Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Maria a ďábel

Maria a ďábel

sv. Petr Kanisius, 7.12. 2018

Maria zvítězila a i nadále vítězí nad satanem. Jak? Mocí Krista, Syna Božího i jejího. Podnětem k rozjímání této skutečnosti budiž teologický text velkého obránce katolické víry sv. Petra Kanisia (+1597) zejména o významném verši z Písma: "Ona ti rozdrtí hlavu" (Gn 3,15).

   

mulier-amicta-sole-men-3.jpg

 

 

„Ona ti rozdrtí hlavu."

(Gn 3,15)

 

1. V hebrejském textu na tomto místě nestojí ipsa („ona"), nýbrž ipsum („ono"). Poněvadž to slovo stojí bez samohláskového označení, může znamenat jak mužský, tak ženský rod. Maria však přemohla ďábla skrze svého Syna, kterého porodila a který přemohl ďábla. Tak to chápala Církev vždy. Kristus rozdrtil hlavu hada, poněvadž svým zmrtvýchvstáním zvítězil nad smrtí - hlavou hada. Bůh jako by chtěl říci satanovi: Skrze tuto ženu, Evu, jsi podvedl celé lidské pokolení a nakapal jsi do něho jed, ale skrze jednu určitou Ženu, to znamená skrze Její símě, budeš zase poražen tím, že ztratíš hlavu, to znamená říši hříchu a smrti, jež bude rozdrcena. Čteme-li ipsa („ona"), nebo hebrejskému slovu aspoň podle smyslu rozumíme tak, že se týká Marie, nechceme přirozeně vyloučit Krista a říci snad, že jen Maria rozdrtila hlavu hadovi. Kristus je přece požehnaný plod, v němž mělo být požehnáno všem pokolením země. On přece přišel proto, aby zničil království ďáblovo a aby vyvrhl ven knížete tohoto světa, jak praví Písmo svaté. Církev připisuje přemožení ďábla vlastní mocí jen Jemu a je to On, který dává jiným, i Marii, moc vítězit nad ďáblem, jako dal i apoštolům moc nad všemi ďábly, aby je vyháněli. Pavel (Ef 6,12) se chlubí, že bojuje proti mocnostem a panstvům, proti pánům a vůdcům této temnoty, a že má moc, aby je přemohl. Svatý Jan praví: „Píši vám, děti, které jste přemohly Zlého" (1Jan 2,13). Maria tedy přemohla ďábla ne svou vlastní mocí jako Kristus, nýbrž mocí Toho, jehož počala a porodila. Přemohla jej mimořádným způsobem, jako druhá Judit a zničila nanejvýš chvályhodně úhlavního nepřítele Božího lidu, Holoferna. Ona satanu nic nedlužila, nikdy neležela pod jeho nohama, uchovala se vždy svobodnou od jeho otroctví. Tato Panna moudrým a šťastným způsobem uchránila své otrávené výhonky, zatímco první žena, poněvadž byla tak neprozřetelná a neopatrná v boji se satanem, hned padla a vydala sebe i celé své potomstvo velmi smutným způsobem do otroctví ďáblu, jemu na posměch. Že i Maria zvítězila nad ďáblem, přispívá Kristu ještě k větší cti, poněvadž On nejen skrze sebe, ale i ve své Matce a pak i v mnoha jiných tvorech, i když samých o sobě slabých, přemohl moc tohoto nejzuřivějšího tyrana, jeho moc, jeho kousky a klamy zničil a triumfoval nad ním. Proto zpíváme: „Ty jediný jsi Svatý a posvěcuješ Marii. Ty jediný Pán, který Marii řídíš a vedeš. Ty jediný Nejvyšší, který Marii korunuješ, Ježíš Kristus!"

