Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Panenství Panny Marie

Panenství Panny Marie

Wincenty Granat, 19.12. 2011

Dalším z mariánských dogmat je dogma o ustavičném panenství Panny Marie, Matky Boží, tedy o Mariině panenství při početí Krista, při Jeho porodu i po Kristově narození až do konce jejího života. Tato skutečnost "trojího panenství" Panny Marie je na pravoslavných ikonách znázorněna třemi hvězdami na Mariině oděvu.

 

panna-maria-041-upr-men.jpgVíra v učení o Mariině panenství je obsažena v těchto církevních dokumentech:

a) Nicejsko-cařihradské vyznání víry: „Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny."

b) Z listu sv. Lva I. Velkého Flavianovi (r. 449): „Byl totiž počat z Ducha svatého v lůně Panny Matky, která ho tak při zachování panenství zrodila, jako ho též se zachováním panenství počala."

c) Lateránský synod (r. 649) za papeže Martina I.: „Nevyznává-li kdo podle učení svatých otců ve vlastním a pravém smyslu, že svatá a vždy Panna a neposkvrněná Maria je Boží Rodička, neboť v posledních časech zvláštním způsobem a opravdu bez semene počala z Ducha svatého samo Boží Slovo, které se před věky zrodilo z Otce, a pak je neporušeným způsobem porodila a zůstala i nadále po porodu neporušenou pannou, nechť je odsouzen."

O panenském početí Kristově učí II. vatikánský koncil (Lumen gentium, 57), stejně tak Pavel VI. ve Slavnostním vyznání víry.

Pravda o ustavičném Mariině panenství, pokud jde o panenské početí a narození, předpokládá, že činnost přírodních zákonů je Boží mocí pro tento případ zastavena, proto jakýkoli teoretický naturalismus musí na základě svých apriorních předpokladů (o nemožnosti nadpřirozeného řádu) zavrhnout učení o panenském početí a narození Krista z Marie.

V křesťanském starověku sekty ebionitů a kerinthiánů nepřijímali učení o panenském Kristově početí; tento naturalistický názor byl obnoven novověkým naturalismem (ať už monistickým nebo pluralistickým). Ve IV. století se objevily názory popírající učení o Mariině panenství po Kristově narození (Helvidius, jovinismus).

Učení o předcházejícím panenství Marie, tj. před Kristovým narozením, je dogmatem katolické víry slavnostně předkládaným k věření; učení o panenství v době narození a po něm je dogmatem předloženým řádným učitelským úřadem.

 

A. Panenství blahoslavené Matky při početí Krista

Písmo svaté jasně učí, že Maria počala Ježíše panenským způsobem; sv. Lukáš uvádí, že anděl Gabriel byl poslán od Boha ... k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu, a ta panna se jmenovala Maria". Anděl jí zvěstuje, že počne a porodí Syna, který bude nazván Synem Nejvyššího. Na Mariinu otázku, jak se to stane, když nezná soužití s mužem, anděl odpovídá: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní" (Lk 1,26-35). Josefovi, který se rozhodl s těhotnou Marií tajně rozejít, říká anděl: „Neboj se přijmout svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého" (Mt 1,20).

zvestovani-002-men.jpgZ uvedených textů vyplývá, že Kristovo tělo bylo utvořeno zázračným způsobem Duchem svatým.

Rodokmen v Evangeliu sv. Matouše říká, že Kristus se narodil z Marie („...Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus"; Mt 1,16).

Podle rodokmenu Lukášova byl Kristus pouze domnělým synem Josefovým: „Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let, a byl, jak se mělo za to, syn Josefův" (Lk 3,23).

Někteří se opírají o starou syrskou verzi: „Josef, za kterého se vdala Panna Maria, zrodil Ježíše", a tvrdí, že Josef byl Ježíšovým otcem. Musím tu poznamenat, že v tomtéž překladu je řečeno, že Maria ne z Josefa, ale mocí Ducha svatého zrodila Ježíše. Nechceme-li tedy připustit zřejmý rozpor, musíme slovo „zrodil" buď považovat za překladatelovu chybu, anebo je brát ve smyslu legálního zrození, totiž že Josef byl podle práva pokládán za Kristova otce. Ostatně jeden kodex nemůže mít větší význam než všechny ostatní.

V Lukášově evangeliu se sice mluví o Kristových rodičích, kteří nalezli Ježíše v chrámě, avšak totéž evangelium říká, že Ježíš byl počat panenským způsobem a že Josef byl pouze jeho adoptivním otcem.

Je vhodné uvést zde texty z II. století, které podpírají uvedenou pravdu.

