Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...

Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...

sv. Beda Ctihodný, 31.12. 2016

Anglický benediktin a Učitel Církve sv. Beda Ctihodný (+735) ve své homilii objasňuje, co to znamená být Matkou Boží a proč se duchovní mateřství netýká jen Panny Marie, ale každého, "kdo Boží Slovo slyší a je zachovává."

 

matka-bozi-001-men.jpg
 

 

„Když to Ježíš pravil, jedna žena ze zástupu pozdvihla hlas a řekla mu: ‚Blahoslavené lůno, které tebe nosilo, a prsy, kterých jsi požíval...‘"[1]

 

Evangelista nám představuje tuto ženu plnou zbožnosti a víry. Přestože se farizeové a zákoníci rouhali a pokoušeli Pána Ježíše, ona s takovou upřímností chápe jeho vtělení a s takovou důvěrou je vyznává. Zahanbila křivá obvinění přítomných předáků lidu i věrolomnost budoucích heretiků.

Jako se tehdy židé rouhali dílu Ducha Svatého a popírali, že pravý Syn Boží je soupodstatný s Otcem, tak jiní později popírali, že Maria, vždy Panna, zastíněním a mocí Ducha Svatého[2] poskytla své tělo jako látku jednorozenému Synu Božímu, zrozenému v lidském těle. Tvrdili, že není třeba uznávat Syna člověka za pravého lidského syna téže přirozenosti s Matkou.[3]

Jestliže se však hlásá, že tělo Slova zrozeného v těle bylo vzato z těla Panny Matky, pak najisto lůno, které jej nosilo, a prsy, kterých požíval, jsou blahoslavené.

Apoštol praví: „Neboť Bůh poslal svého Syna, učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem."[4] Nelze popřát sluchu těm, kteří se domnívají, že je třeba číst: narozeného z ženy, učiněného pod Zákonem, ale učiněného z ženy. Neboť když byl počat v lůně Panny, nevzal tělo z ničeho[5], ani odjinud, ale z těla Matky. Jinak by ani nemohl být dobře nazýván Synem člověka, kdyby neměl původ z člověka.

My tedy v řeči proti Eutychovi[6] pozdvihujeme svůj hlas s Církví katolickou, jejímž předobrazem byla ona žena, pozdvihujeme i svou mysl mezi zástupem a pravíme Spasiteli: „Blahoslavené lůno, které tebe nosilo, a blahoslavená prsa, jichž jsi požíval." Vpravdě blahoslavená Matka, která, jak se kdesi praví, porodila Krále, jenž navěky vládne nad nebem i zemí.

A neméně blahoslavení jsou ti, kteří slyší slovo Boží a zachovávají ho.[7] Spasitel přisvědčil svědectví ženy a dodal: Nejen ta, která zasloužila Slovo Boží porodit tělesně, je blahoslavená, nýbrž i ti, kteří totéž Slovo duchovně z poslechu vírou počali a zachováváním dobrých skutků ve svém srdci nebo v srdcích svých bližních porodili a je živit se snažili. I Bohorodička je blahoslavená, poněvadž se stala v čase služebnicí vtěleného Slova. Avšak mnohem blahoslavenější je tím, že věčnou strážkyní lásky k němu zůstala navždy.

 

[Beda Venerabilis: Homiliae, LVIII (kráceno); in PL, 94,421-422. Český překlad převzat z časopisu Prapor serafinský, 5 (květen 1945), a s přihlédnutím k latinskému originálu mírně upraven a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

 

Související články:

Emilián Soukup: Bohorodička
René Laurentin: Maria, naše Matka
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Matkou Boží pro svoji pokoru 
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Efrém Syrský: Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy
Gabriel od P. Marie Bolestné: Věřím v Tebe, Maria, Matko mého Boha a Matko má!
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
František od Panny Marie: Účast Panny Marie na životě Nejsvětější Trojice
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici

   

Poznámky:


[1] Lk 11,27.

[2] Srov. Lk 1,35

[3] Sv. Beda zde hají nejen soupodstatnost Syna co do Božství, tj. soupodstatnost či rovnost Syna s Otcem (tedy že Syn je Bůh stejně, stejnou měrou jako Otec), ale taktéž soupodstatnost co do lidství, tj. soupodstatnost či rovnost Syna s lidmi, s lidstvím, s lidskou přirozeností díky jeho vtělení v Panně Marii (tedy že Syn je po svém vtělení v Marii člověk stejně, stejnou měrou jako Maria a jako každý další člověk). A když se Bůh Syn stal člověkem, nepozbyl tím svého božství a nepřestal být zároveň Bohem, kterým je od věčnosti, ale započal být zároveň a navěky i pravým, skutečným člověkem se vším všudy, kdy Osoba Boha Syna „nesmíšeně a neproměněně, neodděleně a neodlišeně" (z definice Chalcedonského koncilu) sjednocuje božskou i lidskou přirozenost. Pozn. RTh.

[4] Gal 4,4.

[5] Lat.: „... carnem non de nihilo ...".

[6] Eutyches (+ cca 454) - archimandrita cařihradského kláštera, odpůrce nestorianismu, avšak propagátor tzv. monofyzitismu, tedy bludného tvrzení, že po vtělení Syna nezůstaly sjednoceně zachovány rozdílné přirozenosti božská a lidská, ale že došlo k rozpuštění lidské přirozenosti v božské a zůstala tak poté jen jedna přirozenost (řec. moné fysis - odtud monofyzitismus). Tento Eutychův blud byl následně r. 451 odsouzen na sněmu v Chalcedonu. Pozn. RTh.

[7] Lk 11,28.

 


[RSS]

Přečteno 1624x

další články