Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Hereze, herese, heretický

Hereze, herese, heretický

věrouka, církevní právo

Hereze, herese, heretický

(z řec. αιρεσις [hairesis] - "výběr", "volba")

 

- dobrovolný a tvrdošíjně zastávaný názor křesťana, odporující jedné nebo více pravdám, kterým je nutné věřit vírou božskou a katolickou, tj. názor, který odporuje článku víry.

Tento nesprávný soud, názor je buď formální nebo ma­teriální: formální je vždy spojen s tvrdošíjností - křesťan si je jasně vědom, že jeho názor je v příkrém rozporu s článkem víry, kdežto materiální hereze postrádá tuto tvrdošíjnost a pochází z nevědomosti, tj. není si vědom, že jeho názor odporuje článku víry.

Dále je hereze vnitřní - existuje pouze v mysli a není projevována navenek, a vnější - je projevována slovy nebo jiným vnějším zname­ním.

Vnější hereze může zase být veřejná - bývá projevována před mnohými, a skrytá, projevuje-li se před několika málo, takže může být utajena.

Zloba hereze spočívá v zarputilém lpění na vlast­ním úsudku, kterým se heretik povyšuje nad uči­telský úřad Církve a sám se činí rozhodčím nad články víry. Rozdíl mezi heretikem a apostatou je ten, že heretik bloudí jen v některém či některých článcích víry, kdežto apostata opouští všechny. Proto he­retik obyčejně nebývá apostatou, ale každý apos­tata je současně heretikem. Hříchem, a to těžkým, je pouze hereze formální, neboť jen ta je vědomá a nepoučitelná. Hereze materiální hříchem není - materiální heretik si není vědom svého bludu a je-li současně ochoten se podrobit soudu Církve, tím samým uznává v Církvi neomylnou  autoritu a svou ochotou se jí také skutečně podrobuje.

Aby hereze měla před Církví trestné  následky, musí být nějak vnějškově projevená. Hlavním trestem je vyloučení z Církve.

Viz též heslo Cenzury teologické.

 

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně mírně upraveno.)

 

František Panuška, 22.3. 2009

Přečteno 603x

další křesťanské pojmy