Fulbert, biskup ze Chartres, praví: „Maria rozdrtila hlavu hada, poněvadž přemohla hlavní pokušení ďábla. Maria ho rozdrtila svým panenstvím a pokorou, kterou uhasila pýchu ducha a žádostivost těla. Ona rozdrtila moc satana, jeho vychytralost, pozemskou moudrost, chudobu ducha. Když hadovi usekneme ocas, uteče. Když mu však usekneme hlavu, je s ním konec." Když toto místo takto vykládáme o Marii, můžeme je také vyložit o svatých, neboť i oni zvítězili nad světem, ďáblem a tělem. To je pak užití (aplikace) toho místa v přeneseném smyslu, sensus accomodatus. Ovšem kromě tohoto smyslu má toto místo ještě i jiný smysl, že totiž Maria zvítězila nad satanem zcela mimořádným způsobem, víc než všichni ostatní. Znamená to, že jej přemohla každým způsobem: „Tím, že Jí bylo dáno více milosti než ostatním, aby ho přemohla, a to proto, poněvadž porodila Toho, který neměl žádného hříchu." Tak to říká svatý Augustin. Porodila Toho, který ďábla, jehož moc je tak velká, že se nedá srovnat se žádnou jinou, svrhl mocnou silou, podrobil si ho, spoutal jej, vrhl ho do propasti a odňal mu jeho kořist. Když tedy v tomto smyslu chápeme toto místo o Marii, neděje se Kristu žádná neúcta, žádná újma a především tím nejsme žádní modláři. Vulgataipsa („ona"), avšak řecké a hebrejské rukopisy mají ipsum („ono"), a stejně čtou i mnozí otcové, například Cyprián a Irenej. Mnozí ale čtou s Vulgatou ipsa; dokonce Josef Flavius čte ipsa a praví: „Bůh přikázal, aby žena zranila jeho hlavu." Jeroným, který byl velmi zběhlý v latinské, řecké a hebrejské řeči i v jiných východních jazycích, čte hned ipsa, hned ipsum. Ambrož čte ipsa a praví: „Ďáble, co jsi to učinil? Tebe přemohla Maria, Ta, která porodila Vítěze, Ta, která bez porušení svého panenství porodila Toho, který měl zvítězit nad tebou na kříži a ve smrti si tě měl podrobit." Stejně i Řehoř Veliký, Beda, Bernard, Hugo od sv. Viktora, Richard od sv. Viktora, Rhabanus Maurus, všichni scholastici a mnoho jiných učenců. Mnozí kromě toho vztahují toto místo i na Církev, která ďábla přemáhá vždy v jeho stoupencích, je vždy vítězná. Proto není třeba, abychom byli tak úzkostliví, abychom se neodvážili v tom vítězi vidět Matku Boží. Církev nemá nic proti tomu, když někdo čte ipsum, i když některé, třebas ne mnohé, ale velmi staré rukopisy mají ipsa. Marii můžeme nazvat nejmocnější Vítězkou nad ďáblem mezi všemi ženami a muži. O Ní platí, co říká Šalomoun: „Opásala své boky silou a své rámě učinila silné" ( 31,17). Maria byla silnější než všichni andělé, poněvadž porodila Toho, který je silou Otce, Pána všech mocností, Krista Krále. Jí se ďábel obzvlášť bojí, je pro něj tak hrozná, jako spořádaný válečný šik (Pís 6,10), zvláště proto, poněvadž silou své pokory zničila tohoto pyšného ducha a poněvadž zvítězila nad nejhorším a nejvíc otráveným semenem ďábla, nad všemi kacířstvími, a rozdrtila je, říká Bernard a Církev zpívá: „Raduj se, Panno Maria, neboť Ty sama jsi zničila všechny bludy a uvěřila slovům anděla." Stejně mluví Sofronius.

Samozřejmě, že je to Kristus, z něhož jako z věčného Pramene vychází všechno dobré, ale On nachází radost v tom, že se může obdivuhodně a nádherně projevit ve svých svatých, zvláště v Marii, své Matce. Tak ničí a sráží k zemi všechny bludy skrze svou Matku. Neboť Maria zvítězila nad ďáblem a všechny bludy nejsou nic jiného než ďáblovo semeno. I když říkáme, že Kristus svým světlem a svou silou zaplašil všechny temnoty a zvítězil nad ďáblem jako lev z kmene Judy, pak je to největší pocta pro Marii, neboť právě Ona porodila tohoto Přemožitele všech bludů a poněvadž Ona měla největší víru v Krista, v Jeho moc a v Jeho vítězství nad ďáblem a celým jeho otráveným plemenem. Tak i Ona je lvicí. Víra je totiž to, co přemáhá svět, praví Jan,[1] ale také všechnu kacířskou nevěru. Víra je štít, kterým můžeme odvrátit všechny plamenné střely zlého nepřítele, říká svatý Pavel.[2]

Maria však měla silnou a zcela neotřesitelnou víru. Alžběta chválila na Marii zvláště tuto víru.[3] Jistě Kristu nic neubíráme, když Marii připisujeme moc ničit všechny bludy, neboť On je a zůstává dárcem, rozdavatelem a původcem všeho dobra; chce však svou moc sdílet i se svatými a především s Marií, nakolik ji může tvoru dát.

