Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Monotheletismus, monoteletismus

Monotheletismus, monoteletismus

věrouka, christologie

Monotheletismus, monoteletismus  

(z řeckého μονος [monos] - "jeden" a θελημα [theléma] - "vůle")

 

- christologická hereze a jedna z podob monofyzitismu, která učí, že v Ježíši Kristu je jen jedna vůle - božská, oproti pravověrnému učení, jež vyznává dvě vůle v Ježíši Kristu - lidskou a božskou, kdy lidská vůle je v poslušnosti podřízena vůli Boží (Flp 2,8; Řím 5,19). Monotheletismus tak nesprávně popírá úplnost lidské přirozenosti Ježíše Krista.

Významným zastáncem tohoto učení byl konstantinopolský patriarcha Sergius (úřad zastával v letech 610-641).  Proti jeho účení se postavil mnich a teolog Maxim Vyznavač (Confessor, 579-662).

Učení monotheletismu bylo zavrženo církví na Lateránské synodě (649) a později na 3. konstantinopolském koncilu (680-681) prohlášením:

"V souladu s učením svatých otců vyhlašujeme, že v něm (Kristu) jsou dvě přirozené vůle a dvě přirozené činnosti, bez oddělení, beze změny, bez rozdělení, bez smíšení. Tyto dvě přirozené vůle nejsou nikdy v protikladu jedna vůči druhé (to ať není ani vysloveno!), jak tvrdili bezbožní bludaři; ale jeho lidská vůle následuje Boží vůli, neprotiví se jí a ani nebrání, naopak je jeho božské a všemohoucí vůli podřízena."[1]

I poté se však učení dlouhou dobu udržovalo mezi maronity (Sýrie, Libanon, Kypr).


 

Z e-obchodu Theofil:

Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel Ježíš Nazaretský Kristus vrchol zjevení O soupodstatnosti trojice

 

Poznámky:

 

[1] Pospíšil, C. V., Ježíš z Nazareta, Pána a Spasitel, Praha 2002, s. 161.

 

Lukáš Drexler, 5.3. 2008

Přečteno 1038x

další křesťanské pojmy