Nacházíte se na: Theofil > Patristika > O vtělení Slova

O vtělení Slova

sv. Atanáš Alexandrijský, 25.12. 2019

Bůh-Slovo se pro nás stalo tělem, zrozeným z Panny, obětovaným na Kříži a vzkříšeným z mtrvých, aby nám navrátilo neporušitelnost a přivedlo nás zpět ze smrti do života, který jsme ztratili vinou hříchu. Celé evangelium takto v kostce, v obraně pravého lidství a pravého Božství vtěleného Syna, shrnuje jeden z největších teologů křesťanství sv. Atanáš Alexandrijský (+373).

 

narozeni-ukrizovani-vzkriseni-krista-022-upr-4-men-2.jpg
 

 

II, 8. Boží Slovo, netělesné, nepodléhající zákonům hmoty, přišlo na naši zem, ačkoliv předtím od ní nebylo daleko. Vždyť žádná část světa nikdy nebyla bez Něho, nýbrž všechno všude naplňovalo (srov. Ef 4,10), poněvadž existovalo současně se svým Otcem.

Přišlo, sníživše se, ze své lidumilnosti vůči nám a aby se nám zjevilo. (...) Slitovalo se nad naším rodem a nad naší slabostí, bylo pohnuto naší porušeností a nemohlo snést, že nad námi panuje smrt. A aby nezahynulo to, co bylo učiněno, a aby nebylo marné dílo Jeho Otce, totiž stvoření člověka, přijalo pro sebe tělo, stejné jako je naše. Nechtělo však být jenom v těle nebo se jen zjevit. Protože kdyby se chtělo jen zjevit, bylo by jistě mohlo na sebe vzít jiné, znamenitější tělo. Ale Ono přijalo naše opravdové tělo, a to ne tak, jak je to běžné, ale prostřednictvím Panny nedotčené a neposkvrněné, neznající muže (srov. Lk 1,34), čisté a nemající společenství s muži. A ač bylo mocné a Stvořitelem všeho, postavilo si v Panně chrám, to jest tělo, a učinilo si z něho jakoby příhodný nástroj, ve kterém by mohlo být poznáno a přebývat v něm. Takto tedy přijalo stejné tělo, jako je naše, a protože všichni podléhali smrtelnému rozkladu, z lásky k lidem ho obětovalo Otci a vydalo ho za všechny na smrt, a to proto, aby pro všechny, kdo umírají v Něm (srov. Ř 6,8), přestal platit zákon rozkladu vynesený nad lidmi, neboť ten byl v těle Páně zbaven (veškerého) svého nároku a neměl pak již nadále žádnou moc nad ostatními lidmi. A jako se lidé (kdysi) obrátili k rozkladu, tak je (Slovo) opět přivedlo k neporušitelnosti a zpět ze smrti k životu (srov. Ř 4,17; 8,11; 1Kor 15,22), a díky tělu, které si pro sebe učinilo, a díky milosti zmrtvýchvstání od nich vzdálilo smrt, jako když oheň stráví slámu.

9. (...) Z toho důvodu přijalo smrtelné tělo, aby se (toto tělo), maje účast na Slovu, které vládne nade vším, stalo schopným zemřít za všechny a aby díky Slovu, jež v něm přebývá, zůstalo neporušené a nakonec aby všichni propříště byli díky milosti zmrtvýchvstání uchráněni od porušení. Proto tělo, které pro sebe přijalo, předložilo smrti jako oběť a jako žertvu, čistou od veškeré poskvrny, a tak ihned zapudilo smrt ode všech ostatních díky náležité oběti.

Slovo Boží, které je nade vším, tedy příhodně přineslo svůj chrám a tělesný nástroj v oběť za všechny a zaplatilo smrti dluh. A tak neporušený Boží Syn, tímtéž (tělem) spojený se všemi (lidmi), náležitě všechny oblékl do neporušenosti (srov. 1Kor 15,54) pro zaslíbení zmrtvýchvstání. Neboť ani smrtelný rozklad už nad lidmi nemá žádnou moc, a to díky Slovu, které mezi nimi[1] prostřednictvím jednoho těla bydlí (srov. 2Kor 6,16).

 

[Atanáš Alexandrijský: Oratio de Incarnatione Verbi („Řeč o vtělení Slova"), II, 8-9; in PG, XXV, 109A-112B. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a s přihlédnutím k řeckému znění (J.-P. Migne: Patrologia graeca, XXV, Paris 1857, sl. 109A-112B) a polskému překladu (Atanazy z Aleksandrii: O wcieleniu Słowa, Warszawa 1998) upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

Chvála postu
List o usneseních Nicejského koncilu
Obnov naše dny jako na počátku
Trojice je svatá a dokonalá

   

Související články:

Proč se Bůh vtělil
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
František Saleský: List o narození Páně
 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti  
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...  
Hilarius z Poitiers: Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti 
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše 
Irenej z Lyonu: Zjevení Syna se rovná poznání Otce
Maxim Vyznavač: Bůh na sebe vzal naši přirozenost
Augustin: Výklad Janova evangelia - 1. traktát
Řehoř Naziánský: O podivuhodné výměně 
John Saward: Bohorodička jako Svatyně 
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Lev Veliký: Řeč na Narození Páně

 

vanocni-inspirace-4-c.jpg

 

Poznámky:


[1] Lze přeložit i jako: „které v nich". Pozn. red.

  

[RSS]

Přečteno 256x

další články