Apologeta Aristides (kolem r. 140) píše o Kristu, že je Synem nejvyššího Boha a „zrozen je bez semene a bez porušení" (asporos te kai a afthoros) a přijal tělo a ukázal se lidem, aby je odvrátil od bludu polytheismu. Sv. Justin v Apologii a v Dialogu s Židem Trifonem učí o Mariině panenství: „Boží Slovo způsobem sobě vlastním a proti obecnému zákonu obvyklého narození bylo zrozeno z Boha"; a dále říká: „Panna počne, aniž by se s někým spojila, kdyby se totiž s kýmkoli spojila, nebyla by už pannou. Hle, Boží moc sestoupila na Pannu, svým stínem ji zakryla a učinila ji těhotnou, aniž přitom porušila její panenství". V dialogu sv. Justin vícekrát opakuje učení o panenském původu Kristově: „Ježíš se narodil z Panny a toto jeho narození z Panny bylo předpověděno Izaiášem".

Sv. Irenej učí, že Kristovo narození z panny (ek parthenou genesis) patří do oblasti víry hlásané celou církví. A z tohoto hlediska se nic nezměnilo od dob evangelia a Ireneje, neboť panenské početí Krista v Marii je pravdou slavnostně vyznávanou v symbolech víry až do dnešního dne.

 

B. Panenské zrození Krista z Marie

Třebaže měl Kristus opravdové a skutečné lidské tělo, utvořené Duchem svatým z krve blahoslavené Panny Marie, přece se narodil nadpřirozeným způsobem, aniž porušil její panenství.

narozeni-jezise-krista-035-men.jpgUčení o panenském narození (virginitas in partu) Kristově z Marie není obsaženo v Písmu svatém, všeobecná tradice církve však o něm jasně mluví. Na přelomu II. a III. století bylo toto učení dobře známo, protože je Tertulián odmítá, aby lépe ukázal blud dokétů, kteří neuznávali skutečnost Kristova těla. O panenském zrození Kristově ví také Origenes, třebaže se zdá, že o něm pochybuje.

Čtvrté století již zná všeobecnou víru církve v Mariino panenství v době porodu. Řehoř Naziánský (329-389) píše, že Boží Slovo „se narodilo z Panny tajemným způsobem a bez jakékoliv poskvrny". Sv. Ambrož (340-397) mluví o Kristově narození takto: „Podle zákonů těla byl v lůně, (pak) byl porozen, kojen, položen do jeslí, avšak nad zákony (přírody) panna počala, panna porodila". A v listu papeži Siriciovi píše s narážkou na Izaiášovo proroctví o Emanuelovi (kap. 7): „Prorok nejen řekl, že panna počne, ale také, že panna porodí". Víru církve prostě a krátce vyjadřuje sv. Augustin, když říká: „Při početí panna, při porodu panna ... panna ustavičná."

Současní katoličtí teologové učení o panenském příchodu Krista na svět vykládají různě, všichni však říkají, že toto narození bylo pravdivě lidské. (...)

 

C. Mariino panenství po narození Krista

Ačkoli Písmo svaté nemluví jasně o této pravdě, přece křesťanská tradice ústy velkých církevních spisovatelů a otců pranýřuje s veškerou přísností názory, že by Maria měla jiné děti mimo Krista. Origenes např. označuje takovýto názor za šílenství; sv. Ambrož zde užívá výraz „svatokrádež"; sv. Efrém, svědek syrské církve (306-378), se modlí k Marii: „Ó, Panno a Paní, neposkvrněná Boží Rodičko, má chvály nejhodnější Paní ..., ty jsi zrodila Boha a Slovo podle těla, a zachovala jsi panenství před narozením i panenství po narození (Krista)". Sv. Jeroným je horlivým obráncem učení o ustavičném panenství Mariině, a dokonce se vyslovuje pro uznání panenství sv. Josefa.

ukrizovani-001-men.jpgUčení o ustavičném panenství Mariině bez jakýchkoli výhrad podává sv. Augustin, sv. Cyril Alexandrijský, Lev I. Veliký; v dalších staletích již nejsou v křesťanské církvi o tomto učení žádné pochybnosti - ty se objevují teprve v novověku pod vlivem racionalistického naturalismu.

Již církevní otcové objasňovali těžkosti, kterých si povšimli ve způsobech vyjadřování Písma svatého mluvícího o bratrech a sestrách Kristových. Stojí za to povšimnout si, že všichni tito bratři a sestry nejsou nikdy nazýváni dětmi Marie a mimoto nevystupují jako její ochránci po Kristově smrti - tímto ochráncem se stává apoštol Jan. Výrazy Písma svatého jsou jasné pro znalce hebrejské kultury; Starý zákon nazývá bratřími příbuzné, protože např. Lot je bratrem Abraháma, třebaže ten byl vlastně jeho strýcem (Gn 12,5; 13,8; 14,16). Laban, strýc Jákobův, ho nazývá bratrem (Gn 29,15). Všichni Izraelité se nazývali bratry, protože tvořili jeden rod (Dt 15,12); v takovém smyslu mluví o Izraelitech jako bratrech sv. Pavel v Listu Římanům (Řím 9,3).

