A jméno té panny bylo Maria

Promluvme též několik slov o tomto jméně, jež znamená hvězda mořská[1] a jež se Matce Panně připisuje skutečně velmi vhodně. Její přirovnání k hvězdě je vhodné a přiléhavé, poněvadž jako hvězda vysílá paprsek, aniž by tím byla porušena, tak i Panna porodila Syna, aniž by ji porušil. Jako paprsek nezmenšuje zář hvězdy, tak ani Syn nezmenšil neporušenost matky. Ona je vznešená hvězda vzešlá z Jákoba, jejíž paprsek ozařuje celý svět, jejíž zář se skvěje i na nebi a proniká i do podzemí, dokonce prosvětluje i zemi a zahřívá více mysl než tělo, hýčká, svlažuje ctnosti a vysušuje neřesti. Ona je vskutku přeslavná a vznešená hvězda, nutně vyzdvižená nad toto rozsáhlé a obrovské moře, kdy se skvěje zásluhami a září příklady. Ó, kdokoliv poznáváš ve veletoku světa, že nekráčíš po pevné půdě, ale spíše se zmítáš v bouřích a vichřicích, neodvracej se od záře této hvězdy, abys nezmizel v oné bouři. Jestliže se na tebe ženou vichry pokušení, narážíš-li na skaliska útrap, pohlédni na tu hvězdu, vzývej Marii. Jestliže se zmítáš ve vlnách pýchy, ctižádosti, jestliže toneš ve vlnách nactiutrhání a řevnivosti, obrať se k té hvězdě, volej Marii. Jestliže hněv nebo pýcha nebo nástraha těla ohrožuje lodičku tvé mysli, vzhlédni k Marii. Jestliže znepokojen tíhou vin, zmaten ošklivostí svědomí, přestrašen hrůzou soudu toneš v hlubinách žalu a v propasti zoufalství, vzpomeň si na Marii. V nebezpečích, úzkostech i pochybách pamatuj na Marii, vzývej Marii. Nechť neumlká její jméno na rtech, nechť neumlká v srdci; a abys dosáhl pomoci její přímluvy, neopouštěj příkladu jejího života. Když ji následuješ, nezajdeš na scestí, když ji vzýváš, nezoufáš, když ji máš na paměti, nezbloudíš. Když ji máš ve svém srdci, neklesneš, když ji máš za ochránkyni, nebudeš v nejistotě, za jejího vůdcovství dojdeš k cíli, a tak sám na sobě poznáš, jat vhodně bylo řečeno: „A jméno té panny bylo Maria" (Lk 1,27). Avšak je třeba na chvíli ustat, abychom nechtěli již zde, teprve na cestě, nořit svůj pohled do jasu takového světla. A abych užil slov apoštola, „je pro nás dobré, že jsem zde"[2], a s něžností v mlčení rozvažujme nad tím, co nepostačí vyložit pracná řeč.

(Homilie na Missus est, II,17. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 2, 1926. S ohledem na latinský originál upraveno redakcí RTh.)

Více o sv. Bernardovi z Clairvaux (1090/91-1152)  

Od téhož autora:

Miluji, protože miluji; miluji, abych miloval 
Panna Maria, Královna mučedníků  
Dopis Hildegardě z Bingen
Přijde k nám Boží slovo   
Hledání moudrosti  
 O činnosti

Související čánky:

Jan van Ruysbroeck: Syn jí nemůže odepřít nic 
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 1/6
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 6/6
Ludvík Maria Grignion z Montfortu: Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně
Peter Markovič: Všeobecný úvod ke Kázáním na Píseň písní sv. Bernarda z Clairvaux
Peter Markovič: Stručné dějiny křesťanského výkladu Písně písní do sv. Bernarda z Clairvaux
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik 
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie 
Jan van Ruysbroeck: Myšlenky o Panně Marii 
René Laurentin: Maria, naše Matka  
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii 
Vidět Marii znamená vidět Ježíše 
Stará irská litanie k Panně Marii 
Lukáš Drexler: Maria souznělá 

Poznámky:

[1] Latinsky stella maris, což však ve skutečnosti není význam jména Maria. Význam jména Maria je víceméně nejistý, ovšem nejčastěji je přijímán výklad, jenž pochází z rabínské tradice a který jméno Maria v jeho nejstarší, hebrejské formě Mirjam vysvětluje jako „hořké moře" či „moře hořkosti" (od hebr. márór - „hořkost" či már - „hořký" a jám - „moře"). Výklad, že jméno Maria znamená „hvězda mořská" (stella maris), vznikl pravděpodobně omylem, kdy na základě výkladu církevního otce sv. Jeronýma, že jméno Maria (resp. jeho pořečtělý tvar Marjám) znamená „kapka moře" (hebrejské mar sv. Jeroným překládal do latiny jako stilla - „kapka" a jám pak jako maris - „moře"), latinsky stilla maris, časem podle všeho došlo k chybnému přepisu na latinské stella maris, jež však navzdory této chybě či nepřesnosti vhodně a věrně vyjadřuje úlohu a poslání Panny Marie, jak je vykládáno v průběhu dějin křesťanství, jako např. právě u sv. Bernarda z Clairvaux v našem textu. Pozn. RTh.

[2] Mt 17,4.