Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské

Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské

Caterinato, 24.6. 2009

Nejen intenzivní vztah k Ježíši Kristu a jeho vzácné Krvi, ale také k Panně Marii, Ježíšově Matce, jsou výraznými znaky duchovnosti italské světice Kateřiny Sienské (1347-1380), učitelky Církve, což v následujícím článku dosvědčují i hojné citace z jejího díla.

 

katerina-sienska-a-panna-maria-men-2.jpgZnáme tuto světici jako zahloubanou na kolenou nad tajemnými úradky milosrdné Boží lásky nad lidstvem. Byla tak strávena sžírající láskou k bližním, chudým, nemocným a ke hříšníkům, že šíleně milovala Církev - tajemné tělo Kristovo -, složenou z Krista a z nás poutem přesvaté krve Páně. Víme o její žhavé žízni po této krvi očišťující a obživující lidstvo. Víme, jak plála láskou k ukřižovanému Kristu, který za nás vydal svou krev do poslední krůpěje. Víme, jak klečela v úžasu nad tajem­stvím plnosti Božího života v nejsvětější Trojici. Ale toto všechno u ní také velmi plynulo z její lásky k Panně Marii.

Své dopisy začíná jménem Ježíše Krista Ukřižovaného a jménem Sladké Marie... Sladká Maria, to bylo její stálé označení svaté Panny. Tak vy­chází nejen z otevřeného boku Kristova, ale také z náručí Mariina, když mluví k papežům, biskupům, vládcům, ke kněžím, laikům i k hříšníkům... Všechny je volá skrze Marii, skrze Marii si troufá obracet se na ně, skrze Marii je prosí...

Matku Boží uctívala již od pěti let. Již v pěti letech uměla Andělské pozdravení, což ovšem není nic divného, protože i u nás toto děti již v tomto věku umí. Tímto pozdravením již jako malá dívka uctívala na každém schodu svou Matku. V šesti letech se jí zjevil Pán a vštípil do jejího srdce živou lásku k sobě a ke své Matce. Matku Boží prosila, aby jí zjednala milost ustavičného svatého panenství jako ta, která první za­hájila řadu křesťanských panen. V sedmi letech ji prosila takto: „Prosím tě, abys mi dala, abych mohla dostat za snoubence tvého jediného Syna, po němž touží každá žilka mé bytosti..."

Byla to Panna Maria, která ukončila svým krásným zjevením trpkou zkoušku věrnosti nebeskému Ženichovi. Byla to také ona, která Kateřinu zasnoubila s Ježíšem. Řada zjevení Matky Boží doplňuje toto rozkošné společenství s milou dcerou Kateřinou.

Ale nejenom zjevení, která dnešnímu člověku říkají poměrně málo a jež by chtěl mít nějak historicky odůvodněné, nýbrž celý život sv. Kateřiny, její zbožnost, její činnost, jsou naplněny vroucí zbožností ke sv. Panně, důvěrným utíkáním se k ní v potřebách Církve i v jejím vlastním duchovním životě.

Ve svých Dialozích se zmiňuje o spáse hříšníka, jehož nebeský Otec přijímá pro důvěrnou úctu, kterou měl a zachoval si ji po celý život, ke sv. Panně. Nebeský Otec praví (překrásná slova plná útěchy pro nás): „Nezapomněl jsem na úctu a lásku, kterou choval k přečisté a sladké Matce mého jednorozeného Syna. Pro její úctu ke Slovu je jí uděleno, aby nebyl pohlcen pekelným démonem nikdo, kdo choval, ať hříšník nebo světec, pravou úctu a lásku k ní..."

Od Panny Marie si vyprosila, podobně jako si sama v horlivosti své apoštolské touhy vyprosila všechny zachránit, duši bandity Nicoly Tuldiho. Prosila Pannu Marii, volala k ní: „Maria, jak toužím po této milosti, abys mu dala světlo a pokoj srdce, abych jej nakonec viděla se obrátit." Byla vyslyšena a list, v němž toto sděluje, končí jásavým hymnem díků.

K Marii pozvedá zraky hříšníků, které chce obměkčit. Tak píše nevěstce v Perugii: „Nesmí ti to připadat těžké. Utíkej se ke sladké Marii, která je matkou milosti a milosrdenství. Dovede tě ke svému Synu ... a pohne jej, aby se nad tebou slitoval." Tak jako všechny listy končí zvoláním „Ježíši sladký, Ježíši lásko!", tak tento list zakončuje: „Maria, sladká Matko!"

Ještě několikrát se ve svých listech obrací k Matce Boží a obrací oči těch, které chce obrátit, k Marii, milosrdné Matce, k Matce hříšníků. Zapřísahá: „Neodporuj slzám přečisté Matky, nepohrdej láskou, kterou má k tobě přečistá Matka Maria, ani jejími prosbami..."

