účastník tajemství Vtělení, byl nejblíže tomuto zdroji svatosti; snad tedy bude správný závěr, že Boží prozřetelnost, působící v dějinách spásy člověka, připravovala sv. Josefa k plnění tak vznešených úloh tím, že ho obohatila vnitřním darem svatosti. Potvrzuje to evangelium, když připomíná jeho víru v Boží slova tlumočená andělem a jeho poslušnost Boží vůle. Evangelium nemluví ani o přílišné chudobě, ani o nějaké zámožnosti svaté Rodiny; z názvu „řemeslník", který se mu dává, plyne, že se spíše zabýval stále fyzickou prací, jež byla zdrojem jeho obživy.

 

C. Tradice o sv. Josefovi

Ve spisech církevních otců máme zmínky plné úcty o sv. Josefovi, v souvislosti s obranou učení o panenství blahoslavené Panny Marie. Sv. Jeroným psal např. proti učení Helvidia (asi r. 383) takto: „Říkáš, že Maria nezůstala pannou; bráním ještě více: také sám Josef byl panenský skrze Marii."

svaty-josef-men.jpgPravděpodobně na přelomu 9. a 10. století bylo jméno sv. Josefa uvedeno do martyrologia; např. v Martyrologiu Farfense u data 19. března čteme: „V Betlémě sv. Josefa, živitele Páně". Ve 14. stol. kult sv. Josefa šíří sv. Brigita Švédská (+1373) a kancléř Sorbony Jan Gerson (1363-1429), a v 15. stol. sv. Bernardin Sienský (+l444). Velkou úctou ke sv. Josefovi se vyznačovala Učitelka církve sv. Terezie z Avily (1515-1583): „Zvolila jsem si za přímluvce a patrona slavného sv. Josefa a usilovně jsem se mu svěřila. A poznala jsem zřetelně, že jak v této potřebě (prosila o zdraví), tak i v jiných, ještě naléhavějších, v nichž šlo o mou čest a zavržení duše, tento otec a můj patron mě vysvobodil a učinil mi více dobrého, než jsem sama dokázala prosit..." Dále sv. Terezie píše, že by chtěla „všechny přivést ke zbožnému uctívání tohoto slavného světce, vědoma si z dlouholeté zkušenosti, jak velká dobra je nám schopen vyjednat u Boha."

Papež Sixtus IV. (+1484) přikázal zařadit oficium ke sv. Josefu do breviáře a Řehoř XV. nařídil r. 1621 slavit tento svátek v celé církvi. Na I. vatikánském koncilu byty podány dva návrhy ve věci kultu sv. Josefa: a) aby byl zvýšen stupeň již slaveného svátku, b) aby byl sv. Josef prohlášen za patrona obecné církve; po přerušení tohoto koncilu prohlásil Pius IX. 8. prosince 1870 sv. Josefa patronem církve. Lev XIII. ukazuje v encykliceQuamquam pluries" (1889) důvody patronace sv. Josefa nad církví: „Byl mužem Marie a otcem, jak se mělo za to, Ježíše Krista; odtud plyne veškerá důstojnost sv. Josefa, milost, svatost, sláva...". Po Matce Boží se sv. Josef „vyznačuje důstojností mezi všemi, protože byl z Božího řízení strážcem Božího Syna, ...byl strážcem, pěstounem a přirozeným i právním ochráncem Božího domu, který řídil". Pius X. usiloval o prohloubení a rozšíření kultu sv. Josefa; Benedikt XV. vydává motu proprio při 50. výročí prohlášení sv. Josefa za patrona všeobecné církve Piem IX. Pius XII. zavádí r. 1955 svátek sv. Josefa dělníka a stanoví jej na den 1. května. Jan XXIII. si přál, aby sv. Josef, patron všeobecné církve, byl vzýván rovněž jako patron II. vatikánského koncilu; na tomto koncilu bylo rozhodnuto uvést do římského kánonu (dnes 1. eucharistická modlitba) jméno sv. Josefa.

Vidíme, jak si církev stále více uvědomovala souvislost sv. Josefa s tajemstvími Kristova života a dávala tomu výraz v náboženském kultu.

 

[Převzato z Wincenty Granat: K člověku a Bohu v Kristu, 2, Řím 1981. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.] 

 

Související články:

Jan Pavel II: Redemptoris Custos (Ochránce Vykupitele) 

- apoštolská adhortace o sv. Josefu 

 

Od téhož autora:

Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Boží mateřství Panny Marie 
Neposkvrněné početí Panny Marie 
Panenství Panny Marie 
Tělesné nanebevzetí Panny Marie 
Svatost Boží Rodičky Marie 
Účast Marie na díle vykoupení 

 

Související články:

Jan Pavel II: Redemptoris Custos - apoštolská adhortace o sv. Josefu
Jean-Claude Michel: Mariino panenství po porodu 

 

Poznámky:


[1] V řeckém originále je použito slova τεκτων [tektón], což neznamená pouze „tesař", ale i např. „stavební dělník", „stavitel", „řemeslník". Pozn. RTh.

 

Wincenty Granat, 1.2. 2012

Přečteno 455x

další křesťanské osobnosti