Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy

Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy

Wincenty Granat, 12.12. 2011

První část ze stručné mariologie, pocházející z pera významného polského dogmatického teologa, Služebníka Božího Wincentyho Granata (1900-1979). Další díly budou následovat.

 

A. Maria v Božích plánech spásy

Neobyčejně důležitým a ústředním obsahem Písma svatého Starého i Nového zákona jsou líčení setkání člověka s Bohem; mají sice dosti často antropomorfické zabarvení, vždycky však vyjadřují starost Boha o uskutečnění jeho plánů a spolupráci s ním. Bůh se zjevuje jako milosrdný, současně však i spravedlivý, jako ten, který dává příkazy, a zároveň dbá, aby byly dodržovány; ze strany člověka vystupuje v setkáních důvěra, ale i strach, očekávání pomoci i naříkání, že nepřichází. Od setkání s prarodiči, přes rozmluvy s patriarchy, dávání rad a poskytování pokynů Mojžíšovi, přes zjevení poskytované prorokům a celou péčí o lid Izraele se stále více ukazuje, že tato setkání mají za cíl spásu člověka. Písmo svaté jsou dějiny této spásy. Nejdůležitější setkání lidství s božstvím se uskutečnilo v Kristu. Syn všemohoucího Boha se z Panny Marie stává člověkem a vystupuje jako jediný, hlavní prostředník mezi všemi lidmi s Bohem.

Rozchod člověka s Bohem se uskutečnil nejprve v duši prarodičů. Starý zákon, a zvláště spisy proroků a theotokos-athos-upr-men.jpgžalmy, jedinečně ukazují, jak člověk rozcházející se s Bohem prožíval tento stav a jak se často k Bohu obracel v náboženských aktech. Obrat lidské přirozenosti k základům jejího mravního bytí, tj. k nejvyšší lásce, uskutečnil Boží Syn, který se spojil s jednou konkrétní lidskou přirozeností, aby v ní a skrze ni dal celému rodu možnost návratu k řádu lásky. Neobvyklost tohoto setkání se ještě prohlubuje tím, že vtělený Boží Syn projevuje svou lásku obětí smrti na kříži, a tak se stává Vykupitelem. Není to konec Božích plánů, neboť Bůh, který respektuje vůli svých rozumných tvorů a chce z nich mít spolupracovníky a ne nástroje k uskutečnění svých záměrů, je zve k pomoci. Mezi těmito pozvanými je na prvním místě blahoslavená Panna Maria, která byla vyvolena v odvěkých Božích rozhodnutích za Matku Boží, neboť její Syn je také jednorozeným Božím Synem. Mezi spolupracovníky na díle vykoupení dostává Maria první místo a je nejblíže Vykupiteli, a dokonce Bůh jako by na jejím souhlase učinil závislým uskutečnění díla vykoupení, neboť vtělení předcházela Mariina slova: „Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova" (Lk 1,38). Vyvolení Marie za Matku Vykupitele a zároveň Bohočlověka je základem všech jejích výsad, a také náboženského kultu, který jí patří z tohoto titulu.

II. vatikánský koncil v dogmatické konstituci o církvi věnuje celou kapitolu Bohorodičce Panně Marii a učí o jejím podíle na tajemství Krista a církve. Je Matkou Boha a Vykupitele, byla vykoupena vznešenějším způsobem. Jako Rodička Božího Syna je přemilou dcerou Otce a svatyní Ducha svatého. Maria svou láskou spolupracovala na tom, aby se v církvi rodili věřící (Lumen gentium, 53).

Maria vystupuje v ekonomii spásy ve spojení s Kristem, svým synem. Křesťanská tradice vidí přinejmenším předobraz Marie v ženě, jejíž potomstvo zasáhne hlavu hada (Gn 3,15), a spojuje její postavu s Emanuelem z knihy proroka Izaiáše; vtělení Božího Syna předcházel její souhlas (Lk 1,38), a proto „podle sv. Ireneje se Maria svou poslušností stala příčinou spásy pro sebe i pro celý lidský rod. ... Toto spojení Matky se Synem při díle spásy se projevuje od okamžiku pozemského početí Krista až do jeho smrti", a to při navštívení Alžběty, při narození Ježíše, při obětování v jeruzalémském chrámě, při nalezení Syna, při svatbě v galilejské Káně, při veřejném kázání (Mk 3,35). Maria „zachovávala věrně svoje spojení se Synem až ke kříži: tam stála podle Božího plánu (srov. J 19,25), hluboce trpěla se svým Jednorozeným a svým mateřským srdcem se přidružila k jeho oběti..., a konečně umírající ji dal za matku svému učedníkovi těmito slovy: ‚Ženo, to je tvůj syn.‘" (Lumen gentium, 56-58).

Maria setrvávala v modlitbách přede dnem Letnic spolu s apoštoly, s Ježíšovými příbuznými a s jinými ženami. Když naplnila běh svého života, byla Maria vzata s tělem i duší do nebe. Jak vidíme, je nemožné oddělit vtělení a vykoupení od osoby Marie. Když se naplnil čas - čteme v Listu Galaťanům - „poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem" (Gal 4,4) - Maria se tedy účastní dějin spásy, dosahujících své vyvrcholení v Kristu, jako jeho matka.

