Patriarcha, patriarchové

Patriarcha, patriarchové 

(z řec. πατριαρχης [patriarchés] - „praotec", „stařešina", jež je složeninou řec. πατηρ [patér] - „otec" a αρχη [arché] - „prvenství", „počátek", odvozeně „vláda", „moc", „autorita")

1. Ve Starém zákoně jsou jako patriarchové označováni vůdcové rodu či kmene, kteří měli vůdcovskou úlohu náboženskou, soudní, vládcovskou ap., konkrétně jsou za patriarchy (praotce) považováni Abraham, Izák, Jákob, Jákobovi synové a také David.

2. V oblasti církevní správy je jako patriarcha označován biskup význačného města, kte­rý užíval autority nad okolními provinciemi.

Nicejský koncil r. 325 potvrdil starou výsadu biskupstvím: alexandrijskému, antiošskému a  římskému, jimž původně stál v čele sv. Petr, a to osobně v Římě a v Antiochii a skrze sv. Marka v Alexandrii. Týž Nicejský koncil respektoval i jeru­zalémský biskupský stolec,  jemuž  pak byla na Chalcedonském koncilu r. 451 přiznána patriarchální pravomoc nad palestinskými provinciemi. Cařihradský koncil r. 381 přiřkl místnímu biskupství přednost před ostatními patriarcháty ihned po patriarchátu římském, což pak potvrdila i Trullská synoda r. 692 a 4. caři­hradský koncil r. 869 uvádí pořadí patriarchátů: řím­ský, cařihradský, alexandrijský, antiošský a jeruza­lémský. Toto pořadí bylo znovu potvrzeno na 4. lateránském koncilu r. 1215. Během doby četná města získala čestný titul patriarchátu, z nichž ně­které zanikly, jiné se dosud uchovaly. Např. v r. 607 byl čestný titul patriarchy propůjčen biskupům v Akvileji a v Gradě. Oba patriarcháty byly později sloučeny, patriarchát gradský přenesen do Benátek (r. 1451) a akvilejský za Benedikta XIV. zrušen. V 16. stol. byl založen patriarchát západní Indie, který byl jako čestný titul přiřknut r. 1885 toledskému prima­sovi ve Španělsku. V r. 1716 byl zalo­žen patriarchát lisabonský, podle konkordátu z r. 1886 náleží čestný titul patriarchy východní Indie biskupu v Goe.

Východní schizma v 9. a 11. stol. odtrhlo východní patriarcháty od Říma, takže latinští patriarchové zůstali bez provincií, a tím jim zůstal jen titul. Z východních patriarchátů byl obnoven v r. 1847 jen jeruzalémský, kde latinský patriarcha sídlí a vykonává svůj úřad. Ostatní patriarchové východ­ních zemí mají v latinské Církvi pouze čestný titul, nevládnou žádnou jurisdikcí; jsou jimi kardinálové, jimž je přiřknuta některá z římských basilik, ale vykonávají kuriální funkce, tj. zastávají některé úřady při papežské kurii. Patriarchou celého zá­padu, latinské Církve, je papež sám.

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně upraveno a doplněno.)