Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně

Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně

sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu, 7.5. 2013

Krásná, hluboká, inspirovaná a inspirující slova "mariánského mystika" sv. Ludvíka M. Grigniona z Montfortu (+1716) o Marii, tedy o té, která početím Syna Otcova ve svém lůně byla "vtažena" do lůna Otcova (srov. J 1,18) a celé Nejsvětější Trojice. Skrze slova sv. Ludvíka, zejména z jeho spisu "Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně", jsme pozváni stát se syny těchto dvou lůn: syny Mariinými i syny nebeského Otce, bratry Ježíše Krista (srov. Ř 8,29), jednorozeného Syna Otcova.

 

Úvod

1. Skrze přesvatou Pannu Marii přišel Ježíš Kristus na svět a skrze ni má také ve světě kralovat.

2. Maria byla velmi skryta za svého života, a právě proto ji Duch svatý a Církev nazývají Alma Mater - „Matkou skrytou a tajemnou"[1]. Její pokora byla tak hluboká, že panna-maria-bohorodicka-upr-2-men.jpgnemívala na zemi mocnějšího a ustavičnějšího zalíbení, než být neznáma sama sobě i všemu tvorstvu, aby nebyla známa leč samému Bohu.

3. Bohu, aby ji vyslyšel v jejích prosbách, jež k Němu vznášela za skrytost, chudobu a pokoru, se zalíbilo skrýt ji při jejím početí, při jejím narození, v jejím životě, v jejích tajemstvích, v jejím vzkříšení i nanebevzetí zrakům všech lidských tvorů. Ani její rodiče ji neznali, a andělé se často tázávali jeden druhého: Quae est ista? - „Kdo je tato?"[2], poněvadž Nejvyšší jim ji skrýval, nebo pokud jim o ní něco zjevoval, skrýval jim o ní neskonale více.

4. Bůh Otec svolil, aby za svého života neučinila žádný zázrak, alespoň který by proslul, ač jí k tomu dal moc.[3] Bůh Syn svolil, aby nepromluvila skoro nic, ač s ní sdílel svoji moudrost. Bůh Duch svatý, ačkoli byla jeho věrnou Nevěstou, svolil, aby apoštolové a evangelisté o ní mluvili velmi málo a pouze tolik, co bylo nezbytné k poznání Ježíše Krista.

5. Maria je vynikajícím veledílem Nejvyššího, jehož známost a vlastnictví si vyhradil pro sebe. Maria je podivuhodnou Matkou Syna, jemuž se zalíbilo ji uchovávat v pokoření a skrytosti za jejího života, aby vyhověl její pokoře, a nazýval ji jménem „žena", mulier[4], jako cizinku, ačkoli si jí ve svém srdci vážil a miloval ji více než všechny anděly a lidi. Maria je zapečetěnou studnicí[5] a věrnou Nevěstou Ducha svatého, do níž vstupuje pouze On. Maria je Svatyní a odpočinutím Nejsvětější Trojice, kde Bůh přebývá velkolepěji a božštěji než na kterémkoliv místě vesmíru, nevyjímaje jeho příbytku na cherubínech[6] a serafínech, a není dovoleno žádnému tvoru, byť by byl sebečistší, aby tam vstoupil bez veliké výsady.

6. Pravím se svatými: božská Maria je pozemským rájem nového Adama[7], do kterého se On vtělil působením Ducha svatého[8], aby tam konal nepochopitelné zázraky. Ona je velikým a božským světem Boha, v němž jsou nevýslovné krásy a poklady; ona je velkolepostí Nejvyššího, do které skryl, jako do svého lůna, svého jediného Syna a v Něm vše, co je nejvýbornějšího a nejvzácnějšího. Ach, ach, kolik velikých a skrytých věcí tento mocný Bůh vykonal v tomto podivuhodném tvoru, jak ona sama je povinna říci navzdory své hluboké pokoře: Feci mihi magna qui Potens est - „Veliké věci mi učinil ten, který je mocný!"[9] Svět je nezná, poněvadž je toho neschopen a nehoden.

7. Svatí řekli o tomto svatém Božím městě předivné věci a sami přiznávají, že nebyli nikdy tak výmluvní a tak rádi, jako když mluvili o ní. Volají, že výšinu jejích zásluh, jež navršila až k trůnu Božství, nelze dohlédnout, že šíři její lásky, rozsáhlejší než celá země, nelze změřit, že velikost její moci, již má dokonce až nad samým Bohem[10], nelze pochopit, a konečně že hloubku její pokory, všech jejích ctností a milostí, jež jsou tajemnou hlubinou, nelze probádat.

