Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Boží mateřství Panny Marie

Boží mateřství Panny Marie

Wincenty Granat, 28.12. 2011

Mariino mateřství je výchozím bodem veškeré "řeči o Marii" (mariologie) a tudíž i nejdůležitějším z mariánských dogmat a jejich středem. Maria počala z Ducha svatého a Bůh Syn se v ní stal navěky člověkem. Skrze lůno Mariino počalo celé stvoření být taženo do Lůna Trojice a Bůh zjevil světu svoji "lidskou tvář".

 

Vykoupení padlého lidského rodu z hříchu se mohlo uskutečnit různým způsobem, Bůh však rozhodl, aby toto dílo vykonala druhá Osoba, tj. Syn, který se měl stát člověkem a zemřít na kříži pro naši spásu. Spojení lidské přirozenosti s osobou Božího Syna se mohlo uskutečnit různě; Bůh však zvolil takový způsob, aby Boží Syn měl na zemi lidskou matku, neměl však zde otce. V nejvyšší Boží příčinnosti je obsažena celá síla druhotných příčin, může tedy Bůh přímo a jako prvotní příčina vykonat dílo uskutečněné druhořadými příčinami. Kristova lidská přirozenost byla počata bez součinnosti mužské buňky, to však v ničem nezúžilo úlohu Marie jako matky; v jejím vlivu na Kristovo lidství nechybělo nic z toho, co vykonává každá matka, když dává dítěti svou krev.

Každá pozemská matka, třebaže netvoří lidskou duši pocházející bezprostředně z Boží moci, přece je matkou lidské osoby, která je cílem rozmnožovacího aktu. Kristova lidská přirozenost byla již ve chvíli početí spojena s osobou Božího Syna, a právě proto je Maria rodičkou této osoby, čili je matkou Boha. Maria dále - jako každá matka - živí svou krví Božího Syna v jeho lidské přirozenosti, přivádí ho na svět a stará se o něj jako každá matka - to je její právo a povinnost.

bohorodicka-oranta-upr-men-vz.jpgMaria je také matkou psychického života v Kristově lidství, neboť tento život je úzce spojen s biologickou oblastí. Maria, jako každá matka, je vychovatelkou Krista-člověka, a má tedy určitou účast na jeho přípravě za Spasitele světa. Můžeme dokonce říci s Guittonem, že Maria je více Kristovou matkou než je matkou kteréhokoli člověka, lidská přirozenost jejího Syna totiž pochází výhradně od ní samé bez podílu otce.

Křesťanská církev již ve starověku hlásala učení o Božím mateřství blahoslavené Panny Marie. Efezský koncil (431) schválil druhý list Cyrila Alexandrijského Nestorovi; v tomto listě čteme, že Boží Syn byl zrozen podle těla, a proto svatí otcové neváhali nazvat svatou Pannu Bohorodičkou. Chalcedonský koncil (451) o ní slavnostně prohlašuje: „Ježíš Kristus ..., před věky zplozený z Otce podle božství, v těchto posledních dnech pro nás a pro naši spásu zrozený z Panny Marie, Boží rodičky..." Totéž prohlašuje II. cařihradský koncil (553): Boží Slovo přijalo lidskou přirozenost, když „se vtělilo (tj. „přijalo tělo" - pozn. RTh.) ze svaté Boží Rodičky a vždy Panny Marie".

Na kristologickém III. cařihradském koncilu (681) církev potvrzuje, že jeden a týž Boží Syn je dokonalý v božství a lidství, a současně prohlašuje, že se narodil v lidské přirozenosti „z Panny Marie, která je ve vlastním a pravém smyslu Boží Rodičkou".

V uvedených prohlášeních se jasně zdůrazňuje myšlenka, jak nerozlučně je spojena ústřední pravda celého křesťanství, tj. vtělení (Bohočlověk Kristus) s tvrzením o Božím mateřství blahoslavené Panny Marie; Bůh mohl stvořit lidskou přirozenost a spojit ji se sebou v druhé Osobě, zvolil však jiný způsob, protože se chtěl narodit jako člověk (až na panenské početí), a proto si pro sebe zvolil pozemskou matku.

