Nacházíte se na: Theofil > Pravoslaví > Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka

Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka

Pavel Evdokimov, 21.12. 2020

Člověk by nepoznal Boha, kdyby nebyl od Boha poznán, a byl Bohem poznán mírou nebývalou - to když se neviditelný Bůh stal viditelným člověkem, aby pomíjející tvor člověk dosáhl nepomíjejícího života v Bohu, k čemuž byl Bohem předurčen již od okamžiku svého stvoření. Tyto a podobné inspirace nastiňuje ve svém krátkém textu známý pravoslavný teolog Pavel Evdokimov (+1970).

 

theotokos-eleusa-609-men.jpgVe své nauce na téma poznání Boha východní otcové především zdůrazňují, že Boží plán stvoření člověka již v sobě nese zárodek budoucího vtělení Slova. Stvoření a vtělení jsou v sobě navzájem obsaženy, jedno je naplněním druhého. Proto z hlediska Východu by ke vtělení došlo i tehdy, kdyby nedošlo k pádu, coby výraz Boží lásky a konečná podoba společenství Boha a člověka. Ikona Theotokos, Marie držící v náručí Děťátko Ježíš, je právě ikonou vtělení, Eleusa je nevypověditelnou něžností spojující Božství a lidství. Eucharistické pojetí eklesiologie rovněž prohlubuje to samé tajemství vtělení‑společenství a ukazuje v Církvi místo bytostného sjednocení Boha a člověka.

Toto tajemství může být námi tušené: „neboť v člověku je obsažena míra možnosti poznání Boha,"[1] jak řekl sv. Řehoř z Nyssy. Chtěje nás pak učinit schopnými odpovědět na touhu Boží, „Bůh vdechl do lidského srdce touhu po Bohu,"[2] jak poznamenal sv. Maxim Vyznavač. Tak tedy již ve své přirozenosti, stvořené k obrazu Božímu, je člověk předurčen k poznání Boha[3].

 

[Z polského vydání Paul Evdokimov: Duch Święty w tradycji prawosławnej (orig. LʼEsprit Saint dans la tradition orthodoxe, 1969), Poznań 2012, s. 39-40, přeložil Lukáš Drexler.]

 

Související články:

Proč se Bůh vtělil  
Izák ze Stelly: Maria a Církev
Emilián Soukup: Bohorodička
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie
 Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...  
Aelred z Rievaulx: Narodil se tělesně, abychom se my narodili duchovně 
Lukáš Drexler: Bylo manželství Josefa a Marie skutečným manželstvím, nebo bylo "jen jako"?   
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie   
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Hilarius z Poitiers: Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti
 
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše 
Maxim Vyznavač: Bůh na sebe vzal naši přirozenost
Irenej z Lyonu: Zjevení Syna se rovná poznání Otce
Řehoř Naziánský: O podivuhodné výměně 
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova 
Lev Veliký: Řeč na Narození Páně

 

vanocni-inspirace-4-c.jpg

  

Poznámky:


[1] Řehoř z Nyssy: Homilie o blahoslavenstvích, hom. 6; in: PG 44, 1269B-C (v řec. dosl.: „v tobě je míra poznání Boha" - pozn. překl.; viz: PG 44, 1269D-1272A).

[2] Maxim Vyznavač: Ambiguorum liber; in: PG 91, 1312A-B.

[3] Tím nejvyšším poznáním Boha člověkem, lidskou přirozeností je - v intenci biblického pojmu poznání, které nezahrnuje primárně poznání intelektuální, ale poznání celostné, bytostné, vč. lidské tělesnosti a smyslů - právě Vtělení Boha, který se stává člověkem a tak v nejvyšší míře sjednocuje lidství s Božstvím a Božství s lidstvím: lidství bytostně „poznává" Božství, Boha tím, že je při vtělení bytostně „poznáno" Bohem, k čemuž bylo lidství podle Pavla Evdokimova Bohem předurčeno už od okamžiku jeho stvoření, neboli řečeno augustinovskými slovy: „člověk je schopen Boha (capax Dei)" (srov. Augustin: De Trinitate, XIV, VIII, 11), tzn. schopen mít účast na Božím životě a na Boží přirozenosti, aniž by tím člověk přestal být člověkem a Bůh Bohem. Vyvrcholením pak této účasti Boha na lidství a člověka na Božství je eschatické zbožštění člověka a spolu s ním a skrze něj i celého stvoření. Pozn. překl.

 

[RSS]

Přečteno 161x

další články