Panenské narození Ježíše

„Neboť Tys mne vyvedl[1] z lůna matky."

(Žalm 21,10[2])

[Leckdy] může být něco hodnověrného povězeno taktéž v doslovném smyslu[3]. Maria počala, když na ni sestoupil Duch Svatý a zastínila ji Moc Nejvyššího (srov. Lk 1,35). A poněvadž tělo v matčině lůně utváří sám Bůh - jako například [tělo] Jeremiášovo (srov. Jer 1,5) -, tak rovněž zformoval i toto tělo v lůně Mariině. Poněvadž stejná byla ona neposkvrněnost a čistota těla, [jakož i duše], On sám Jej vyvedl z nitra matky. Neučinil [ostatně] nic nezvyklého, nýbrž jako utvořiv Adama učinil ho člověkem, tak též utvořiv [Ježíše] vyvedl Jej vně[4]. ... Protože Mariino lůno bylo uzavřeno[5], porodila díky Boží součinnosti[6].

[Z polského překladu in: Dydym Ślepy: Komentarz do Księgi Psalmów (papirus z Tura), część I: Ps 20-30 (LXX), Kalwaria Zebrzydowska 2018, s. 94-95, 98, přeložil, doplnil a poznámkami pod čarou doprovodil Lukáš Drexler. Fotokopie papyru nalezeného v egyptském městě Tura zde nebo zde, více o papyrech z Tury zde.]

Od téhož autora:

Duch svatý nás obnovuje křtem  

Související články:

Palladios: Historia Lausiaca 7 - O Didymovi  
Pavel Evdokimov: Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka 
Maxim Turínský: Kristus napravuje Adamovy cesty od samého počátku  
Cyril Alexandrijský: Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem  
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie  
Lukáš Drexler: "Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou 
Aelred z Rievaulx: Narodil se tělesně, abychom se my narodili duchovně 
Origenes: Ježíšovo narození dokazuje také jeskyně v Betlémě 
Panenství pro Boží království očima církevních otců 
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova 
Vidět Marii znamená vidět Ježíše 
Tomáš Akvinský: O trojím rození 

Poznámky:

[1] V řeckém překladu tohoto žalmu, se kterým Didymos ve svém výkladu pracuje, je řecké slovo εκσπαω [ekspaó] - „vytáhnout", „vytrhnout", „vydobýt". Pozn. překl.

[2] Označení žalmu podle Septuaginty; podle současného značení se jedná o Ž 22,10. Pozn. překl.

[3] Tzn. ne jen v alegorickém, který byl preferován alexandrijskou teologickou školou, jejímiž představiteli byli např. Klement Alexandrijský, Origenes, Didymos Alexandrijský a další). Pozn. překl.

[4] Didymos zde sice klade příměr mezi Adamem a Ježíšem, ovšem mezi jejich početím je diametrální rozdíl, byť oba byli „od Boha": Adamovo tělo bylo Bohem učiněno z panenské pozemské materie, do níž Bůh „vdechl" duchovou duši, a tak se Adam stal „duší živou", tj. živým tvorem (srov. Gen 2,7), kdežto Panna Maria, „panenská materie", dostala skrze Ducha Svatého účast na věčném plození Syna Otcem, který z Marie zformoval Ježíšovo tělo, tj. tělo samotného Boha, který již proto nebyl jen tím, kdo od Boha přijal „duši" jako Adam, ale byl tím, kdo naopak měl moc udílet Ducha, skrze něhož byl počat a jímž bylo zformováno Ježíšovo tělo - Syn Boží, Ježíš Kristus byl i po vtělení tím, kdo sám udílí Ducha, tj. „Duchem obživujícím" (srov. 1Kor 15,45), což zároveň dokazuje jeho Božství. Stručně řečeno: „První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe", jak píše apoštol Pavel (1Kor 15,47), neboli: první Adam byl pomíjejícím tvorem, poslední Adam, Kristus, byl (a je stále) věčným Bohem. Tělo obou však bylo zformováno přímo Bohem, proto zde Didymos dává vzájemné přirovnání. Pozn. překl.

[5] Tím má Didymos na mysli Mariino panenství a nadpřirozené početí Ježíše, tzn. že Maria „nepoznala muže" (srov. Lk 9,32) a uchovala svoji panenskou tělesnou integritu a Ježíš, Syn Boží, v ní byl počat zázračným způsobem, mimořádným působením Ducha Svatého (srov. Lk 1,35), které její tělesnou integritu nenarušilo, ale naopak zachovalo. Pozn. překl.

[6] O součinnosti se zde píše jednak proto, že Maria Panna by nepočala a tudíž ani neporodila bez mimořádného zásahu Boha, ale i proto, že Maria ze své strany dala vše, co měla a co mohla dát: nejen své tělo, ale především svého ducha, tj. bezvýhradný a totální souhlas své vůle. Bůh k nadpřirozenému početí Ježíše vyžadoval Mariino „ano", které nebylo jednorázovým vyjádřením Marie, ale jejím ustavičným bytostným příklonem k Bohu a ustavičným bytostným souladem a souhlasem její vůle s vůlí Boha, jehož měla nosit a nosila ve svém lůně, a to ne jen po 9 měsíců jejího těhotenství, ale de facto po celý svůj život, i ten eschatologický, neboť tento její trvalý souhlas a soulad s Bohem byl tak trvalý a dokonalý jako Syn, jehož počala. Pozn. překl.