Obtíž není ani v označení „prvorozený", které je o Kristu používáno (Lk 2,7), protože toto přídavné jméno má několik významů:

a) ukazuje všeobecně na prvé dítě i tehdy, když není známo, bude-li následovat další (Nm 18,15);

b) je názvem označujícím prvenství v důstojnosti, např. v textech: „Izrael je můj prvorozený syn" (Ex 4,22); „Za to mu dám práva prvorozenství, učiním ho prvním mezi vladaři" (Ž 88,28);

c) prvorozený je první v důstojnosti (Kol 1,18)[1];

d) je to první z více dětí.

Kristus je tedy prvorozený, protože je prvním dítětem, ne však nutně prvním z více; poslední z uvedených významů by musel být přijat teprve tehdy, kdyby to vyžadoval kontext.

Proti učení o Mariině panenství nelze uvádět následující text: „Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než začali spolu žít, ukázalo se, že počala z Ducha svatého" (Mt 1,18); Josef „vzal svou ženu k sobě. Ale nepoznal ji, dokud neporodila syna" (Mt 1,24‑25); výrazy „dříve" a „dokud" mluví jen o tom, že Kristovo početí bylo panenské, a nedokazují, že Maria po jeho narození nebyla pannou. Již sv. Jeroným v knize napsané proti Helvidiovi ukazoval, že v podobných větách je pouze konstatující smysl: dříve než jsem v přístavu posnídal, odjel jsem do Afriky; apoštol Pavel, dříve než se vydal do Španělska, byl v Římě uvězněn; Helvidius, dříve než začal činit pokání, odešel z tohoto světa. V uvedených větách výraz „dříve než" vyjadřuje myšlenku, že k nějaké události nedošlo, nemluví se však o tom, že nastala později. Stojí za to citovat zde také výrok Žalmu 109: „Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám". Kdybychom zde vzali výraz „dokud" v tom významu, že Mesiáš nebude sedět po pravici, až budou nepřátelé poraženi, byl by to nesprávný smysl; stejně tak by byl chybný závěr z citovaného textu Mt 1,25, že Josef Mariino panenství nerespektoval, když porodila Krista.

 

D. Učení o Mariině panenství v kontextu jiných pravd víry

1. Panenské početí. Maria zrodila jednorozeného Božího Syna v lidské přirozenosti a je pravou matkou toho, jenž má Otce v nebi; kdyby nebyla pannou, měl by Kristus dva otce: jednoho pozemského, druhého v nebi, takto však má jen jednoho Otce a jednu Matku; zdá se, že by dvojí otcovství Kristovo neodpovídalo jeho jediné osobě, a patrně by to snižovalo důstojnost Boha Otce, třebaže by to v zásadě bylo možné. Panenské početí Kristovo je lépe v souladu s pravdou, že on je bez dědičného hříchu - všichni přirozeně zrození z Adama musí totiž nést tento hřích.

2. Panenské zrození Kristovo dobře odpovídá nadpřirozenému charakteru jeho postavy, protože Kristus je největší nadpřirozenou skutečností a výjimkou ze synů lidských.

3. Mariino panenství po Kristově narození odpovídá tomu, že Maria je zvláštním chrámem Ducha svatého, protože v ní a z ní utvářela nejvyšší duchovní Boží moc a láska první buňky Kristova těla, její tělo je tedy zvláštním způsobem zasvěceno Bohu. Mariino panenství je tak v souladu s jejím zvláštním posvěcením.

 

Mariino panenství jako mravní síla

1. Maria svým panenstvím (a zároveň svým mateřstvím) spojila nebe (v nebi se nežení a nevdávají; srov. např. Mt 22,30) se zemí, kde mezi lidmi přirozeným zákonem objevení se člověka je mateřství - tyto dvě největší síly nacházíme spojené v Marii.

2. Svým panenstvím je Maria povzbuzením a vzorem všem, kdo skládají slib čistoty.

3. Mariino panenství je kulturní silou a podnětem k vytváření věcí ušlechtilých a krásných a povznáší lidskou přirozenost nad biologické nutnosti.

 

[Převzato z Wincenty Granat: K člověku a Bohu v Kristu, 2, Řím 1981. Upraveno redakcí Revue Theofil.] 

 

Mariologie Wincentyho Granata: 

Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 

Boží mateřství Panny Marie

Neposkvrněné početí Panny Marie

Panenství Panny Marie

Tělesné nanebevzetí Panny Marie 

Svatost Boží Rodičky Marie 

Účast Marie na díle vykoupení 

 

Související články:

Emilián Soukup: Bohorodička 
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu 
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina 
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Hubert Jedin: Malé dějiny koncilů - Efezský koncil (431) 
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce 
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Stanisław Celestyn Napiórkowski: Matka Boží ve světle protestantské teologie 
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské 
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik 
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 1. část
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie 
Bernard z Calirvaux: A jméno té panny bylo Maria 
Jean-Claude Michel: Mariino panenství po porodu 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie 
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti 
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána 
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Antonín Paduánský: Maria - zářivá duha
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii
Stará irská litanie k Panně Marii
Denis Kartuzián: K Marii
Wincenty Granat: Josef

 

Poznámky:


[1] „Prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých", tedy časově první (pozn. překl.).

 

[RSS]

Přečteno 602x

další články