Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo

Nikdy jsem nepřijal svaté přijímání, aniž bych za ně neměl vděčit tobě, ó Maria! Svatostánek, ciborium, monstrance, všechno je tvé dílo! I sama krása tajemství je v tom, že je to tvůj Ježíš a ne jiný, že je to Tělo, které bylo utvořeno z tebe, a nikoliv nové, které přináší mešní proměňování. A když k tobě přicházím o tvých svátcích, abych o tobě rozjímal a podivoval se tvé kráse, velebil tvou milost, oslavoval Boha za všechny tvé dary, abych před tebou poklekl a v modlitbě vyléval celé své srdce, neboť tys všemocná ve své přímluvě, tu máš Ježíše u sebe, a působíš, že ho cítím, a to i tehdy, když můj duch právě na něho nemyslí, ačkoliv ho zajisté stále ve svém srdci miluji.

Nejlepší stránka našeho života, náš duchovní život je jen řadou navštívení Panny Marie, která přináší s sebou Ježíše. Ale nikde není podobnost tak nápadná, jako v Nejsvětější Svátosti. Jak často, přiblížíme-li se svatostánku, proniká z něho tajemný oheň, a naše srdce v nás hoří bez zřejmé příčiny! Starosti mizí, slzy oschnou, pochybnosti přejdou, pokušení ztrácejí svou sílu, úzkostný neklid se utiší a naše duše je náhle zalita tichým blahem. Radost, jásot, chvála a dobrořečení a pocit odpuštění, duch klanění - to jsou právě plody, které v nás vznikají, jako vznikly v duši Jana Křtitele[1]. Není nikoho, pro něhož by již pouhá blízkost Nejsvětější Svátosti nebyla příčinou nesčetných požehnání, i kdyby o tom sám nevěděl. Avšak málo je lidí, kteří by těchto milostí nebyli cítili a takřka rukama se jich nedotýkali, tak živá a vroucí je působnost milosti. „Naše ruce se dotýkaly Slova života,"[2] praví Jan Evangelista. Tak tomu je i s námi.

Hle, naše srdce a naše duše poskočí radostí a volají: „Co jsme, že Matka našeho Pána přišla nás navštívit a přiblížila nám své sladké břímě? A že On, příčina jejího příchodu, uspíšeného láskou, působí tyto zázraky v našich srdcích?"[3]

Čím hlouběji duše vidí, tím více poznává a miluje skryté stránky na vtěleném Synu Božím, Ježíši Kristu. A nejskrytější pak, nám úplně nepřístupnou a jen nekonečně sladce tušenou, je život druhé božské osoby v Bohu, který nazývám tajemným jménem: život „v lůně Otcově"[4] ... Tušíme ho v plnosti božství a tím i v plnosti blaženosti, věčné a nekonečné, v nepředstavitelné jednotě s Otcem v Duchu svatém. V tomto lůně Otcově klaníme se lásce, moudrosti, dobrotě a sladkosti Syna Božího. Klaníme se v tomto jeho životě, který je od věčnosti do věčnosti, všem jeho úmyslům. Proto ho také nazýváme „Andělem čili Poslem velikého úmyslu"[5] a v jeho úmyslech od věčnosti nalézáme i ten, že o nás věděl, o každém z nás, že se rozhodl nás stvořit, nás posvětit božskou milostí a sesláním Ducha svatého. Že nás chtěl svou smrtí vykoupit, že nás od věčnosti chtěl sytit svým božským Tělem. Že chtěl, abychom byli údy jeho vlastního Těla a žili s ním posléze po celou věčnost. Na kolik milostí jen vzpomeneme, na tolikéž on od věčnosti myslil v lůně Otcově.

Nuže, z nepochopitelného důvodu vstoupil Syn Boží také do lůna Matky. A tu opět tuší vidoucí duch život Slova Božího v lůně Neposkvrněné Panny. A vše, co jsme řekli o něm v lůně Otcově, musili bychom opakovat o lůně Panny. Jenže v lůně neposkvrněné Panny stal se nám příbytek Syna Božího přímo hmatatelně blízkým! Jeho sídlo se objevilo mezi námi.[6]

Avšak co říci, když vzpomeneme, že plod neposkvrněné Panny zůstal náš a že přebývá mezi námi. Přebývá opět v lůně své Církve. Ale to není nějaké neurčité místo, to je každý svatostánek, kde přebývá Ježíš.

A hle, co jsme tušili o jeho životě v lůně Otcově, to vše je skutečností v lůně svatostánku, v Eucharistii. Nemůžeme ovšem ani zdaleka, ani jen stínem zatušit, co vše je v Srdci Ježíšově, uloženém v Eucharistii, ale můžeme říci s jistotou, že je v něm vše, co je skryto v jeho životě v Otci.

