Žena je orantou ve znamení Přímluvce

Jestliže v dějinách je žena (duchovenským) stavem níže než muž, pak v rovině charismatické konstatujeme dokonalou rovnost mužů a žen. Ženy nejsou „matkami" Církve[1], ale matkami duchovními z téhož titulu, z jakého duchovní otcové a některé z žen jsou ctěny jako „rovné apoštolům". Didaskalia zde předkládají významné upřesnění: „Diákon stojí na místě Krista a máme jej milovat. A máme ctít diákonky, neboť zaujímají místo Ducha Svatého."[2] Toto tvrzení jasně syntetizuje tradici: muž je ontologickým místem Slova a žena Ducha Svatého. Právě proto jsou v symbolice liturgického shromáždění ženy nazývány oltářem a reprezentují modlitbu. Žena je orantou, obrazem adorující duše, lidským bytím stávajícím se modlitbou, čistou obětí a bezvýhradným darem. Ona je ve znamení Ducha, který ve vyprávění o stvoření „vysedává" vejce světa[3]; ona skrze své bytí modlitbou ve své mateřské péči „vysedává" život, bere jej do svých rukou a pozvedá k Bohu.

[Úryvek ze stati Pavla Evdokimova: „Panagion et Panagia", in: Bulletin de la Société Française dʼÉtudes Mariales, Le Saint-Esprit et Marie. III. Perspectives oecuméniques et conclusions doctrinales, 27, Paris 1970. Z polského vydání (Paul Evdokimov: „Duch Święty i Matka Boża", in: Teksty o Matce Bożej. Prawosławie, II, Niepokalanów 1991, s. 120) přeložil Lukáš Drexler.]

Od téhož autora:

Láska podle míry Boha   
Žena je pro muže a muž skrze ženu   
Theotokos archetypem nekněžského charismatu ženy   
Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka  

Související články:

Marian Zawada: Rodinnost Boha  
Láska plodí milovaného i milujícího  
Skrze modlitbu jsme spolustvořitelé světa    
Lukáš Drexler: O trojím mateřství Panny Marie   
Basil Veliký: "... a duch Boží se vznášel nad vodami"   
Mistr Eckhart: Rozením Ježíše se duše stává plodnou ženou  
Jan Pavel II.: Muž i žena stvořeni k obrazu a podobě Boha, Boha Trojjediného  
L. Drexler: Bylo manželství Josefa a Marie skutečným manželstvím, nebo bylo "jen jako"?   
Theresien Bartoňová: Člověk stvořený k obrazu a k podobě Boha  
Petr Chrysolog: Bůh narozen z člověka, lidé narozeni z Boha  
Marie Celesta Crostarosa: O trojím mateřství Boha 
Józef Naumowicz: Namáhat se ku porodu Krista   
Jan Pavel II.: Člověk, obraz milujícího Boha 
Mistr Eckhart: O rození Slova Otcem  
Josef Blaha: Na počátku bylo světlo  
Tomáš Akvinský: O trojím rození  
Zrozeni Bohem v bolesti Kříže 

Poznámky:

[1] Ve srovnání s tzv. „otci Církve" neboli s „církevními otci". Pozn. překl.

[2] Didascalia apostolorum, IX. Pozn. překl.

[3] Autor zde odkazuje na zprávu o stvoření ve starozákonní knize Genesis, kde se mj. píše: „... a nad vodami se vznášel Duch Boží" (Gen 1,2), kdy díky tomu, že v hebrejštině je výraz „Duch" (hebr. Ruah) rodu ženského, bylo toto místo často vykládáno přirovnáním činnosti Ducha na počátku stvoření k orlici, která v hnízdě svým mateřským teplem zahřívá svá vejce, dokud se z nich nevylíhne nový život. Tak i Duch Svatý byl chápán jako mateřsky pečující při zrodu stvoření „na počátku", jakoby s ochranitelsky rozepjatými křídly podobně jako orlice nad svým hnízdem, a právě proto toto „mateřství Ducha" Evdokimov spojuje s duchovním mateřstvím ženy, která se svým duchovním mateřstvím a svým „bytím modlitbou" ustavičně přimlouvá za tento svět jako oranta, „dokud nebudeme dotvořeni do podoby Kristovy" (srov. Gal 4,19). Více viz v článku: Basil Veliký: „... a duch Boží se vznášel nad vodami". Pozn. překl.