Apollinarismus, apolinarismus, apollinaristé, apolinaristé

- christologická hereze popírající plné lidství Ježíše Krista mylným tvrzením, že duše, resp. vyšší, rozumová část duše - nús [νους] lidské přirozenosti přijaté Kristem byla nahrazena božským Logem a že tudíž princip poznání a chtění v Kristem přijaté lidské přirozenosti byl zcela nahrazen principem božským. Apollinariova chyba spočívala v tom, že aby při obraně před herezí adopcianismu zdůraznil jedinost subjektu v Ježíši Kristu a také to, že tento subjekt je božský, popřel v Ježíši Kristu jednu ze složek lidské přirozenosti a tedy jeho plné lidství, které již v Apollinariově pojetí nebylo celé a příčilo se tak teologické pravdě, že Kristus mohl spasit jen to z člověka, co sám přijal. Pokud tedy v důsledku Apollinariova tvrzení Kristus přijal jen část lidské přirozenosti, mohla být spasena jen tato část a nikoli celý člověk, jak naopak hlásá křesťanské pravověří. Apollinarius tak učinil pod vlivem platónského trichotomismu a de facto nastolil jednu přirozenost v Ježíši Kristu, a to „jednu vtělenou přirozenost Božího Logu" (viz též monofyzitismus), neboť dostatečně nerozlišoval mezi osobou a přirozeností. Pro Apollinariovu christologii se užívá typologického označení: Logos - sarx (Logos - tělo).

Apollinariův blud byl opakovaně odsouzen Církví, zejména na Konstantinopolském koncilu r. 381.

Použitá a doporučená literatura:

• Altaner, B. - Stuiber, A.: Patrologie. Schriften und Lehre der Kirchenväter, Herder - Freiburg - Basel - Wien 1978
• Drobner, H. R.: Patrologie: Úvod do studia starokřesťanské literatury, Praha 2011
• Pospíšil, C. V.: Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, Kostelní Vydří 2010
• Rahner, K. - Vorgrimler, H.: Teologický slovník, Praha 1996