 

B. Mariánský ráz katolicismu

Vnější projevy katolického života, v němž tolik místa zaujímá mariánská úcta, zarážejí nejen lidi stojící mimo církev, ale i některé katolíky, kteří v tom vidí přehnaný náboženský sentimentalismus a intelektuální mělkost, která brání rozvoji hlubinné podstaty křesťanství. Opravdu si každý snadno povšimne v katolické církvi četných mariánských svatyní a častých poutí do nich; do očí bijí mariánské sochy a obrazy, škapulíře a medailky i četné pobožnosti, modlitby směřující výslovně k Marii, v nichž se prosí o přímluvu, jako by se přitom snižoval kult Krista - jediného prostředníka.

Třeba přiznat, že v různých projevech úcty vzdávané Marii se může přehánět a mohou někdy nabýt koloritu hraničícího s pověrou. Proto je velmi užitečné rozlišovat zde mezi proměnlivými formami pobožnosti a vírou v mariánské pravdy, které jsou základem autentického a trvalého kultu.

Nárožním kvádrem autentické katolické víry, jako ostatně celého křesťanství, je víra v jednoho Boha ve třech osobách, Boha spravedlivého a milosrdného, Stvořitele světa a člověka. Pouze tomuto jedinému Bohu patří čest a sláva v plném smyslu tohoto slova. Křesťané dále věří v Krista Bohočlověka, jediného prostředníka a Spasitele celého lidstva; Kristu Pánu patří rovněž božská úcta proto, že jako Boží Syn žije ve dvou přirozenostech. Všechny ostatní kulty v křesťanství či v katolicismu jsou druhořadé, odvozené a opírající se o kult Boha a Krista a k tomuto kultu musí vést, mají-li zůstat v mezích monotheismu a křesťanství. Pobožnosti k Marii a svatým jsou tedy určeny k tomu, aby usnadňovaly cestu k Bohu a ke Kristu. Máme tedy jasně stanovenou horní hranici mariánského rázu katolicismu, a kdo ji vědomě překračuje, přestává být katolíkem. Druhou hranici - řekněme dolní - stanoví rozvážnost, moudrost, umírněnost a náboženská kultura. Při hodnocení mariánské zbožnosti je třeba dát si pozor, abychom příliš unáhleně nezavrhovali některé zvyky, zarážející třeba i svou primitivností, protože ty odpovídají určité skupině věřících, a výchova k hlubší zbožnosti nemůže užívat příliš násilných metod. Máme-li na zřeteli uvedené výhrady, můžeme již upřesnit obsah pojmu mariánského rázu katolicismu; vlastně by byl lepší název mariánský ráz křesťanství, neboť toto náboženství nelze pochopit bez učení o Božím mateřství blahoslavené Panny Marie. Scéna zvěstování dosvědčuje, jak velmi úzce je spojena mariologie s kristologií a jak příchod na zem Božího Syna, který se stal Spasitelem lidstva, byl v plánech Boží prozřetelnosti podmíněn dobrovolným souhlasem Marie; z toho již snad bez obtíží vyvodíme závěr, že mariánský ráz katolicismu vyplývá z dogmatu vtělení a opírá se o něj. Podrývat víru v Boží mateřství Panny Marie znamená vyvracet víru v učení o Božím Synu, který se stal člověkem. Výsady Marie, totiž její neposkvrněné početí, panenství, nanebevzetí těla i duchovní mateřství a královská hodnost mají základ v jejím skutečném Božím mateřství. Z toho plyne, že kult Marie je odvislý od kultu Krista a je mu podřízen. Mariánské pravdy nemohou v ničem oslabit pravdy kristologické, především tu, že Spasitel je jediným prostředníkem, a všichni ostatní mají na jeho prostřednictví účast.

Mariologie se dnes stává ekumenickým problémem, kult Matky Boží silně spojuje katolíky s pravoslavnými bratry, avšak spíše je odděluje od protestantů, třebaže i v této části křesťanstva dochází ke změnám, jak ukazuje teolog Asmussen i Max Thurian (ze společenství v Taizé), který píše, že příliš často se z obavy a pro opozici protestantismu neodvážil svobodně uvažovat o tom, o čem nás učí evangelium v otázce matky našeho Pána: „Je teologicky nutné i duchovně užitečné zamyslet se svobodně nad povoláním Marie, protože ona sehrála mimořádnou úlohu ve vtělení Božího Syna." Max Thurian soudí, že studium o Marii bude užitečným ekumenickým dílem.

 

[Převzato z Wincenty Granat: K člověku a Bohu v Kristu, 2, Řím 1981. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.] 

 

Mariologie Wincentyho Granata: 

Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 

Boží mateřství Panny Marie

Neposkvrněné početí Panny Marie

Panenství Panny Marie

Tělesné nanebevzetí Panny Marie 

Svatost Boží Rodičky Marie 

Účast Marie na díle vykoupení 

 

Související články:

Emilián Soukup: Bohorodička 
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu 
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina 
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Hubert Jedin: Malé dějiny koncilů - Efezský koncil (431)
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Stanisław Celestyn Napiórkowski: Matka Boží ve světle protestantské teologie 
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské 
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik 
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 1. část
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Bernard z Clairvaux: A jméno té panny bylo Maria
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Jean-Claude Michel: Mariino panenství po porodu 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie 
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti 
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána 
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Antonín Paduánský: Maria - zářivá duha
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii
Stará irská litanie k Panně Marii
Denis Kartuzián: K Marii
Wincenty Granat: Josef

 

[RSS]

Přečteno 276x

další články