Uctívání Svaté Panny a dokonalost

Proč obzvlášť duše toužící po dokonalosti mají uctívat Svatou Pannu?

Odpověď: Protože tyto duše jsou více vystaveny útokům zlého ducha a musí podstupovat těžké zkoušky duchovní vyprahlosti.

Viděli jsme, že Bůh dopouští, aby je duch temnoty pokoušel proti božským ctnostem, proti ctnostem pokory, vlídnosti, trpělivosti, čistoty, poslušnosti atd.

K nejúčinnějším prostředkům vítězství těchto duší je utíkat se k Nejdobrotivější Panně, jež je vždy ochotna jim přispět na pomoc.

Svatý Bernard píše: „Zdvihne-li se vichr pokušení, narazíš-li na hráze trápení, vzhlédni ke hvězdě, vzývej Marii! Jsi-li zmítán vlnami pýchy, ctižádosti, utrhání, závisti, vzhlédni ke hvězdě, vzývej Marii! Když jsi pobouřen velikostí svých hříchů, zahanben skvrnami svého svědomí, zděšen hrůzou soudu začínáš padat do jícnu smutku, do propasti zoufalství, pomysli na Marii! V nebezpečích, v úzkostech, v pochybnostech mysli na Marii, vzývej Marii! Jdeš-li za ní, nezabloudíš, modlíš-li se k ní, nezoufáš, myslíš-li na ni, nezklameš se. Držíš-li se jí, neklesneš, pod její ochranou se nebudeš bát, jí veden se neunavíš, za ní dosáhneš přístavu" (Druhá homilie na Poslán je anděl...).

Dále je třeba se utíkat k laskavé Panně v duchovní vyprahlosti, když Bůh na čas odňal duši veškerý pocit milosti.

V této těžké zkoušce se duši zdá, že je odloučena od svého Stvořitele. Je jí smutno, má nechuť k modlitbě, k práci, necítí víru ani naději ani lásku. Vidí se tak ubohou, že se neodvažuje Bohu nic nabídnout, ani své nejsvětější skutky. Hanbou se vzdaluje od Boha se srdcem plným úzkosti a beznaděje.

„Ach," volá svatý Bernard, „bojíš se jít k Otci? ... Dal ti prostředníka Ježíše. Čeho takový Syn nedosáhne od takového Otce? ... Ale snad tě u Ježíše leká jeho Božská velebnost, protože i v lidství zůstal Bohem? Jdi k Marii, neboť v ní je pouhé lidství. ... Syn jistě vyslyší svou Matku a Syna Otec."

Jak je Svatá Panna nejkrásnějším vzorem přátelství mezi svým Božským Synem a horlivou duší?

Odpověď: Protože ona první poznala sladkost společenství s Ježíšem. Byť je nemožné označit všechny podrobnosti důvěrných rozmluv Syna s Matkou v oněch letech jejich pozemského života, přece je snadným označit jejich předmět. Když známe hlavní myšlenky, povahy, vznešené snahy žijících spolu, můžeme přesně udat obrysy jejich rozmluv.

Protože život těchto dvou nejčistších duší měl jedno vznešené poslání, mluvili o Boží velikosti a štědrosti, o svém poslání dát lidem Božské poklady; Syn jemně poučoval Matku, aby rozuměla jeho činnosti, jeho utrpení, jeho vzkříšení; Matka odpovídala Synovi podle jeho řeči, radostně, smutně nebo v ušlechtilém spokojení; mluvili o bojích vznikající Církve a vítězství mučedníků, o velkolepém rozvoji jejich díla, jež nakonec bude korunováno ve věčné slávě.

To je dokonalý obraz přátelství, jaké má být mezi Ježíšem a každou věrnou duší, obraz jejich obvyklých blažených rozmluv.

Čistota a svatost nebeského Přítele musí horlivé duši vnukat nejvřelejší touhu po čistotě a svatosti. Podvojná úloha Ježíše a Marie musí upoutat její pozornost k úkolu, který má na tomto světě vykonat. O čem Ježíš a Maria rozmlouvali, o tom má duše stále rozjímat, aby viděla nejdůležitější pravdy a nejposvátnější povinnosti. Pamatování na ně pak bude krásně udržovat a rozvíjet nejpevnější a nejsladší přátelství se Spasitelem.

Patření na přátelství Ježíše a Marie povede duši k vroucí modlitbě.

Jestliže nás Ježíš miluje, ještě více miloval svou Matku. Jestliže my Ježíše milujeme, Maria jej milovala něžněji, nežli my vůbec dovedeme. Proto od dobrotivé Panny si musíme vyprošovat živou víru, abychom náležitě ocenili přátelství s Ježíšem, nejjemnější citlivost, abychom okoušeli blaho tohoto božského přátelství. Budeme ji dokonce prosit, aby nám dala své srdce, bychom mohli jejího Syna tak milovat, jak jej milovala ona, abychom mu mohli dát tak čistou lásku, jako ona, abychom mu tak nahradili nevděk těch, kdo nechápou tuto Boží blahosklonnost nebo ji nedostatečně horlivě splácejí.

Proč Svatá Panna zvláštním způsobem pomáhá duším, které touží po nazírání?

Odpověď: Svatá Panna duším jí skutečně oddaným obstarává nejen spasení, nýbrž i dokonalost, která je přivede do nebe s bohatstvím zásluh a ke skvělé koruně slávy; avšak duše musí vážně pracovat na této dokonalosti a osvojit si všechny prostředky k ní. Mezi spasením a dosažením dokonalosti je ten rozdíl, že ke spasení dostačí žít v milosti a v ní až do konce setrvat, kdežto křesťanská dokonalost vyžaduje stálý vzrůst milosti, stálý vzrůst všech ctností a hlavně lásky, jež je podstatným požadavkem křesťanské dokonalosti.

