Ten, který je věčný, se ukázal v čase

„Za onoho času vyšel rozkaz od císaře Augusta, aby byl vykonán soupis celé říše. Tento soupis se konal poprvé za správcovství Quiriniova v Sýrii. A šli všichni, aby se přihlašovali, každý do svého města. Přišel pak i Josef z Galileje z města Nazareta do Judska do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a kmene Davidova, aby se přihlásil s Marií, sobě zasnoubenou manželkou, již těhotnou. Stalo se pak, když tam byli, že se naplnily její dny, aby porodila. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej plenkami a uložila v jeslích, poněvadž pro ně nebylo místa v hostinci. A v té krajině byli pastýři, kteří bděli a drželi noční stráž nad svým stádem. Náhle u nich stanul anděl Páně a obklopil je jas Páně, a báli se bázní velikou. I řekl jim anděl: ‚Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, který je Kristus Pán, ve městě Davidově. A toto vám bude znamením: naleznete děťátko plenkami ovinuté a položené v jeslích.‘ A hned bylo s andělem množství nebeských zástupů, chválících Boha a provolávajících: ‚Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.‘"

Lukášovo evangelium, 2,1-14

Samo narození našeho Vykupitele nás nutí říci alespoň několik slov.

Proč je prováděno sčítání lidí ve chvíli, kdy se má narodit Pán, ne-li proto, aby se jasně ukázalo, že přicházel v těle ten, který sečte své vyvolené na věčnosti? Naproti tomu o zavržených je skrze proroka řečeno: „Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a se spravedlivými nechť nejsou zapsáni" (Ž 68,29). Příhodně se také rodí v Betlémě: „Bethlehem" se totiž vykládá jako „Dům chleba". A on sám říká: „Já jsem Chléb živý, který sestoupil s nebe" (J 6,51). Místo, kde se narodil Pán, tedy již dříve bylo nazváno Domem chleba, protože se tam zajisté měl skrze hmotné tělo zjevit ten, který by mysli vyvolených občerstvil vnitřním nasycením. A rodí se nikoli v domě rodičů, nýbrž na cestě, aby zajisté ukázal, že skrze své lidství, jež na sebe vzal, se rodí jakoby v cizím. „Cizím" ovšem myslím nikoli co do moci, nýbrž co do přirozenosti. Neboť o jeho moci je psáno: „Přišel do svého vlastního" (J 1,11). Ve své vlastní přirozenosti se zajisté zrodil před časem[1], v naší přirozenosti pak přišel v čase. Ten tedy, který ač zůstává věčný, zjevil se jako časný, je cizí tam, kam sestoupil. A protože je skrze proroka řečeno: „Veškeré tělo je jako tráva" (Iz 40,6), stal se člověkem a proměnil naši trávu v obilí ten, který sám o sobě praví: „Nezemře-li obilné zrno, které padlo do země, zůstává osamoceno" (J 12,24). Proto je také po narození uložen do jeslí, aby všechny věřící, to jest „svatá zvířata", nasytil obilím svého těla, aby se nemuseli postit od pastvy věčného poznání. A proč se bdícím pastýřům zjevuje anděl a obklopuje je jas Boží, ne-li proto, že ti, kdo dovedou svědomitě vést stáda věřících, si zaslouží přede všemi ostatními vidět vznešené věci? Dokud jen oddaně bdí nad stádcem, září na ně hojněji božská milost.

[Řehoř Veliký: Čtyřicet homilií na evangelia, 8. homilie, 1. Český překlad  Timothea Vodičky převzat z vydání: Svatý Řehoř Veliký: Čtyřicet homilií na Evangelia, Olomouc 1946, s. 111-112, a upraven redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Církev vystupuje jako jitřenka   
Zdali je po smrti očistcový oheň  
Jaký užitek máme z nanebevstoupení Kristova  
Výklad jmen hlavních andělů   
Požár za požár 

Související články:

Proč se Bůh vtělil  
 CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení  
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova 
Augustin: Proč se Kristus narodil z ženy  
Řehoř Naziánský: O podivuhodné výměně  
Maxim Vyznavač: Bůh na sebe vzal naši přirozenost  
Pavel Evdokimov: Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka  
Origenes: Jak je možné poznat Boha a obdržet od něho spásu?  
Hippolyt Římský: Bůh není žebrák, i tebe učinil bohem ke své slávě  
Maxim Turínský: Kristus napravuje Adamovy cesty od samého počátku 
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou  
Lev Veliký: Jeden a týž prostředník mezi Bohem a lidmi, Bůh i člověk Ježíš Kristus  
Anděla z Foligna: Kráčím od Tvého lidství ke Tvému Božství a od Tvého Božství ke Tvému lidství 
Hilarius z Poitiers: Jako Syn žije z Otce, tak my žijeme ze Syna skrze jeho tělo  
Irenej z Lyonu: Slávou Boží je živý člověk, životem člověka je patření na Boha  
Aelred z Rievaulx: Narodil se tělesně, abychom se my narodili duchovně 
Hilarius z Poitiers: Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti 
Origenes: Ježíšovo narození dokazuje také jeskyně v Betlémě 
Irenej z Lyonu: Zjevení Syna se rovná poznání Otce
Augustin: Výklad Janova evangelia - 1. traktát  
Józef Naumowicz: Stát se "domem chleba"   
Daniel von Czepko: U jesliček Kristových  
Mistr Eckhart: O rození Slova Otcem 
Lev Veliký: Řeč na Narození Páně  
Andrea Hrodková: Betlém

[1]„ve své vlastní přirozenosti se zrodil před časem" - zdůrazňuje se tím, že Syn je plozen Otcem od věčnosti, proti herezím, které tvrdily, že Syn byl zplozen v čase (monarchianismus). Pozn. překl.