Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka

Ve své nauce na téma poznání Boha východní otcové především zdůrazňují, že Boží plán stvoření člověka již v sobě nese zárodek budoucího vtělení Slova. Stvoření a vtělení jsou v sobě navzájem obsaženy, jedno je naplněním druhého. Proto z hlediska Východu by ke vtělení došlo i tehdy, kdyby nedošlo k pádu, coby výraz Boží lásky a konečná podoba společenství Boha a člověka. Ikona Theotokos, Marie držící v náručí Děťátko Ježíš, je právě ikonou vtělení, Eleusa je nevypověditelnou něžností spojující Božství a lidství. Eucharistické pojetí eklesiologie rovněž prohlubuje to samé tajemství vtělení‑společenství a ukazuje v Církvi místo bytostného sjednocení Boha a člověka.

Toto tajemství může být námi tušené: „neboť v člověku je obsažena míra možnosti poznání Boha,"[1] jak řekl sv. Řehoř z Nyssy. Chtěje nás pak učinit schopnými odpovědět na touhu Boží, „Bůh vdechl do lidského srdce touhu po Bohu,"[2] jak poznamenal sv. Maxim Vyznavač. Tak tedy již ve své přirozenosti, stvořené k obrazu Božímu, je člověk předurčen k poznání Boha[3].

[Z polského vydání Paul Evdokimov: Duch Święty w tradycji prawosławnej (orig. LʼEsprit Saint dans la tradition orthodoxe, 1969), Poznań 2012, s. 39-40, přeložil Lukáš Drexler.]

Od téhož autora:

Theotokos archetypem nekněžského charismatu ženy   
Žena je pro muže a muž skrze ženu  
Láska podle míry Boha  

Související články:

Proč se Bůh vtělil  
Izák ze Stelly: Maria a Církev
Emilián Soukup: Bohorodička
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
Augustin: Proč se Kristus narodil z ženy  
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie  
Řehoř Veliký: Ten, který je věčný, se ukázal v čase   
Hans Urs von Balthasar: Syn je vzorem i cílem světa  
Louis Bouyer: Konečným cílem Vtělení je Kristus celý  
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...  
Petr Chrysolog: Bůh narozen z člověka, lidé narozeni z Boha  
Aelred z Rievaulx: Narodil se tělesně, abychom se my narodili duchovně 
Cyril Alexandrijský: Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem  
Tertulián: Učiňme člověka k obrazu našemu, k obrazu Syna vtěleného - jednoho z Trojice  
Lukáš Drexler: Bylo manželství Josefa a Marie skutečným manželstvím, nebo bylo "jen jako"?   
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie   
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Hilarius z Poitiers: Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti 
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše 
Maxim Vyznavač: Bůh na sebe vzal naši přirozenost
Irenej z Lyonu: Zjevení Syna se rovná poznání Otce
Řehoř Naziánský: O podivuhodné výměně 
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova 
Lev Veliký: Řeč na Narození Páně 

[1] Řehoř z Nyssy: Homilie o blahoslavenstvích, hom. 6; in: PG 44, 1269B-C (v řec. dosl.: „v tobě je míra poznání Boha" - pozn. překl.; viz: PG 44, 1269D-1272A).

[2] Maxim Vyznavač: Ambiguorum liber; in: PG 91, 1312A-B.

[3] Tím nejvyšším poznáním Boha člověkem, lidskou přirozeností je - v intenci biblického pojmu poznání, které nezahrnuje primárně poznání intelektuální, ale poznání celostné, bytostné, vč. lidské tělesnosti a smyslů - právě Vtělení Boha, který se stává člověkem a tak v nejvyšší míře sjednocuje lidství s Božstvím a Božství s lidstvím: lidství bytostně „poznává" Božství, Boha tím, že je při vtělení bytostně „poznáno" Bohem, k čemuž bylo lidství podle Pavla Evdokimova Bohem předurčeno už od okamžiku jeho stvoření, neboli řečeno augustinovskými slovy: „člověk je schopen Boha (capax Dei)" (srov. Augustin: De Trinitate, XIV, VIII, 11), tzn. schopen mít účast na Božím životě a na Boží přirozenosti, aniž by tím člověk přestal být člověkem a Bůh Bohem. Vyvrcholením pak této účasti Boha na lidství a člověka na Božství je eschatické zbožštění člověka a spolu s ním a skrze něj i celého stvoření. Pozn. překl.