Maria může být jedině matkou lidské přirozenosti a jen skrze ni je Matkou Božího Syna a Rodičkou Boha; není tedy matkou božství. Kdyby totiž lidská přirozenost v Kristu měla vlastní lidskou ontologickou osobu (jak učili racionalisticky zaměření nestoriáni), pak by Maria byla jen matkou člověka, a ne Boha. Bylo by ji možno nazvat „Christotokos" („rodička Krista"), ne však „Theotokos" („rodička Boha"). Jak vidíme, název „Boží Rodička" vyjadřuje pravdu osobního spojení (hypostatické unie - pozn. RTh.). Věříme-li, že Maria skutečně dala počátek Kristově lidské přirozenosti, pak je třeba říci, že Kristus je pravým člověkem. Kdyby Kristově lidské přirozenosti chybělo něco z jejích podstatných vlastností, např. kdyby neměl rozumovou duši (jak učí apollinarismus), nebo kdyby byl zbaven lidské vůle (jak hlásá monotheletismus), potom lidská přirozenost by se jaksi sjednotila s božskou přirozeností (monofyzitismus) a Maria by nemohla být Matkou Boha v jeho lidské přirozenosti.

V Písmu svatém nenacházíme přímo název Bohorodička, přijímáme jej však ne na základě nějakého rozumového usuzování, ale díky prostému objasnění textů.

a) Evangelium zcela jasně říká, že Maria je matkou Ježíše Krista: „Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus" (Mt 1,16); „porodila syna a dal mu jméno Ježíš" (Mt 1,25). „Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš" (Lk 1,31).

b) Sv. Pavel píše v Listě Galaťanům: „Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem" (Gal 4,4).

Je-li syn Marie Ježíš Synem Boha (Mt 11,27), a toto synovství třeba chápat ne v přeneseném ani v právním významu, ale v plném významu ontickém (rovnost přirozenosti s Otcem), pak správně usuzujeme, že Maria je Matkou Boha v jeho lidské přirozenosti.

Jak jsme ukázali na základě zjevení, Kristova lidská přirozenost se od první chvíle jejího vytvoření stala druhou vlastní přirozeností Božího Syna, takže Maria tím, že dala počátek Kristova lidství, dala tím i počátek existenci Božího Syna v lidské přirozenosti, čili stala se jeho matkou. Písmo svaté nazývá Marii ústy Alžběty „matkou Pána" (řecky „tou Kyriou"), a toto pojmenování, tj. „Pán", se jak v Septuagintě, tak v Novém zákoně užívá k označení Boha Stvořitele (a také Krista). Když tedy Alžběta říká: „Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?" (Lk 1,43; inspirovaný autor schvaluje toto vyznání, jak je zřejmé ze sledu myšlenek), potom vyjadřuje víru v Boží mateřství Marie.

Patristické texty jsou rovněž důkazem víry v Mariino Boží mateřství.

Sv. Ignác z Antiochie v Listě Efezanům vyznával zároveň víru v Kristovo božství i v Boží mateřství blahoslavené Panny Marie. Kristus je „Bůh v těle, pravý život v smrti, z Marie a z Boha". „Našeho Boha, Ježíše Krista, tedy nosila Maria ve svém lůně podle Božího úradku." Stejně se vyjadřuje Tertulián: „Počala tedy Panna a porodila Emanuele."

Sv. Irenej psal, že „Emanuel je z Panny", „Slovo existuje z Marie, která byla Pannou". Řecký výraz Bohorodička (Theotokos) vznikl v alexandrijské škole a pravděpodobně ho užíval Origenes. Z latinských otců sv. Ambrož první užívá název: Matka Boha (Mater Dei), Rodička Boha.