Měsíc osvětluje noc, a tím nepůsobí slunci nějaké bezpráví, neboť má své světlo ze slunce.

 

2. Jak velká je to útěcha a pomoc pro Církev Boží, že má Marii v nebi jako svou nejvěrnější Matku, která ji chrání a dělá jí prostřednici u Krista; že Maria dostala od Boha tolik světla a tolik síly, aby okamžitě poznala všechny kolem se potulující duchy bludu a mohla je srazit k zemi! Ovšem, že Kristus je strážce Izraele a pravý, neporažený David, který je přemáhá, avšak činí tak skrze Marii, a to o to raději, oč milejší je mu Matka, která se přimlouvá za utlačovaný lid, za pohrdanou a pronásledovanou milovanou Nevěstu, Církev. Ve dvou věcech je Církev podobná Marii: Svou neumdlévající vírou, kterou se vyzbrojuje, a svou trpělivostí, když proti ní dlouhou dobu bojují bezbožní nepřátelé. Často ale už prolomila brány pekla, uvedla nezřídka knížata temnoty v mocný úděs a někdy slavně triumfuje nad satanem.

 

3. Shrnuto: My katolíci svou mariánskou úctu nebudujeme na slově ipsa ve 3. kapitole knihy Genesis. Neboť nemáme nic proti tomu, když někdo čte ipsum, protože mnohé rukopisy tak čtou. Nechceme přece popřít, že Kristus přemohl ďábla. Říkáme jen, jak to možno říci o všech vyvolených údech Kristových, a je to třeba říci, že i oni zvítězili nad ďáblem, jak to říká svatý Jan. Tak to říkáme především o Marii, poněvadž byla bez každého hříchu a plná milosti, tedy více než všichni ostatní. Ona však nezvítězila nad ďáblem svou vlastní mocí, nýbrž v Kristu a skrze Krista, který svou vlastní mocí a za všechny zvítězil nad ďáblem, odebral mu zbroj, rozdrtil jeho království a odnesl bohatou kořist,[4] a bez něhož nikdo nemůže zvítězit nad hříchem, smrtí a ďáblem, jak často říká Písmo svaté. Bohu díky, že vítězství je nám dáno skrze Plod Ženy, skrze Ježíše Krista, našeho Pána, abychom i my zničili hlavu a říši satana. Kristus učinil Marii mocnou Přímluvkyní, s jejíž pomocí můžeme ničit království satanovo v nás i mimo nás.

 

[Český překlad Lea Hipsche SJ převzat s laskavým svolením vydavatele z: Petr Kanisius: Maria, nedostižná Panna a Svatá Bohorodička, II, 49, Matice cyrilometodějská, Olomouc 1998. Drobně redakčně upraveno a doplněno poznámkami pod čarou.]

 

Od téhož autora:

Koho lze nazvat křesťanem? 

 

Související články: 

Emilián Soukup: Bohorodička
Lukáš Drexler: Maria souznělá
Arnošt z Pardubic: O Panně Marii
René Laurentin: Maria, naše Matka
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Wincenty Granat: Panenství Panny Marie 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Ambrož Milánský: Matka Boží, vzor panenství
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Wincenty Granat: Účast Marie na díle vykoupení
Wincenty Granat: Tělesné nanebevzetí Panny Marie
Wincenty Granat: Neposkvrněné početí Panny Marie
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici

Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 1. část 
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Ludvík M. Grignion z Montfortu: Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik
František od Panny Marie: Účast Panny Marie na životě Nejsvětější Trojice
André-Marie Meynard: Uctívání Svaté Panny a dokonalost
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Jean-Claude Michel: Mariino panenství po porodu 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie 
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti  
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána  
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii 

 

Poznámky:


[1] Srov. 1Jan 5,4. Pozn. RTh.

[2] Srov. Ef 6,16. Pozn. RTh.

[3] Srov. Lk 1,45. Pozn. RTh.

[4] Srov. Lk 11,22; Ef 4,8. Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 50x

další články