Diákonka, diákonky

Diákonka, diákonky

(řec. διακονος [diakonos] - „služebník"/„služebnice", „pomocník"/„pomocnice")

- též jáhenka, jáhenky

- služebná úloha žen v prvních dobách církve. Nejednalo se o žádný ze stupňů svěcení a tudíž ani o žádnou účast na posvátné hierarchii církve, ale v souladu s původním významem řeckého slova šlo o služebnou úlohu žen tam, kde nebyla vhodná služba mužů, jako např. u křtu žen a přípravy na něj apod., diákonky pomáhaly rovněž při charitativní činnosti.

O těchto ženách a jejich službě jsou zmínky již v Novém zákoně (Řím, 16,1), jakož i ve starokřesťanských dokumentech (starokřesťanští autoři, kánony církevních sněmů, náhrobky). Ženy byly pro tuto službu sice žehnány hierarchy církve, ale nikoliv svěceny, jak tomu je v případě mužského diakonátu, kde mužské jáhenství je prvním stupněm služebného svěcení, předcházejícím kněžskému svěcení, vyhrazenému po vzoru Kristově pouze mužům.

Pro představenou diákonek bylo užíváno výrazu arcidiákonka.

Po útlumu této služby v cca 8. stol. byly výrazem diákonka nebo arcidiákonka nazývány představené ženských klášterů.

Literatura:

Související články:

Pavel Evdokimov: Žena je orantou ve znamení Přímluvce