Ve IV. století, v období boje s ariánstvím, zevšeobecněl název Theotokos - Bohorodička. „Syn Boží se stal lidským synem," píše sv. Atanáš, „aby se synové člověka, tj. Adama, stali Božími syny. Toto Slovo totiž, které se zrodilo v nebi („anothen" - „nahoře") způsobem nevysvětlitelným, nepochopitelným a věčným, totéž Slovo se v čase a v pozemském údolí rodí z Panny Boží Rodičky Marie."

 

Velikost a druh důstojnosti Božího mateřství blahoslavené Panny Marie

Chceme-li hlouběji poznat důstojnost blahoslavené Matky, pak musíme mít na paměti místo, které Maria zaujímá ve spásných plánech Boha, uskutečněných v Kristu a skrze Krista, v němž se nejvíce projevila Boží láska. Právě s touto skutečností nejúžasnější Boží lásky je Maria neodlučně spojena. A co více, je třeba říci, že na Marii a na jejím souhlase učinil Stvořitel závislé plány své Prozřetelnosti. Zjevení se Boha na zemi v lidském těle a vysvobození lidského rodu ze hříchu záviselo v jakémsi obecném významu na Mariiných slovech: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova" (Lk 1,38).

Existence Mystického Těla rovněž závisela na souhlase vyjádřeném Marií, takže za všechno, co máme z nadpřirozeného života, vděčíme po Bohu blahoslavené Panně Marii. Po Kristu, který je jediným prostředníkem, plní Maria v dějinách spásy nejdůležitější úlohu (srov. Lumen gentium, 61). Proto se nebudeme divit sv. Tomáši, který píše, že blahoslavená Matka má jakoby nekonečnou důstojnost pro své spojení s nekonečným dobrem.

Tato mimořádná důstojnost blahoslavené Matky v oblasti nadpřirozeného bytí je základem jejího spojení s celou Nejsvětější Trojicí a také důvodem, proč Maria dostává řadu výsad a získává zvláštní práva ve vztahu k tvorům.

kristovo-narozeni-studenica-upr-men-vz.jpgMezi otcovstvím Boha a mateřstvím blahoslavené Panny Marie je určitá analogie: Věčné Slovo vychází od Otce a dostává početně tutéž přirozenost, kterou má Bůh Otec - z blahoslavené Panny Marie vychází totéž Slovo ve své lidské přirozenosti. Když mluví Bůh Otec k Bohočlověku Kristu, užívá název: Syn; blahoslavená Matka má také Bohem udělené právo, aby Synovi rovnému Otci říkala „Synu".

Velmi těsné spojení je mezi Božím Synem v jeho lidské přirozenosti a blahoslavenou Pannou Marií; Bohočlověk Kristus má povinnost (v lidské přirozenosti) prokazovat své matce úctu, péči, lásku a kromě toho ji chce poslouchat, třebaže pro osobní spojení tuto povinnost neměl: „Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je" (Lk 2,51).

Blahoslavená Matka má ve vztahu ke svému Synu zvláštní výsady a povinnosti. Maria porodila Bohočlověka, živila ho, obklopovala péčí, vychovávala, stýkala se s ním den co den, měla účast na jeho radostech i bolestech. O ní lze říci, že v sobě zvláštním způsobem zrcadlila Krista a doplňovala to, čeho se nedostávalo jeho utrpením; později se těšila z jeho zmrtvýchvstání, nyní se spolu s ním raduje ze slávy v nebi; kromě toho má Maria účast na stavbě Mystického Těla svého Syna - je Matkou církve.

Blahoslavená Matka je nazývána Nevěstou Ducha svatého, neboť skutečnost vtělení je výrazem Boží lásky, a právě proto připisujeme toto dílo Duchu svatému ve shodě se slovy Zvěstování: „Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní" (Lk 1,35).