Ó nepochopitelná výšino! Ó nevýslovná šíře! Ó nezměrná velikosti! Ó neproniknutelná hlubino!

8. Po všechny dny od začátku až po konec země, v nejvyšších Nebesích, v nejhlubších propastech vše káže, vše rozhlašuje podivuhodnou Marii. Devatero andělských kůrů, lidé všeho pohlaví, všech povolání, všech náboženství, dobří i zlí, dokonce i zlí duchové jsou povinni nazývat ji Blahoslavenou - ať ze své vůle, či proti ní - mocí pravdy. Všichni andělé v nebesích, jak pravil sv. Bonaventura, k ní bez ustání volají: Sancta, sancta, sancta Maria, Dei Genitrix et Virgo! - „Svatá, svatá, svatá Maria, Rodičko Boží a Panno!"[11], denně jí přednášejí na milion milionkrát Andělské pozdravení Ave, Maria - „Zdrávas, Maria" atd. a padají před ní na tváře a žádají o milost, aby je poctila nějakými svými příkazy. Svatý Michael, praví svatý Augustin, ačkoli je knížetem celého nebeského dvora, je nejhorlivějším ve všelijakých poctách a nejhorlivěji k nim nabádá a stále dychtivě očekává, až se mu dostane cti, aby šel na její slovo pomoci některému z jejích služebníků.

9. Celá země je plna její slávy[12], zvláště u křesťanů, kteří ji pokládají za strážkyni a ochránkyni v přemnoha královstvích, krajích, diecézích a městech. Kolik je katedrál zasvěcených Bohu pod jejím jménem! Není kostela bez jejího oltáře, není kraje ani území, kde by nebyl nějaký její milostný obraz, u něhož jsou uzdravovány rozličné nemoci a dostává se mnoha rozličných dober. Tolik bratrstev a družin k její cti! Tolik řeholních řádů pod jejím jménem a pod její ochranou! Tolik bratří a sester všech družin, tolik řeholníků a řeholnic, kteří rozhlašují její chvály a zvěstují její milosrdenství! Není dítěte, které by ji nechválilo, žvatlajíc Ave, Maria - „Zdrávas, Maria"; sotva se najde hříšník, který by k ní i ve své zatvrzelosti neměl jiskřičky důvěry! Ba není ani zlého ducha v pekle, jenž by se jí nebál a neměl ji v úctě.

10. Potom je opravdu třeba říci se svatými: De Maria nunquam satis... - „Nikterak se ještě dosti nechválila, nevelebila, neuctívala, nemilovala Maria a nesloužilo se jí dostatečně."[13] Zasloužila si ještě více chval, úcty, lásky a služeb.

11. Potom je opravdu třeba říci s Duchem svatým: Omnis gloria ejus Filiae Regis ab intus - „Všechna sláva dcery královské je uvnitř"[14]: jako by všechna vnější sláva, kterou jí o závod vzdávají Nebesa i země, nebyla ničím proti slávě, jíž se jí dostává vnitřně od Stvořitele a jež není nikterak poznávána nepatrnými tvory, kteří nemohou proniknout do tajemství Králových tajemství.

12. Potom je třeba zvolat s apoštolem: Nec oculus vidit, nec auris audivit, nec in cor hominis ascendit - „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do srdce lidského nevstoupily"[15] krásy, vznešenosti a dokonalosti Marie, jež je zázrakem zázraků milosti, přirozenosti a slávy. Chcete-li chápat Matku, praví kterýsi svatý, chápejte Syna, neboť ona je důstojnou Matkou Boží: Hic taceat omnis lingua - „Nechť zde umlkne každý jazyk".

13. Moje srdce mi se zvláštní radostí diktovalo vše, co jsem právě napsal, abych ukázal, že božská Maria byla až dosud neznáma a že to je jednou z příčin, proč Ježíš Kristus není poznáván, jak je třeba. Přijde‑li tedy, jak je jisté, království Ježíše Krista na svět, bude to pouze nezbytným důsledkem poznání a kralování přesvaté Panny Marie, jež Ho dala světu poprvé a způsobí, že plný slávy přijde podruhé.

 

[Traité de la Vraie Dévotion à la Vierge, Úvod. Český překlad převzat z Blahoslavený Ludvík Maria Grignion z Montfortu: O pravé pobožnosti k Panně Marii, Ladislav Kuncíř, Praha 1922; přeložil Otto Albert Tichý; podle francouzského originálu, s přihlédnutím k překladu anglickému (St Louis Marie de Montfort: True Devotion to the Blessed Virgin, Montfort Missionaries 2002) a českému (Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu: O pravé mariánské úctě, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2011, přel. F. M. A. Stajner) upravil a poznámkami doplnil Lukáš Drexler.]