Rozšiř tedy své srdce, duše má, a ponoř své zraky do hloubek svatostánku! Co nalezneš, je nekonečné! V tomto tvém svatostánku je lůno Církve i Marie i Otce. Neboť když vstoupil Syn Boží do života Mariina, neopustil lůna Otcova. A když vstoupil do lůna svatostánku, neopouští nikdy ani lůna Otcova, ani Srdce své Matky.

A tak se stává tento svatostánek, před nímž hluboce soustředěn klečím, božským zaručením blízkou a viditelným znamením zjistitelnou přítomností tvou.

A vše, co se dálo a děje v lůně Otcově a Mariině, děje se i v tomto svatostánku: nekonečná přítomnost, láska a moudrost, sila a všemohoucnost, dobrota a slitování, úmysly a soudy věčného Syna jsou zde. A jako lůno Mariino i lůno Církve je nositelem a nádrží přítomného božství věčného Syna, tak se musíme odvážit sledovat jeho cestu ještě dále:

Z lůna svatostánku, v němž zůstává jen přechodně, vstupuje do lůna každé přijímající duše.

Máme říci, že vše, co obsahuje lůno Otcovo a Mariino, stává se i obsahem duše, která přijala do svého lůna Tělo Kristovo?

Co říci jiného, než s úžasem vydechnout: Ano!

Vždyť živé duše, v nichž žije Kristus, jsou pravým lůnem Církve. Nelze mluvit dále. Je možné jen rozjímat o divech jeho přítomnosti v našem lůně, v lůně našeho srdce.

Ale je také nutno děkovat nejsvětější Panně, že ona byla průchodní branou - „branou nebeskou" -, kterou přišel do našeho lůna vtělený Bůh.

A která doba více nutí k takovému díkůčinění, než souhra svatých slavností, které plesají kolem památky Božího Těla?

[Převzato z časopisu Prapor serafinský. Časopis pro duchovní život lidu v duchu svatého Františka z Assisi, roč. XX., sešit 5 (květen 1940); mírně jazykově upraveno (úprava archaismů) a doplněno některými poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Jediná Boha hodná oběť: Kristus na Kříži, Kristus v eucharistii   

Související články:

Emilián Soukup: Bohorodička
Lukáš Drexler: Maria souznělá
Arnošt z Pardubic: O Panně Marii
René Laurentin: Maria, naše Matka
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Wincenty Granat: Panenství Panny Marie 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží
John Saward: Maria, Matka Nebeské Many
Ambrož Milánský: Matka Boží, vzor panenství
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Wincenty Granat: Účast Marie na díle vykoupení
Wincenty Granat: Tělesné nanebevzetí Panny Marie
Wincenty Granat: Neposkvrněné početí Panny Marie
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 1. část 
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Ludvík Maria Grignion z Montfortu: Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně  
Anděla z Foligna: Kráčím od Tvého lidství ke Tvému Božství a od Tvého Božství ke Tvému lidství   
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie  
Lukáš Drexler: "Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou 
František od Panny Marie: Účast Panny Marie na životě Nejsvětější Trojice  
Scott Hahn: "A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem"  
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik 
Pavel Evdokimov: Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka 
Petr Chrysolog: Bůh narozen z člověka, lidé narozeni z Boha  
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše 
André-Marie Meynard: Uctívání Svaté Panny a dokonalost 
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...  
Bernard Przybylski: Matka Boží a Nejsvětější Trojice  
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Jean-Claude Michel: Mariino panenství po porodu 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie 
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti  
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána 
Józef Naumowicz: Stát se "domem chleba"
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně 
John Saward: Bohorodička jako Svatyně  
Augustin: Proč se Kristus narodil z ženy 
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii  
Vidět Marii znamená vidět Ježíše  

Poznámky:

[1] Srov. Lk 1,41.44. Pozn. RTh.

[2] Srov. 1J 1,1. Pozn. RTh.

[3] Faber: Nejsvětější Svátost Oltářní, Regensburg 1861, s. 177.

[4] Srov. J 1,18. Pozn. RTh.

[5] Litanie k nejsvětějšímu jménu Ježíš.

[6] Srov. J 1,14: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi," kde v řeckém originále je εσκηνωσεν [eskénósen] - „přebývat", „stanovat", které odkazuje na přebývání či „stanování" Boží slávy - „Šechiny" uprostřed vyvoleného lidu izraelského, např. na hoře Sinaj, při putování pouští, ve Stanu úmluvy atp. Srov. k tomu více v Norbert Mendecki: Šechina v židovské literatuře; Kristus a Šechina. Pozn. RTh.