Z uvedeného vztahu svaté Matky k Nejsvětější Trojici lze snadno dojít k závěru, že Maria je nejbližší spolupracovnicí Trojjediného Boha při vedení lidí k jejich věčnému cíli a nejbližší spolupracovnicí Krista při vytváření a vývoji Mystického Těla.

Mateřství blahoslavené Panny Marie, které ji vyzdvihuje v důstojnosti nad všechny tvory a dává jí vysoká práva, která nikdo kromě ní nemá, vyžaduje ve shodě s plány Boží prozřetelnosti, aby se spojovala s Bohem posvěcující milostí a jinými dary a aby dostala výsady, které Stvořitel dával rozumným bytostem; nezprostil ji však utrpení. O každé z těchto výsad ostatně učí Boží zjevení, totiž o jejím neposkvrněném početí a svatosti vůbec, o ustavičném panenství, o tělesném nanebevzetí (to jsou dogmata víry), i o její vlastnosti spoluvykupitelky a prostřednice všech milostí.

 

Texty Písma svatého ve smyslu přizpůsobeném na blahoslavenou Pannu Marii:

a) Církev někdy vztahuje na blahoslavenou Pannu Marii Píseň písní. Vypráví-li totiž tato kniha za pomoci různých metafor o Boží lásce k izraelskému národu a nepřímo i k celému lidstvu, pak blahoslavená Panna Maria je po Kristu největším individuálním dílem Boží lásky, a proto lze zmíněné texty na ni vztahovat.

b) V plánech Boží prozřetelnosti, tak obšírně líčených v sapienciálních knihách Starého zákona, jsou bezprostředně obsažena poučení o stvoření světa a lidí, o dějinách izraelského národa a vůbec o vztahu Boha k světu. Víme již na základě Nového zákona, že Starý zákon „byl naším vychovatelem pro Krista" (Gal 3,24); „Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem" (Gal 4,4). Snadno tedy vyvodíme závěr, že plány Boží Prozřetelnosti mají za nejvyšší cíl připravovat lidi na přijetí Krista, a skrze něj přinést spásu, Kristus pak je nerozlučně spojen s Marií. Z uvedených důvodů můžeme texty mluvící o Boží moudrosti vztahovat na přesvatou Matku.

c) Bolesti přesvaté Matky jsou dobře symbolizovány Jeremiášovými Žalozpěvy, a proto vztahuje církev jejich texty na blahoslavenou Pannu Marii.

d) Duchovní statečnost přesvaté Matky má svůj typ ve statečnosti Judity, a proto jsou z knihy Judit čerpány texty pro líčení života Boží Matky.

 

[Převzato z Wincenty Granat: K člověku a Bohu v Kristu, 2, Řím 1981. Upraveno redakcí Revue Theofil.] 

 

Mariologie Wincentyho Granata: 

Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 

Boží mateřství Panny Marie

Neposkvrněné početí Panny Marie

Panenství Panny Marie

Tělesné nanebevzetí Panny Marie 

Svatost Boží Rodičky Marie 

Účast Marie na díle vykoupení 

 

Související články:

Nestorianismus
Denis Kartuzián: K Marii
Emilián Soukup: Bohorodička 
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení  
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu 
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina 
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Hubert Jedin: Malé dějiny koncilů - Efezský koncil (431) 
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce 
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Stanisław Celestyn Napiórkowski: Matka Boží ve světle protestantské teologie 
Ludvík Maria Grignion z Montfortu: Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské 
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik 
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 1. část
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí 
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Bernard z Calirvaux: A jméno té panny bylo Maria
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Jean-Claude Michel: Mariino panenství po porodu 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie 
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti 
Ambrož Milánský: Matka Boží, vzor panenství
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Antonín Paduánský: Maria - zářivá duha
René Laurentin: Maria, naše Matka 
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii
Stará irská litanie k Panně Marii
Lukáš Drexler: Maria souznělá 
Wincenty Granat: Josef

 

[RSS]

Přečteno 234x

další články