Takto vede k Marii i duše čisté. Monně Pavole píše: „Pamatuj, drahá sestro, na to, že jsi dala a odevzdala Marii sebe i všechny své dcery. Pros ji, ať vás přivede a odevzdá sladkému Ježíši, svému Synu. Učiní to jako sladká Matka, jako milostivá Matka milosrdenství. Nebuď nevděčná, neboť ona nezamítla tvou prosbu."

Převorovi Kongregace Panny Marie doporučuje ve jménu svatého a sladkého shromáždění: „...kongregace, kterou jste zřídili ve jménu Marie, naší orodovnice, Matky milosti a milosrdenství a čistoty..."

Mile hovoří o Matce Boží se svým otcem Rajmundem. Připomíná mu, že to Maria jí ho dala za otce. Proto doufá v Marii, že se s ním zase setká v Římě. Vybízí ho: „Stále se ve všem utíkejte k Marii. Zůstá­vejte ve své světničce s Marií." Přeje si, aby byl věrným služebníkem pravdy v Panně Marii.

Své žáky učila slavit každou sobotu jako den Mariin posty a modlit­bami a zvláštní vzpomínkou a rozjímáním.

Sv. Kateřina dobře prorozjímala život Panny Marie a její vznešené ctnosti doporučuje k následování. Tak především a nejčastěji doporu­čuje její pokoru a čistotu. Maria je vzorem pokory. „Bůh," praví, „si oškliví pýchu a miluje pokoru. Bůh tak miluje pokoru, že ho přiměla, aby jí svěřil svého jednorozeného Syna. A tato sladká Maria jej pak dala nám. Syn Boží se vtělil v ní, až když prohlásila svou oddanost a pokoru, když se nahlas prohlásila jeho služebnicí... Tak také dokonalá duše říká s pokorou: ‚Pane, hle, tvá služebnice, nechť se stane podle tvého slova, ale ne, jak já bych chtěla.‘ A tak počne božskou milost ve své duši.

Maria je nám vzorem chudoby v betlémském tajemství. Maria při­pomíná řeholnici chudobu Páně během jeho pozemského života a již při jeho zrození. Při jeho narození měla sladká Maria jen několik málo svršků, aby jimi přikryla svého Syna."

Jinde praví: „Ježíš, nejvyšší bohatství, si vyvolil dobrovolnou chudobu, takže Maria měla k jeho přikrytí jen plenky..."

Kateřina ukazuje ještě na jiný příklad ve vztahu Marie k jejímu Synu. Píše to pro ty, kteří se pro Boží vůli musí vzdávat sladké přítomnosti milovaných osob. Své matce Lapě píše z Avignonu, kde pobývá kvůli zále­žitostem Církve: „Učte se od kříže. Po smrti Páně a po jeho nanebevstou­pení zůstala sama s učedníky Páně. Byla velkou útěchou apoštolům. Bylo to pro ni bolestné, když ji opustili. A přece pro čest a slávu Boží a pro dobro celého světa svolila a chtěla, aby odešli. Prosím vás, předrahá matko, abyste se u ní učila. Víte, že musím jít za Boží vůlí. Musíte umět nést tuto bolest pro čest Boží a pro spásu svou i mou."

Když opět jindy prodlévá daleko od matky, píše jí: „Sdílejte společenství s Pannou Marií. Maria svolila, aby učedníci pro čest a slávu Boží a spásu duší šli ve stopách Božího Syna a aby ji opustili. panna-maria-a-jezis-na-krizi-2.jpgA přece je ne­smírně milovala. Zůstala sama jako opuštěná poutnice. I učedníci, kteří ji milují, ji opouštějí s radostí a jdou před tváře tyranů, snášejíce všechny bolesti pro slávu Boží. Kdybychom se jich tázali: ‚Proč opouštíte, a to tak radostně, Marii?‘, odpověděli by: ‚Protože jsme ztratili sami sebe a uchvátila nás láska ke cti Boží a ke spáse bližních.‘ Tak chci, abyste učinila i vy. Vězte, že já, ubohý tvor, jsem nebyla do tohoto světa postavena pro nic jiného, než abych uskutečnila to, k čemu mne určil můj Stvoři-tel."

