Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Trojice je svatá a dokonalá

Trojice je svatá a dokonalá

sv. Atanáš Alexandrijský, 25.5. 2015

Skutečnost Boží Trojice nevymyslel žádný člověk, ale zjevil nám ji Ježíš Kristus, tj. vtělená druhá Osoba Trojice, a Církev o tom vydává spásné svědectví. Mezi ty nejvýznačnější svědky v Církvi náleží sv. Atanáš, alexandrijský patriarcha (+ 373).

 

atanas-alexandrijsky-upr-men.jpg28. Není bez důvodu, že se bádá ve staré tradici, v nauce a víře katolické církve. Pán ji předal, apoštolové ji hlásali a otcové ji uchovali. Vždyť na ní je založena církev. A jestliže někdo od ní odpadne, ten už z žádného důvodu nebude moci být, ani se nazývat křesťanem[1].

Trojice, kterou uznáváme v Otci i Synu i Duchu svatém, je svatá a dokonalá a není k ní přimíseno nic cizího ani vnějšího. Nepozůstává ze stvořitele a stvořené věci, ale celá má moc tvořit a uskutečňovat. Má také podobnou a nerozdílnou přirozenost a jediná je její činnost. Neboť Otec činí vše prostřednictvím Slova v Duchu svatém a tím způsobem je zachována jednota svaté Trojice. Proto církev hlásá jediného Boha, který je „nade vším a skrze všechno a ve všem."[2] „Nade vším" je jako Otec, jako začátek a pramen; „skrze všechno", to znamená skrze Slovo; a konečně „ve všem", to znamená v Duchu svatém. (...)

30. (...) Když píše svatý Pavel Korinťanům o duchovních věcech, převádí všechno na jednoho Boha Otce jako na hlavu tímto způsobem: „Jsou tedy rozmanité dary, ale všechny pocházejí od jednoho a téhož Ducha. A je rozdíl ve službách, ale všechny závisí na stejném Pánu. A jsou rozmanité mimořádné projevy, ale všechno to pochází od jednoho a téhož Boha, protože on to všechno mocně ve všech působí."[3] To, co Duch rozděluje jednotlivcům, to je jim dáno od Otce prostřednictvím Slova. Protože všechno, co je Otcovo, je také Synovo. Z toho důvodu to, co daruje Syn v Duchu, jsou pravé dary Otcovy.

Podobně když je v nás Duch, je v nás také Slovo, od něhož dostáváme Ducha, a v Slově je také Otec. A tak se naplňuje výrok: „Já a Otec přijdeme a učiníme si u něho příbytek."[4] Kde je totiž světlo, tam je i záře, a kde je záře, tam je i její účinnost a zářivá milost. Tomu učí týž Pavel ve druhém listě Korinťanům těmito slovy: „Milost našeho Pána Ježíše Krista i láska Otcova i společenství svatého Ducha s vámi se všemi!"[5] Milost totiž a dar, které se dávají v Trojici, dává Otec skrze Syna v Duchu svatém. Neboť tak jako je dána milost z Otce skrze Syna, tak v nás nemůže dojít k předání daru jinak než v Duchu svatém. Když máme na něm účast, máme Otcovu lásku i Synovu milost i společenství s Duchem.

 

[Epistula 1 ad Serapionem, 28.30, in PG 26,594-595.599. Český překlad pod původním názvem „Světlo, záře a milost v Trojici a z Trojice" převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a upraven podle originálního znění a polského překladu (Atanazy Wielki: Listy do Serapiona, Kraków 1996) a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

Chvála postu
Obnov naše dny jako na počátku
List o usneseních Nicejského koncilu

   

Související články:

Nejsvětější Trojice
Augustin: O Trojici (De Trinitate) 
Antonín Salajka: O trojjediném Bohu 
John Henry Newman: Traktát o Nejsvětější Trojici
Lukáš Drexler: Quicumque - Athanášské vyznání víry
Augustin: Otec, Syn a Duch Svatý - jeden a pravý Bůh
Athanasius Alexandrijský: List o usneseních Nicejského koncilu
Dominik Pecka: Trinitární základ křesťanských mysterií
Řehoř z Nyssy: Proti Eunomiovi (Contra Eunomium) 
Albert Veliký: Modlitba k Nejsvětější Trojici 
František Saleský: List o narození Páně 
Andělská chvála Trojice svaté 
Lukáš Drexler: Bůh

   

   

Poznámky:


[1] Řec. Κριστιανος [Kristianos] - dosl. „kristovec". Pozn. RTh.

[2] Ef 4,6. Pozn. RTh.

[3] 1Kor 12,4-6. Pozn. RTh.

[4] J 14,23. Pozn. RTh.

[5] 2Kor 13,13. Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 457x

další články