Církev vystupuje jako jitřenka

„Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz úsvitu a vykázal jitřence její místo?"

Jób 38,12

Protože se úsvit nebo jitřenka obrací od tmy ke světlu, ne neprávem je celá Církev vyvolených označována jménem „úsvit" nebo „jitřenka". Zatímco je totiž sama vedena od noci nevíry ke světlu víry, otevírá se na způsob jitřenky nebeskou září a jasem po temnotách do dne. Proto stojí správně v Písni písní: „Kdo je to? Vystupuje jako jitřenka!" (Pís 6,10) Svatá Církev, dychtící po odměnách věčného života, je nazývána jitřenkou, protože zanechává temnot hříchů a září světlem spravedlnosti. (...)

A přece u úsvitu nebo jitřenky můžeme myslet na něco jemnějšího. Neboť jitřenka či úsvit sice zvěstují, že přešla noc, ale neukazují den v plném jasu. Noc zahánějí, denní jasnost přijímají a světlo udržují smíšené s tmou. A tak, co jsme v tomto životě my všichni, kteří jdeme za pravdou, ne-li jitřenka nebo úsvit? Protože děláme už něco, co náleží ke světlu, a přece v něčem ještě nepostrádáme zbytků tmy. Vždyť Bůh říká ústy proroka: „Nikdo z žijících není u tebe spravedlivý" (Ž 143,2). A znovu je napsáno: „V mnoha věcech všichni chybujeme" (Jk 3,2).

Proto když Pavel řekl: „Noc pokročila", nedodal: „Den přišel", nýbrž: „Den se přiblížil" (Řím 7,23). Když napovídá, že po odchodu noci den ještě nepřišel, ale přiblížil se, ukazuje, že on se nalézá beze vší pochyby před východem slunce, sice už po temnotách, ale ještě za jitřenky. (...)

Svatá Církev vyvolených bude tehdy plně dnem, až už k ní nebude přimísen stín hříchu. Tehdy bude plně dnem, až se rozjasní dokonalým žárem vnitřního světla. Proto se i správně ukazuje, že je jitřenka jakoby na přechodu, když je řečeno: „Vykázal jsi jitřence její místo" (Job 38,12). Neboť komu se vykazuje jeho místo, je vskutku volán od jednoho k jinému. Co je místem jitřenky, ne-li dokonalý jas věčného patření? Až tam bude přivedena, nebude mít už nic ze tmy přestálé noci. (...) Jitřenka se snažila dostat na své místo, když říkal David: „Má duše žíznila po Bohu, po živém Bohu. Kdy už budu moci přijít a spatřit Boží tvář?" (Ž 42,3) (...) Na toto místo, které poznala, spěchala jitřenka, když Pavel říkal, že touží umřít a být s Kristem. A opět: „Pro mne život je Kristus a smrt zisk" (Flp 1,21).

[Řehoř Veliký: Moralia. Komentář k Jobovi, 29, 2-4: in: PL 76, 478-480. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby církve a s ohledem na latinské znění upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Požár za požár   
Výklad jmen hlavních andělů    
Zdali je po smrti očistcový oheň    
Ten, který je věčný, se ukázal v čase   
Jaký užitek máme z nanebevstoupení Kristova  

Související články:

O Církvi a věčnosti 
 Emilian Soukup: Církev Kristova    
Jan Merell: Mystické tělo Kristovo  
Jan Eudes: Kristovo tajemství v nás a v Církvi 
Origenes: Spolu s Ním jsme z mrtvých vstali i my  
Frederick William Faber: Církev je dílo Nejsvětější Krve  
Wacław Hryniewicz: Církev je svátostí Kristovy přítomnosti, navzdory našim hříchům  
Hugo Rahner: Milujeme Církev, protože milujeme Krista  
Louis Bouyer: Konečným cílem Vtělení je Kristus celý  
Henri de Lubac: Kdo vidí Církev, vidí skutečně Krista  
Juan de Torquemada: Církev je studnicí vod živých  
Benedikt XVI.: Písmo, Tradice, Církev  
Frederick William Faber: Církev  
Maxim Turínský: Kristus je den