 

Více o sv. Ludvíku Maria Grignionovi z Montfortu 

 

Od téhož autora:

Okružní list přátelům Kříže 1
Okružní list přátelům Kříže 3
Okružní list přátelům Kříže 4

 

Související články:

 Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie 
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce 
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 1/6
André-Marie Meynard: Uctívání Svaté Panny a dokonalost
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Bernard z Calirvaux: A jméno té panny bylo Maria 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie 
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti 
Ambrož Milánský: Matka Boží, vzor panenství
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána 
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina 
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Antonín Paduánský: Maria - zářivá duha
René Laurentin: Maria, naše Matka 
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii
Stará irská litanie k Panně Marii
Lukáš Drexler: Maria souznělá
Emilián Soukup: Bohorodička 
Denis Kartuzián: K Marii 

 

Poznámky: 


[1] Toto označení se objevuje v breviáři v mariánské antifoně Alma Redemptoris Mater (v českém překladu „Slavná Matko Spasitele"), což v latině doslova znamená „Životdávající Matko Vykupitele". Sv. Ludvík zde pravděpodobně omylem zaměnil latinské alma - „živící", „životadárná", „laskavá" atp. s hebrejským עלמה [almah] - „skrytá", jak toto hebrejské slovo vykládá sv. Jeroným v In Isaiam prophetam u Izajášova verše 7,14.

[2] Srov. Pís 3,6 a 8,5.

[3] Srov. Tomáš Akvinský: Summa theologiae, III, q. 27, a. 5, ad 3.

[4] Srov. J 2,4; 19,26.

[5] Srov. Pís 4,12.

[6] Srov. 1Sam 4,4.

[7] Srov. Gen 2,8.

[8] Srov. Lk 1,35.

[9] Lk 1,49.

[10] Význam tohoto verše sv. Ludvík vysvětluje o něco dále v knize, zejména v odstavci č. 27: „Poněvadž milost zdokonaluje přirozenost a sláva zdokonaluje milost, je jisté, že náš Pán je i v Nebi právě tak Synem Mariiným, jako jím byl na zemi, a že tudíž uchoval poddanost a poslušnost nejdokonalejšího ze všech dětí vůči nejlepší ze všech matek. Avšak je třeba dát si pozor, abychom touto podřízeností nerozuměli nějaké ponížení nebo nedokonalost v Ježíši Kristu. Neboť Maria, jsouc nekonečně pod svým Synem, který je Bůh, mu neporoučí tak, jak by poroučela matka zde na zemi svému dítěti, jež stojí pod ní. Maria, jsouc celá přetvořena v Boha milostí a slávou, která v něj přetvořuje všechny svaté, si nežádá, nechce a nečiní nic, co by bylo proti věčné a neměnné Boží vůli. Když tedy ve spisech svatého Bernarda, Bernardina, Bonaventury aj. čteme, že na Nebi i na zemi je všechno až po samého Boha podrobeno přesvaté Panně, praví se tím, že autorita, kterou jí Bůh ráčil dát, je tak veliká, že se zdá, jako by měla tutéž moc jako Bůh, a že její prosby a žádosti jsou tak mocné u Boha, že bývají vždy pokládány za rozkazy u jeho Velebnosti, že nikdy neodporuje prosbě své drahé Matky, poněvadž ona je vždy pokorná a shodná s jeho vůlí.

Jestliže Mojžíš zadržel silou své modlitby hněv Boží nad Izraelity způsobem tak mocným, že nejvyšší a nekonečně milosrdný Hospodin mu nemohl odporovat a pravil mu, aby ho nechal povolit hněvu a ztrestat ten vzpurný národ [srov. Ex 32,10-14; pozn. RTh], co si myslet tím větším právem o prosbě pokorné Marie a důstojné Matky Boží, která je mocnější u jeho Velebnosti než prosby a přímluvy všech andělů a svatých Nebe i země?"

[11] Přizpůsobení verše Iz 6,3 připisované sv. Bonaventurovi.

[12] Další část přizpůsobeného verše Iz 6,3.

[13] Výrok sv. Bernarda z Clairvaux.

[14] Podle Vulgáty Ž 44,14, podle dnešního značení Ž 45,14.

[15] 1Kor 2,9.

 

[RSS]

Přečteno 261x

další články