duchovní život, řeholní život, zasvěcený život
(z řec. μοναχος [monachos] - „o samotě žijící", „osamocený", „sám", v křesťanství ve významu „ten, který žije jen pro Boha")
Toto specificky křesťanské označení znamená nejdříve eremitu nebo anachoretu, poustevníka. Od 4. století pak označuje zbožné muže žijící v klášterním společenství. Jako v řeckém Orientě byli mnichy nazýváni basiliáni, tak po celá staletí se na Západě rozuměli mnichy benediktini. Příslušníci žebravých řádů nejsou mnichy v pravém slova smyslu. Klášterní mnišství má tyto podstatné znaky: kontemplaci, společný život, touhu po zdokonalování pod opatovým vedením, chórovou modlitbu a slavné sliby.
(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Václav Bartůněk, 11.3. 2010
Přečteno 935x
Portrét Evagria Pontského
Evagrius Pontský (4. stol.) byl jednou z nejvlivnějších a nejznámějších osobností starověkého mnišského života a velmi plodným autorem mnišské asketické a teologické literatury, který je považován za prvního systematizátora tehdejší mnišské zkušenosti. Více se o něm dozvíte v jeho portrétu v sekci Křesťanské osobnosti.