Nejdojemnější ponaučení Kateřina vyčetla z Mariina chování pod křížem. Mluví o onom dvojsečném meči, nenávisti ke hříchu a lásce k Otci, k jeho cti, jež se tolikrát objevuje v jejím poselství. Volá:

„Ó, nejsladší Lásko! To byl meč, který proklál srdce a duši Panny Marie. Syn byl zasažen v těle. A Matka podobně. Bylo pochopitelné, aby i ona trpěla, protože přijal své tělo z jejího těla. Vidím, ó ohni lásky, spojení mezi nimi. Jako měkký vosk od něho skrze Ducha svatého při­jala pečeť lásky k duším, touhy po našem spasení. Jako strom milosrdenství přijala duši svého Syna, tuto duši zraněnou pro vůli Boží. Maria běžela ke smrti svého Syna s velkou láskou, aby nám dala život, s takovým hladem po vůli Boží, že ztratila všechnu lásku k sobě a běžela ke kříži jako její Syn. Maria nejenom že se nesnažila vyrvat jej smrti, nýbrž chtěla, aby ze­mřel, ...neboť byla zraněna šípem lásky pro našemu spasení.

Lidská pýcha se při pohledu na tak poníženého Boha musí stydět. V lůně panenské Matky se Věčné Slovo uložilo do úrodného, čistého a svatého pole Mariina těla. Jako se vkládá semeno do země, sluneční teplo mu dává vzejít a vzchází z něho květ a plod, zatímco slupka zůstává v zemi, tak učinil Bůh, když teplem své lásky k lidskému pokolení vložil símě svého Slova do pole Panny Marie. Ó, blažená a sladká Maria, tys nám dala květ sladkého Ježíše. A kdy nám tento květ vydal svůj plod? Když bylo zaseto do půdy svatého kříže. Tehdy se nám dostalo dokona­lého života. Proč jsme však řekli, že slupka zůstává v zemi? Co bylo touto slupkou? To byla vůle jednorozeného Syna Božího, jenž jako člo­věk byl oděn touhou po cti Otcově a naší spáse. A tato nesmírná touha byla taková, že běžel až na smrt kříže plnou potup, kde vytrpěl mnoho bo­lestí, muk a urážek. A touha Panny Marie byla táž, takže by ze sebe učinila třeba i žebřík, po němž by její Syn mohl vystoupit na kříž, kdyby ne­bylo jiného prostředku. Proto běžte statečně, oblečte se v tuto sladkou Mariinu lásku a hledejte stále čest Boží a spásu duší..."

To se u sv. Kateřiny opakuje stále: čest a sláva Boží a spása lidí. To byly její dvě jediné starosti. A obojí u ní posiluje hrdinský příklad přesvaté Panny. Tak pochopíme její vroucí rozlet k Matce Boží v extázi:

„Ó, Maria, Maria, chráme nejsvětější Trojice, ty, jež neseš ohnivou po­chodeň, Maria, rozdavatelko milosrdenství. Maria, která jsi dala vzejít božskému plodu. Kristus vykoupil svět svým utrpením, ty bolestí duše i těla.

Ó, Maria, tichounké a klidné moře, rozdavatelko pokoje. Pamíre úrodné země. Ty jsi novým stromem, jenž nesl vonný květ Slova, jednorozeného Syna Božího. Do tebe, jak do úrodné země, bylo zaseto símě Slova. Ty jsi zároveň zemí i stromem. Ó, Maria, ohnivý voze, ty jsi nesla skrytý oheň, zahalený pod popelem lidství. Ó, Maria, nádobo pokory, v tobě bylo zachováno a v tobě se skvělo světlo pravého vědění, kterým jsi se po­zvedla nad sebe samu. Ty jsi okouzlila nebeského Otce. Proto i On tě unesl a připoutal k sobě jedinou láskou, neboť tento oheň tvé lásky a olej tvé pokory přitáhly jeho Božství, sklonily jej k tobě a přitáhly ho k nám, ačkoliv již jeho láska bez mezí jej k nám pudila.

Ó, Maria, pro tuto milost jsi nebyla pannou pošetilou, nýbrž obezřetnou. Tato obezřetnost ti kázala zeptat se anděla, jak budou možné věci, které ti zvěstuje. Věděla jsi jistě, že je to možné pro Boha. Proč jsi však řekla: Muže nepoznávám? To nebyl nedostatek víry. Ty ses dívala jen na svou pokoru. Ó, Maria, vzbudila v tobě slova anděla strach? Spíše se zdá, že tvůj neklid vzešel z tvého údivu.

A čemu jsi se divila? Velké dobrotě Boží, kterou jsi viděla, vidouc, jak jsi nehodná tak velké milosti. Proto jsi zůstala zaražena. Podivila jsi se pro vědomí své nehodnosti. Obezřetnost tvé otázky dokazuje tvou pokoru. Nebyl tu nátlak, jen obdiv nad nesmírnou dobrotou a Boží láskou vůči ubohosti ctnosti. Ó, Maria, ty ses stala knihou, v níž je za­psán náš zákon. Psala do ní moudrost věčného Otce. A dnes se v té knize jeví tvá síla a lidská svoboda. Zjevuje se tu lidská důstojnost. A Duch svatý tu vpisuje celou nejsvětější Trojici, když v tobě utvořil vtělení Slova. Psala tu moudrost Otcova, to znamená Slovo samo i jeho moc, když uskutečnilo toto tajemství, a jeho Moudrost, Duch svatý, protože je tajemství Boží milosti a slitovnosti.

Ó, Maria, bylo ti uděleno Slovo. Vidím v tobě Slovo. A při tom se neodloučilo od Otce. V tom všem vidím lidskou důstojnost, pro niž Bůh učinil takové divy. A zase v tobě se jeví jeho síla a svoboda. Neboť po Božím rozhodnutí, tak vážném a mocném, byl k tobě poslán anděl, aby ti sdělil tajemství tohoto rozhodnutí a žádal od tebe souhlas.

Slovo do tvého lůna nesestoupilo dříve, dokud jsi nedala svolení. Anděl čeká u brány tvé vůle, až dům otevřeš tomu, jenž chce do tebe sestoupit. Nikdy by do tebe nevstoupil, kdybys mu ty neotevřela svojí od­povědí: ‚Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova.‘ Na bránu tvé vůle bušil Věčný, a kdyby jsi nesvolila, nevtělil by se v tobě.

Zahanbi se a zastyď se tedy, má duše, když vidíš, jak Bůh k sobě při­blížil Marii. Uvidíš jasně, že ač jsi byla stvořena bez sebe, nebudeš bez sebe spa­sena. Bůh čeká u brány a čeká, až Maria otevře.

Ó, Maria, sladká lásko, do tebe je vepsáno věčné Slovo, jež nám dává život. Ty jsi deskou, na niž je vyryto toto učení. Jakmile do tebe bylo vtištěno věčné Slovo, ihned přijal kříž svaté touhy, jež na něho byla jakoby naroubována. Sotva byl počat, byl stravován touhou umřít pro spásu lidí, pro něž se vtělil. A to bylo nejtěžším křížem, tak dlouho v sobě nosit tuto touhu, kterou by rád uskutečnil ihned.

Utíkám se k tobě, ó Maria, a prosím tě za sladkou nevěstu tvého Syna, Církev, a za jeho zástupce zde na zemi. Dej mu světlo, aby jasně roz­poznal nejvhodnější prostředky k reformě svaté Církve, aby lid zůstával sjednocen v něm, aby srdce lidu bylo sladěno s dobrem, aby se nikdy neobracel proti své hlavě. Ó, věčný Bože, což jsi z něho udělal kovadlinu, do které může každý bušit, jak se mu jen zachce? Všichni se proti němu ježí jazykem i skutkem.

A pak tě prosím za všechny ty, které jsi mi dal milovat obzvláštní láskou. Zažehni jejich srdce, učiň z nich uhly, zapálené tvou láskou a lás­kou k bližnímu, aby byla připravena jejich lodička, až jednou bude třeba vyrazit. Prosím tě za ty, které jsi mi dal. Vedla jsem je, ne k dobrému, nýbrž ke zlému, protože jsem zrcadlem ne ctností, nýbrž nevědomosti a hlubokých nedbalostí. Ale dnes prosím odvážně: Toto je den milostí a vím, že tobě, ó Maria, nikdy nic nebylo a nebude odepřeno!

Ó, Maria, buď na věky požehnána mezi ženami! Neboť tys nám dala chléb z bílé mouky. Božství bylo tak pevně spojeno s lidstvím, že teď již nic, ani smrt ani naše nevděčnosti, nedokáží toto spojení roztrhnout."

 

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 5, 1948. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

 

Více o svaté Kateřině Sienské

  

Související články:

Kateřina Sienská: List 289.
Kateřina Sienská: Naše Vzkříšení! 
Kateřina Sienská: Nepřátelé Kříže 
Kateřina Sienská: Tajemství mého Srdce
Kateřina Sienská: Osobě, jejíž jméno je zamlčeno
Kateřina Sienská: List bratru Tomášovi della Fonte 
Kateřina Sienská: Nechť se zvedá oheň svaté touhy!
Kateřina Sienská: Čím větší je láska, tím hlubší je bolest
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 1/6
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Kateřina Sienská: List bratru Rajmundu z Kapuy, z řádu kazatelského (I)
Kateřina Sienská: List bratru Rajmundu z Kapuy, z řádu kazatelského (II)
Ludvík M. Grignion z Montfortu: Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Hans Urs von Balthasar: Maria, paměť církve 1/3 - Mariino rozjímání
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Kateřina Sienská: List jistému vznešenému prelátovi
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie
Mechtilda Magdeburská: O pozdravu naší Paní
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
René Laurentin: Maria, naše Matka 
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii
Lukáš Drexler: Maria souznělá 
Denis Kartuzián: K Marii

 

[RSS]

Přečteno 338x

další články