Tato milostná Paní jistě obstará duchovní pokrok duším jí oddaným a žijícím v Boží milosti; neboť i pohled na milovaného Syna i pohled na ty duše ji mocně pudí, aby jim pomáhala ke stále větší dokonalosti.

Když patří na svého drahého jediného Syna, vroucí láska k němu působí touhu, aby se mu sloužilo a prokazovala se mu úcta, hlavně od těchto dobrých duší, které více než ostatní jsou schopny vzdát mu náležitou službu a čest.

Když obrátí zrak na ony duše, které si její Božský Syn chce v lásce zasnoubit, celou něžností srdce chce, aby pokračovaly v dokonalosti. Říkáme-li, že Maria má milosrdné oči pro všechny, musíme dodat, že září zvláštní láskou k jejím služebníkům a že jim jistě obstará velikou hojnost ctností a zásluh v tomto životě, aby je mohla uvést do nesmírné slávy v nebeské vlasti. Sama to zjevila svaté Gertrudě. Když tato služebnice Boží byla v chrámu při zpěvu Zdrávas, Královno, u slov „obrať k nám své milosrdné oči" slyšela hlas Svaté Panny: „Mé milosrdné oči jsou zde, abych je mohla obracet ke vzývajícím mne, abych je zahrnula nejhojnějším ovocem věčného života, obstarávajíc jím veliký vzrůst milosti a slávy" (Scaramelli, č. 457).

Jak mají projevovat svou úctu Svaté Panně duše obzvlášť horlivé?

Odpověď: „Za hlavní způsob uctívání Marie od horlivé duše mám vyvolení si Svaté Panny za matku. Je třeba se na ten úkon připravovat po devět dní před některým jejím svátkem a často na to myslet s hlubokou dětinnou láskou. Svatý Filip Neri ji nikdy nejmenoval jinak než Nejsladší Matkou. Mnozí svatí ji z něžné lásky ctili podobnými jmény, protože ji skutečně milovali jako svou matku.

Druhým projevem úcty ke Svaté Panně je pozorná denní modlitba jejích hodinek. Řeholníci jistého kláštera byli stiženi značnými pohromami, když zanedbávali toto uctívání Marie, a byli jich zbaveni, až když se na radu svatého Petra Damiani opět horlivě ujali této pobožnosti. Tento případ jasně dokazuje, jak milou je Svaté Panně modlitba hodinek.

Třetí způsob uctívání mocné Matky je denně se pomodlit alespoň část růžence. Svatá Panna vždy poskytovala veliké milosti duším oddaným této pobožnosti. Zmíním se pouze o svaté Gertrudě, jež jednou po této modlitbě spatřila pod křížem tolik zlatých zrnek, kolik slov pronesla v této modlitbě. Ježíš Kristus vzal tato zrnka a dal je Marii do dlaní a ona je podala své věrné služebnici, slibujíc jí tolik milostí, kolik bylo zrnek.

Čtvrtým způsobem je denně nebo alespoň často se pomodlit před některým obrazem Svaté Panny, jak to činil Tomáš Sanchez, proslavený zbožným životem a učeností. Nikdy se nevydával na cestu, aniž by v chrámu zasvěceném Matce Boží prosil o požehnání a posvěcení každého kroku.

Pátý způsob je zbožně se připravovat na mariánské svátky. Svatá Gertruda viděla zástup dívek, na něž tato dobrá Matka patřila s láskou v očích, protože se připravovaly zvláště zbožně na svátek Nanebevzetí. Je dobře se na tyto svátky připravovat dnem přísnějšího postu a umrtvováním těla. Tak činil kardinál Alexander Orsini, připravuje se bičováním až do krve.

Šestým prostředkem, jak se zalíbit Svaté Panně, je úsilí své lásce k Marii naučit přátele, rodiče, služebnictvo. Svaté Brigitě bylo zjeveno, že je to Marii velmi milé, a bylo jí řečeno: ‚Učiň, ať tvé děti jsou také mými dětmi.‘

Sedmým způsobem je z lásky k Marii usilovat o odstranění svých navyklých chyb. Ostatně zbožnost je vynalézavá a vnukne každému tisíc jiných cest k zalíbení se nebeské Královně" (Scaramelli, č. 474).

[Převzato z André-Marie Meynard: Duchovní život. Stručná summa theologie asketické a mystické podle ducha a zásad svatého Tomáše Akvinského, Ladislav Kuncíř, Praha 1927, III, čl. 4, 303-306; přel. E. M. Soukup. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Nejvyšší hybná síla duchovního života: Duch svatý   

Související články:

Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy
Gabriel od P. Marie Bolestné: Věřím v Tebe, Maria, Matko mého Boha a Matko má!  
Johannes Marienwerder - bl. Dorota z Montau: Dokonalost podle bl. Doroty z Montau  
Frederick W. Faber: Těm, kdo se bojí, že láska k Panně Marii uškodí zájmům Pána Ježíše  
Arnold Bostius: Panna Maria je matkou a ochránkyní všech, obzvláště pak synů Karmelu  
Marcin Jan Janecki: Sjednocení s Bohem skrze sjednocení s Marií podle Marie Petyt  
Ludvík M. Grignion z Montfortu: Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně  
Lukáš Drexler: "Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Ambrož Milánský: Matka Boží, vzor panenství  
Jan van Ruysbroeck: Myšlenky o Panně Marii 
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu 
René Laurentin: Maria, naše Matka 
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii