Koncil

Koncil 

(z lat. concilium - „schůze", „shromáždění")

Koncil, synoda, církevní shromáždění, je pří­slušnou církevní autoritou úředně svolané shro­máždění církevních hodnostářů, aby se poradili o důležitých otázkách učení a kázně, případně aby rozhodli ve sporných otázkách a zaujali stanovisko k názorům, větám a učení, které se vyskytuje a budí obavy narušení věčných pravd.

Koncil, který svolává a jeho usnesení schva­luje papež, se nazývá ekumenickým koncilem (concilium oecumenicum), tj. obecným, na rozdíl od ostatních koncilů, sněmů, které svolává biskup nebo metro­polita nebo k hlasu biskupů papežský legát, a které se nazývají sněmy partikulární (částečné, územní). Shromáždění biskupů několika provincií svolává pa­pežský legát, ten shromáždění také předsedá a usnesení schvaluje Svatý stolec (Sacra Congregatio Concilii). Takovéto shromáždění se nazývá plenárním kon­cilem, dříve říšské sněmy. Shromáždění biskupů, které svolává metropolita a jemu také před­sedá, avšak usnesení schvaluje Svatý Stolec, se nazývá provinciálním koncilem. Plenárního sněmu se musí účastnit všichni met­ropolité svolaných provincií, sídelní biskupové, apoš­tolští administrátoři, opati, preláti (nullius), apoš­tolští vikáři, prefekti a kapitulní vikáři. Na provinciální sněm se musí dostavit všichni biskupové provincie, opati, preláti, vyšší řádoví představení, ředitelé seminářů a profesoři teologie.

Biskup je alespoň v rozmezí deseti let povinen svolat diecézní koncil (diecézní synodu), aby projednal otázky, které jsou nutné pro duchovní život kléru a lidu v diecézi. Biskup sám synodě předsedá. Koná se zpravidla v katedrálním kostele. K synodě jsou povinni se dostavit: generální vikář, kanovníci, rektor semináře, vikáři (děkani), zástupce kolegi­átní kapituly, farář místa synody, po jednom fa­ráři z každého vikariátu, řádoví představení a jiní, které biskup povolá. Jediným zákonodárcem synody je biskup, který sám synodální konstituce podpi­suje. Ostatní mají na synodě hlas poradní. Synoda je připravena v komisích, které také vypracovávají celý postup synodálního jednání, jež ovšem musí biskup předem schválit.

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně mírně upraveno.)