Učiňme člověka k obrazu našemu, k obrazu Syna vtěleného - jednoho z Trojice

Jestliže tě nadále svým počtem pohoršuje Trojice, kvůli tomu, že nevede k prosté jedinosti, pak se tě zeptám, na základě čeho jediný a osamocený říká v množném čísle: „Učiňme člověka k našemu obrazu a k naší podobě" (Gen 1,26)[1], když by bylo v takovém případě třeba říci: „Nechť učiním člověka k mému obrazu a k mé podobě", když je tedy jediným a osamoceným? Avšak i v následujícím: „Hle, Adam se stal jakoby jedním z nás" (Gen 3,22) - klame snad nebo žertuje, když hovoří v množném čísle, když je tedy jediný, samotný a osamocený? Nebo snad hovořil k andělům, jak to vykládají Židé, kteří neuznávají Syna? Nebo také, jsa sám zároveň Otec, Syn i Duch[2], se ukázal v množném čísle a mluvil sám k sobě v množném čísle? Kdepak, avšak protože s ním byl již Syn, druhá osoba, jeho Slovo, a onen třetí, Duch v Slovu, proto prohlásil v množném čísle: „učiňme" a „našemu" a „nás". S kým však činil člověka a komu ho činil podobným? Zajisté se Synem, který měl na sebe v budoucnu odít lidství, a s Duchem, který měl lidství posvěcovat; to s nimi rozmlouval v jednotě Trojice jako s pomocníky a spoluúčastníky. Nakonec následující slova Písma rozlišují mezi osobami: „I učinil Bůh člověka, k obrazu a podobě Boží ho učinil" (Gen 1,27) - proč ne: „ke svému", když ten, který činil, byl pouze jediný a nebylo nikoho dalšího, k čímu obrazu činil? A přesto byl někdo, k čímu obrazu činil: bezpochyby k obrazu Syna, který jako budoucí člověk nejdokonalejší a nejpravdivější přikázal nazvat svým obrazem člověka, jenž měl být tehdy utvořen z hlíny (srov. Gen 2,7), obraz a podoba pravdy.

[Tertulián: Adversus Praxeam („Proti Praxeovi"), XII, 1-4. Na základě latinského znění (Migne, J.-P.: Patrologia latina, I, 167D-168C) a polského vydání (Trójca Święta. Tertulian: Przeciw Prakseaszowi, Hipolit: Przeciw Noetosowi, Kraków 1997) přeložil Lukáš Drexler.]

Od téhoř autora:

Modlitba je duchovní oběť  
Požíváme a ctíme eucharistii a značíme se znamením Kříže  
Uplatnění preskripce vůči heretikům

Související články:

Nejsvětější Trojice
Augustin: O Trojici (De Trinitate) 
Antonín Salajka: O trojjediném Bohu  
Jan Pavel II.: Člověk, obraz milujícího Boha  
John Henry Newman: Traktát o Nejsvětější Trojici  
Hans Urs von Balthasar: Syn je vzorem i cílem světa  
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý 
Theresien Bartoňová: Člověk stvořený k obrazu a k podobě Boha 
Irenej z Lyonu: Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý  
Polská biskupská konference: Manželství - živý obraz Nejsvětější Trojice 
Jan van Ruysbroeck: Jednota v Trojici, Trojice v Jednotě - jeden všemohoucí Bůh  
Jan Pavel II.: Muž i žena stvořeni k obrazu a podobě Boha, Boha Trojjediného  
Hilarius z Poitiers: Křtěte národy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého 
Lukáš Drexler: Lidská sexualita "eucharistická" a jako obraz Trojice  
Pavel Evdokimov: Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka  
Augustin: Otec, Syn a Duch Svatý - jeden a pravý Bůh  
Řehoř z Nyssy: Proti Eunomiovi (Contra Eunomium) 
Atanáš Alexandrijský: Trojice je svatá a dokonalá  
Adrienne von Speyr: Vzývání Nejsvětější Trojice 
Dominik Pecka: Jako muže a ženu je stvořil  
Albert Veliký: Modlitba k Nejsvětější Trojici  
Zrozeni Bohem v bolesti Kříže 

Poznámky:

[1] Srov. podobnou argumentaci in: Theofil Antiochijský: Autolykovi, 2, 18; Irenej z Lyonu: Adversus haereses, IV, 20, 1; Origenes: Komentář k Janovu evangeliu, 2, 14, 67.

[2] Toto je narážka na herezi modalismu, která hlásá, že Bůh je jediná osoba, která na sebe bere různé role neboli různé způsoby projevu - tzv. „mody".