Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Panenské narození Ježíše

Panenské narození Ježíše

Didymos Alexandrijský (Slepý), 21.12. 2019

Didymos Alexandrijský (+398), pro svůj takřka celoživotní tělesný hendikep nazývaný Slepý, náležel ke starověké alexandrijské teologické škole, která preferovala alegorický výklad Písma oproti doslovnému, historickému. Byť Didymovo dílo kvůli jeho inklinaci k některým origenistickým bludům posmrtně stihlo církevní odsouzení, přesto se počítá k teologicky a spirituálně vlivným autorům. Drobnou ukázku Didymovy exegeze, konkrétně jednoho verše Žalmu 21(22), přináší následující úryvek, pocházející z papyru Didymových výkladů žalmů nalezeného r. 1941, týkající se panenského mateřství Marie a nadpřirozeného početí Ježíše.

   

bohorodicka-139-upr-men.jpg

 

 

„Neboť Tys mne vyvedl[1] z lůna matky."

(Žalm 21,10[2])

 

[Leckdy] může být něco hodnověrného povězeno taktéž v doslovném smyslu[3]. Maria počala, když na ni sestoupil Duch Svatý a zastínila ji Moc Nejvyššího (srov. Lk 1,35). A poněvadž tělo v matčině lůně utváří sám Bůh - jako například [tělo] Jeremiášovo (srov. Jer 1,5) -, tak rovněž zformoval i toto tělo v lůně Mariině. Poněvadž stejná byla ona neposkvrněnost a čistota těla, [jakož i duše], On sám Jej vyvedl z nitra matky. Neučinil [ostatně] nic nezvyklého, nýbrž jako utvořiv Adama učinil ho člověkem, tak též utvořiv [Ježíše] vyvedl Jej vně[4]. ... Protože Mariino lůno bylo uzavřeno[5], porodila díky Boží součinnosti[6].

   

[Z polského překladu in: Dydym Ślepy: Komentarz do Księgi Psalmów (papirus z Tura), część I: Ps 20-30 (LXX), Kalwaria Zebrzydowska 2018, s. 94-95, 98, přeložil, doplnil a poznámkami pod čarou doprovodil Lukáš Drexler. Fotokopie papyru nalezeného v egyptském městě Tura zde nebo zde, více o papyrech z Tury zde.]

 

Od téhož autora:

Duch svatý nás obnovuje křtem  

 

vanocni-inspirace-4-c.jpg  

 

Související články:

Palladios: Historia Lausiaca 7 - O Didymovi  
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova   
Tomáš Akvinský: O trojím rození 

  

Poznámky:


[1] V řeckém překladu tohoto žalmu, se kterým Didymos ve svém výkladu pracuje, je řecké slovo εκσπαω [ekspaó] - „vytáhnout", „vytrhnout", „vydobýt". Pozn. překl.

[2] Označení žalmu podle Septuaginty; podle současného značení se jedná o Ž 22,10. Pozn. překl.

[3] Tzn. ne jen v alegorickém, který byl preferován alexandrijskou teologickou školou, jejímiž představiteli byli např. Klement Alexandrijský, Origenes, Didymos Alexandrijský a další). Pozn. překl.

[4] Didymos zde sice klade příměr mezi Adamem a Ježíšem, ovšem mezi jejich početím je diametrální rozdíl, byť oba byli „od Boha": Adamovo tělo bylo Bohem učiněno z panenské pozemské materie, do níž Bůh „vdechl" duchovou duši, a tak se Adam stal „duší živou", tj. živým tvorem (srov. Gen 2,7), kdežto Panna Maria, „panenská materie", dostala skrze Ducha Svatého účast na věčném plození Syna Otcem, který z Marie zformoval Ježíšovo tělo, tj. tělo samotného Boha, který již proto nebyl jen tím, kdo od Boha přijal „duši" jako Adam, ale byl tím, kdo naopak měl moc udílet Ducha, skrze něhož byl počat a jímž bylo zformováno Ježíšovo tělo - Syn Boží, Ježíš Kristus byl i po vtělení tím, kdo sám udílí Ducha, tj. „Duchem obživujícím" (srov. 1Kor 15,45), což zároveň dokazuje jeho Božství. Stručně řečeno: „První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe", jak píše apoštol Pavel (1Kor 15,47), neboli: první Adam byl pomíjejícím tvorem, poslední Adam, Kristus, byl (a je stále) věčným Bohem. Tělo obou však bylo zformováno přímo Bohem, proto zde Didymos dává vzájemné přirovnání. Pozn. překl.

[5] Tím má Didymos na mysli Mariino panenství a nadpřirozené početí Ježíše, tzn. že Maria „nepoznala muže" (srov. Lk 9,32) a uchovala svoji panenskou tělesnou integritu a Ježíš, Syn Boží, v ní byl počat zázračným způsobem, mimořádným působením Ducha Svatého (srov. Lk 1,35), které její tělesnou integritu nenarušilo, ale naopak zachovalo. Pozn. překl.

[6] O součinnosti se zde píše jednak proto, že Maria Panna by nepočala a tudíž ani neporodila bez mimořádného zásahu Boha, ale i proto, že Maria ze své strany dala vše, co měla a co mohla dát: nejen své tělo, ale především svého ducha, tj. bezvýhradný a totální souhlas své vůle. Bůh k nadpřirozenému početí Ježíše vyžadoval Mariino „ano", které nebylo jednorázovým vyjádřením Marie, ale jejím ustavičným bytostným příklonem k Bohu a ustavičným bytostným souladem a souhlasem její vůle s vůlí Boha, jehož měla nosit a nosila ve svém lůně, a to ne jen po 9 měsíců jejího těhotenství, ale de facto po celý svůj život, i ten eschatologický, neboť tento její trvalý souhlas a soulad s Bohem byl tak trvalý a dokonalý jako Syn, jehož počala. Pozn. překl.

 

[RSS]

Přečteno 166x

další články