Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Nejvyšší hybná síla duchovního života: Duch svatý

Nejvyšší hybná síla duchovního života: Duch svatý

André-Marie Meynard, 5.4. 2007

V jakém smyslu je Duch svatý nejvyšší hybnou silou duchovního života? V tom smyslu, že jako Ježíš Kristus je hlavou a snoubencem církve, tak Duch svatý v ní je srdcem, neboť Duch svatý uvádí v činnost nadpřirozený život, jehož základem a zdrojem je Ježíš Kristus.

  

V jakém smyslu je Duch svatý nejvyšší hybnou silou duchovního života?

V tom smyslu, že jako Ježíš Kristus je hlavou a snoubencem církve, tak Duch svatý v ní je srdcem, neboť Duch svatý uvádí v činnost nadpřirozený život, jehož základem a zdrojem je Ježíš Kristus. Ježíš Kristus nás vykoupil, Duchem svatým jsme ospravedlněni a posvěceni. Co by nám pomohlo vykoupení, kdyby nám nemohlo být uděleno jím zasloužené ovoce spásy? Toto udílení se přivlastňuje zvláště Duchu svatému, jemuž se přivlastňuje ospravedlnění a posvěcení našich duší. Ovšem naše ospravedlnění a posvěcení je dílem všech tří božských osob. Přesto však křesťanská mluva na základě sv. Písma přičítá Otci moc a tvoření, poněvadž On je v nejsvětější Trojici první osobou, z níž vycházejí ostatní; Synovi přičítá moudrost a vše, co s ní souvisí, protože On je Slovo, Moudrost Boha; Duchu Svatému se právem přičítá dobrota a všechna díla Boží lásky, jako ospravedlnění a posvěcení, neboť on je láska. (Tomáš Akvinský, Summa Theologiae  I., q.39., a.8)

Již jsem stručně vyložil činnost Ducha svatého v duších. Tento první nástin vyžaduje některá vysvětlení, neboť jsou dva veliké způsoby udílení zásluh našeho Pána Ježíše Krista, totiž ospra-vedlnění a posvěcení.

 

Jak Duch svatý přivlastňuje duším zásluhy našeho Pána Ježíše Krista?

Duch svatý svou milostí předchází, probouzí, volá, vnuká a pak ospravedlňuje: rozvine v nás božský život a ničí skvrny a stíny hříchu; dokonalá lítost, způsobená v nás Duchem svatým, nás odvrací od zla a obrací nás k Bohu, našemu cíli. (Tomáš Akvinský, Summa Theologiae I-II, q.113., a.8) Duchu svatému, který láskou stvořil všechny věci, přináleží stvořit nás znovu v řádu nadpřirozeném, neboť Bůh činí vše skrze něho. Bůh, který miluje svoji dobrotu, je nejvyšší příčinou všech věcí: „Pane, miluješ vše, co je, a žádné své dílo nemáš v nenávisti." (Mdr 11,25) „Božská láska nedala Bohu zůstat neplodným," praví svatý Dionýsios (De divinis nominibus, c.4). Lidská srdce zničená hříchem musí být znovu stvořena Duchem svatým. „Pošli svého Ducha a budou stvořeni," praví žalmista, „a obnovíš tvářnost země." (Žalm 103,30) Duchu svatému náleží tato moc a konání tohoto poslání, neboť „Láska přikrývá množství hříchů." (1 Petr 4,8) - S milostí ospravedlnění nepřijímáme pouze milost posvěcující a všechny vlité ctnosti, nýbrž v nás přebývá i celá nejsvětější Trojice; Duch svatý nás duchovně obrozuje, stáváme se dětmi přijatými Bohem za vlastní, bratry Ježíše Krista a spoludědici jeho slávy. Věčný život nepatří člověku pouze proto, že se stal dítětem Božím; stal se dítětem Božím, když se stal podobným Ježíši Kristu, stal se však svým životem podobným Ježíši Kristu z Ducha Ježíšova, kterým je Duch svatý. „Nedostali jste ducha otroctví... nýbrž jste dostali ducha přijatých za vlastní, v němž všichni voláme: Otče můj, Otče můj!" (Řím 8,15) To je jistá pravda, neboť Duch Boží říká, že jsme dětmi Božími. „Protože jste jeho dětmi, Bůh do vašich srdcí poslal Ducha svého Syna, v němž voláte: Otče můj, Otče můj!" (Gal 4,6) Jaká jen to je vznešená důstojnost a vpravdě božská! Jaký jen je poklad ospravedlnění!

A přece zde činnost Ducha svatého neustává; když nás ospravedlnil, ještě nás posvěcuje. Pohyb vložený do duše při ospravedlnění se má rozvíjet a pokračovat bez ustání. Duch svatý se nespokojí s připravenou pomocí, abychom mohli vstoupit na cestu spravedlnosti a svatosti, on nás dále osvěcuje, posiluje a vede, dokud nedojdeme do cíle a přístavu spásy. Duch svatý osvěcuje náš rozum. Od něho máme vše, co víme. „Duch utěšitel, jehož vám Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám pověděl." (Jan 14,26) „Jeho pomazání vás poučí o všem, co je  třeba, abyste znali." (1Jan 2,27) - Duch svatý nás posiluje, chrání a pudí nás k zachovávání přikázání, neboť lásce je vlastní sjednocovat vůli a vést k nejvelkodušnějším obětem. „Miluje-li mne kdo, bude zachovávat má slova." (Jan 14,23) Duch svatý nám dává lásku k Bohu a láskou nám pomáhá zachovávat přikázání. „Dám vám srdce nové a vložím do vás nového ducha; odejmu srdce kamenné, bijící ve vašich prsou, a dám vám pravé srdce z masa, oživené mým duchem; učiním, abyste šli cestou mých přikázání, abyste zachovali a plnili veškerý můj zákon." (Ez 36,26.27) - Konečně Duch svatý nás řídí ve velkodušném plnění Boží vůle, takže všechno v nás odpovídá jeho božskému nutkání; on se stává naším jediným učitelem a naším jediným Vůdcem.

Posvěcení našich duší je povinností pokroku; Duch svatý, božská hybná síla v nadpřirozeném životě, se nezastavuje na této cestě zdokonalováni, ale pouze až v cíli, totiž v životě věčném, kam nás vede milostí setrvání až do konce. V nebi se konečně skrze Ducha svatého uskuteční oblažující milování, dokonalá láska Boží a naprostý klid v duších.

Skrze Ducha svatého jsme ospravedlněni a posvěceni. Ztratili jsme milost Boží a s ní veškeré právo na nebeské dědictví, byli jsme poskvrněni hříchy všeho druhu, láska Boží však napravila vše: opět se nám dostalo milosti v takovém nadbytku, že by zaráželo, kdyby láska nebyla jeho příčinou. Ale jak se událo toto tajemství? Ve jménu Ježíše Krista, skrze zásluhy Ježíše Krista; a v Duchu našeho Boha, skrze Ducha svatého, jenž je vložil do našich srdcí. (1Kor 6,11)

 

(Z  P. André-Marie Meynard O.P., Duchovní život, Stručná summa theologie asketické a mystické podle ducha a zásad svatého Tomáše Akvinského, Ladislav Kuncíř, Praha 1927, str. 47-50. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

 

Od téhož autora:

Uctívání Svaté Panny a dokonalost 

 

Související články:

Louis Lallemant: Poddajnost Duchu svatému a jeho vedení  

 

[RSS]

Přečteno 432x

další články