Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici

Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici

Mikuláš Ďurkáň, 7.5. 2017

"O Panně Marii není nikdy řečeno dost," tvrdí jeden svatý. A téhož si byli vědomi i církevní otcové, kteří koneckonců opakují jen to, co o Marii řekl sám Bůh svým Slovem, když se v ní stalo tělem a ona se stala Jeho Matkou, Matkou věčného Božího Syna.

 

oranta-005-upr-men-2.jpgJednou z největších výsad Panny Marie je nepochybně její mateřské prostřednictví, tj. Matka Boží jako orodovnice a prostřednice. Tato její přednost je uznávána jak na Západě, tak i na Východě od dob apoštolských až po naše časy.

Už za života Spasitelova se nám Panna Maria ukazuje jako přímluvkyně. Když se na svatbě v Káně Galilejské nedostávalo novomanželům vína, Matka Boží, jata soucitem, přistupuje ke svému Synu a říká: „Nemají vína!" (J 2,34). Odpověď Pána Ježíše: „Co mně a tobě ženo?" vykládá sv. Jan Zlatoústý: „Ačkoliv Ježíš takto odpověděl, přesto neváhal vyplnit matčinu prosbu!" Kosmas Jeruzalémský praví o její pomoci: „Tvá ochrana je všemohoucí!" Sv. Methodius, odpůrce Origenův, říká: „Nikoho neodhání, nikoho nezapudí!" Sv. Theofil, biskup alexandrijský, který žil za dob sv. Jeronýma, napsal: „Syn se raduje, prosí-li ho matka; neboť si přeje, aby všechno, co nám dává, dal na prosbu své matky ...!" A sv. Jan Damašský nadšeně volá: „Protože jsi, ó Maria, Matkou Boží, můžeš všem svou přímluvou, která oplývá mateřskou důstojností, vyprosit věčné spasení!"

V modlitbách sv. Chrysostóma, složených pro věřící prvních století, dýchá neoblomná důvěra v pomoc a přímluvu Panny Marie. A co se modlí kněz v syrské mši sv.? „Ty jsi pomocnice a sláva mé duše ... Pomoz mi a budu očištěn ode všech hříchů!" Hle, i tyto zbloudilé ovečky dobře vědí, ke komu se mají utéci. V pohřebním obřadě dále zpívá: „Zachraň ty, kteří k Tobě lkají, ó Matko Slunce, jež nikdy nezapadá!"

Na památném kyjevském chrámě, z prvních křesťanských dob v Rusku, stojí nápis, jenž nám opět představuje Pannu Marii jako přímluvkyni a Matku: „Bránu smilování nám otevři, ó přeblažená Rodičko Boží! Ať nejsme zavrženi, kteří v Tebe doufáme! Dej, aby od nás bylo odvráceno každé nebezpečí, Ty, jež jsi spásou křesťanů!" Ve Smolensku byl uctíván proslulý obraz Panny Marie zvaný „Maria Kažipot", což znamená „Maria ukazovatelka cesty - naše vůdkyně".

Vezměme si do rukou východní breviář a čtěme v sextě krásnou modlitbu k Matce Boží přímluvkyni: „... Toho, jehož jsi zrodila, pros, Bohorodičko Panno, neboť mnoho zmůže prosba Matčina k obměkčení Pána; nepohrdej modlitbami hříšníků, přečistá ...!" Překrásný moleben k Panně Marii ve východním obřadě je nedostižným hymnem na Matku Boží jako na milosrdnou Matku nás všech. Konečně slyšte sám lid sjednocené východní církve, jak je přesvědčen o její přímluvě a pomoci: „Věřím a vyznávám, že Ty jsi divotvorná ochránkyně všech sirot, opuštěných a pronásledovaných... Pomoz mně hříšné...!"

Když 22. června r. 431 na Efezském sněmu bylo učení Nestoriovo zavrženo a mateřství nejbl. Panny Marie prohlášeno za článek viry, vystoupil na konci tohoto slavného sezení zástupce římského papeže sv. Cyril, patriarcha alexandrijský (zemřel r. 444), a v přítomnosti všech biskupů a věřícího lidu, plný nadšení pozdravil Rodičku Boží: „Buď pozdravena od nás, Boží Rodičko Maria, ctihodný poklade veškeré země ... Buď pozdravena Ty, jejímž prostřednictvím se slaví a uctívá Svatá Trojice ..., jejímž prostřednictvím jásá nebe, jejímž prostřednictvím se radují andělé a archandělé, jejímž prostřednictvím se zahánějí zlí duchové ..., jejímž prostřednictvím se po celém světě tvoří skupiny věřících!" Sv. Proklus, biskup kyzický a později patriarcha cařihradský (zemřel r. 447), nazval Rodičku Boží velmi výstižně „jediný most mezi Bohem a lidmi".

Jestliže věřící nazývali Pannu Marii přímluvkyní a pomocnicí, nutně věřili v její prostřednictví. V duchu Cypriánově a Tertuliánově bylo všeobecným přesvědčením: „... Skrze ženu přišla smrt, skrze ženu život; skrze Evu záhuba, prostřednictvím Marie spása!" A sv. Jan Chrysostóm dal Panně Marii překrásný název: „Prostřednice lidí!" Žáci ze školy sv. Jana, sv. Justin a Irenej, slavnostně prohlašují, že Panna Maria je „veškerému lidstvu příčinou spásy ... Přímluvkyně Evy", a dodávají: „Jako bylo lidstvo připoutáno k smrti skrze pannu, tak se mu i spásy dostává skrze Pannu!"

Nejstarší zachované liturgie, např. prastará ethiopská,[1] kterou někteří připisují sv. Markovi, jiní zase sv. Matoušovi, nazývá v jedné své oraci Pannu Marii: „Prostřednice opravdová před Pánem naším Ježíšem Kristem!" Sv. Efrém Syrský, který napsal velebné Magnificat o Prostřednici naší spásy, celou duší hájí tuto přednost Rodičky Boží; při čtení tohoto hymnu se nám zdá, že ve své chvále Panny Marie překonal i nesmrtelného pěvce sv. Bernarda! Zemřel r. 373. Téhož roku ukončil svou životní pouť sv. Athanáš, patriarcha alexandrijský, který ve své homilii o Zvěstování úchvatně líčí obraz Panny Marie Prostřednice všech milostí. Sv. Basil, biskup ze Seleukie (zemřel r. 458) pozdravuje Matku Syna Božího: „Zdrávas, milosti plná, ustanovená zprostředkovatelko mezi Bohem a lidmi!"[2] V těchto svědectvích je vyjádřena víra všech tří nejstarších patriarchátů, jež uvedení svědkové zastupují. Sv. Germán (zemřel r. 773) ve svých spisech skoro stále o Panně Marii opakuje: „Nelze spočítat všech Tvých úkolů. Ó nejsvětější, nikdo nedosáhne spásy, leč Tvým prostřednictvím!"[3] Z pozdějších dob sv. Tarasius (zemřel r. 806) pozdravuje Pannu Marii: „Buď pozdravena, Prostřednice všech, kteří jsou pod sluncem!" V desátém století mluví o prostřednictví Matky Boží i císař Lev VI. Ač byl laikem, napsal mnoho homilií. V jedné mimo jiné o Panně Marii praví: „Všechno dobré přichází na Tvou radu a vše zlé prchá před Tvou ochranou. Všechno dává prostřednictvím Tvým Ten, který Tě k dobru tvorů přivedl na tento svět ...!"[4] V 11. století hájil prostřednictví Boží Rodičky Jan Kyriótés neboli Geometra. Nadšeně volá: „Zdráva buď Ty, která ze všech statků všem, kterým a kdy a kolik a jaké chceš, rozděluješ!"[5] Ke ctitelům Panny Marie tohoto století náleží i slavný a zbožný mnich Jakob.

Století 12. je možné nazvat „zlatým věkem" v dějinách nauky o prostřednictví Panny Marie. V té době nalézá více ctitelů a obhájců na Západě, ač na Východě i po zhoubném rozkolu toho nelze úplně popřít, neboť mariánská úcta je pro výchoďany důležitou složkou, ba nutným požadavkem náboženského života, jak dosvědčuje zkušenost a dějiny.[6]

Dosud znějí velmi živě a přesvědčivě slova sv. Prokla, patriarchy cařihradského, že „Maria je jediný most mezi Bohem a lidmi!"

 

[Převzato z časopisu Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje pod ochranou blahoslavené Panny Marie, roč. 31 (1940), s. 330-332; pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

 

Související články:

Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice
Wincenty Granat: Účast Marie na díle vykoupení 
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 4/6
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 3/6
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme) 
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo

   

Poznámky:


[1] Jiná svědectví viz v díle Bibliotheca veterum patrum.

[2] MG 85,443.

[3] De Zona M. G. 98,379.

[4] MG 107,168.

[5]

[6]

 

[RSS]

Přečteno 904x

další články