Petr Fiala, 8.9. 2008
Krátký úvod k původnímu českému překladu významného díla ranného mnišství, které bude následně na pokračování zveřejňováno na stránkách Revue Theofil.
Je nám ctí, že na našich stránkách můžeme na pokračování uveřejnit původní český překlad významného díla ranného mnišství - Historia Lausiaca (Dějiny věnované Lausovi nebo Poučné příběhy pro komořího Lausa), které napsal mnich a biskup Palladios (4.-5. stol.).
Co se týče tohoto překladu, jednalo se původně o diplomovou práci dvou studentů Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, která měla následně vyjít také knižně. Leč nezávisle na jejich úsilí týž titul v českém překladu víceméně ve stejný čas vydalo Benediktinské arciopatství (Poučné příběhy pro komořího Lausa, Benediktinské arciopatství, Praha 2002) a práce zmiňovaných studentů zůstala nevyužita. Proto jsme rádi, že oba studenti, nyní již absolventi, svolili k jeho zveřejnění právě na stránkách Revue Theofil a my Vám tak můžeme nabídnout tento významný spis křesťanské spirituality. Kromě tohoto českého překladu na našich stránkách budeme postupně zveřejňovat i další části diplomových prací obou studentů, např. portréty osobností ranného mnišství, z nichž si můžete již nyní přečíst portrét autora Historia Lausiaca - Palladia - a následující krátký úvod do ranného mnišství.
„Studium patristiky v poslední době zdárně rozkvetlo. Vydávají se spisy, překlady, studie. ... Zkušenost těch, kteří kdysi boj vybojovali vítězně, nám může být k užitku."[1]
Církev se nemůže zříci své minulosti, neboť by byla jako strom, kterému uťali kořeny, píše Tomáš Špidlík[2]. V dnešní pluralistické společnosti je tedy zcela legitimní, že se církev snaží znovuobjevit své životodárné, zkušenostmi protkané kořeny. Proto se navrací k Písmu, ale také k Otcům. V naší zemi je tento návrat poněkud opožděn, což jistě způsobilo čtyřicetiletí útlaku, ale také ztížen jazykovou bariérou, která se dnes hrozivě tyčí.
Člověk chce, aby to, co v životě dělá, mělo nějaký smysl a přineslo užitek. Snad také proto jsem se rozhodl přinést ve své práci překlad části díla Historia Lausiaca, které vzniklo ve 4. století a zasáhlo řadu křesťanů. Toto dílo mapuje mnišství 4. a 5. století, a tak chci v úvodu práce předložit ještě krátkou studii o vzniku a formách mnišství, a o autorovi díla mnichu a biskupu Palladiovi[3].
K překladu jsem použil dvě verze řeckého textu. Na prvním místě kritický text nacházející se u Butlera[4], který jsem srovnával s textem sestaveným Mignem v jeho Patrologia Greca[5]. Z něj jsem do poznámkového aparátu vložil celistvé pasáže, které v základním textu u Butlera chybějí. Svůj překlad jsem ponejvíce konzultoval s polským překladem Kalinkowskiego.[6]
„Před duchem pozorného pozorovatele se staví do výše živý obraz. Muži a ženy, mladý i starý, bohatý i chudý, se obracejí ke světu zády; přicházejí dětské duše, přicházejí lupiči a vrazi. Jednotlivě i po stech bydlí v poušti, modlí se a pracují, žízní a strádají, jako by měl člověk žít pouze ze slov Božích, a nikoli současně z chlebů. Vidíme je kopat studny a splétat nůše, poslouchají rady a rady také dávají. Široko daleko se v planoucím slunečním žáru rozprostírá poušť a z osamělých klášterů se zvedá tón žalmů, jakoby zpívaly zástupy duší v ráji. Hrdinství i lidská slabost, šílenství i moudrost, anděl i ďábel chodí kolem. Jaký je to podivný svět! A když necháme stranou chyby a nedostatky, jak báječně ryzí, jak silný vírou! Svět ve světě, a přesto ne ve světě! Svět mimo svět, a přesto ne mimo svět!"[7]
Již mnoho lidí bylo, stejně jako Krottenhaler, uchváceno mnišstvím. Ono se za dobu své existence stalo fenoménem. Dříve než tedy načrtnu život člověka[8], který mnišství hodně poznamenal a jehož dílo Historia Lausiaca se stalo „knižním trhákem", dotknu se krátce vzniku mnišství, jeho forem a významu.
Touha po samotě a askezi tvoří složku lidské přirozenosti, jak nám to dokládají dějiny na mnoha projevech této touhy. Všechny projevy této touhy mají společný bod, který se nalézá v hlubinách lidské duše. Pramení z přirozenosti duše, a tak nemůže být askeze křesťanství cizí, neboť ono lidskou přirozenost zušlechťuje a pozvedá[9]. Vznik mnišství se nedá zachytit tak jednoznačně, neboť „vyrůstá postupně jako sociologický a duchovní organismus ze zdrojů biblické, - to na prvním místě - judaistické a helénistické tradice, a nelze vyloučit ani vlivy orientální, od doby ponovozákonní církve."[10] Vlivem reformace však bylo mnišství hodnoceno negativně. Bylo mu vytýkáno popírání světa a útěk před životem.[11] Jeho vznik byl posunut do 4. století a vysvětlován jako jakási „prvotní vlna reformace", jako reakce na zesvětštění a zmasovění církve po obratu za císaře Konstantina.[12] S tímto názorem se můžeme setkat i dnes.[13] Jiný, dnes již převládající názor, posunuje vznik mnišství mnohem dříve, a to až do roku 250-270, kdy se v okolí egyptských měst a vesnic usazují první křesťanští asketé.[14] Do dějin křesťanského poustevnictví a mnišství vstoupil jako jeho zakladatel sv. Antonín Veliký.[15] Antonín byl jistě největším propagátorem mnišské myšlenky, ale nebyl prvním. Svatý Jeroným pokládá za prvního poustevníka Pavla z Thebaidy, a říká, že stejně tak smýšleli i Amatas a Makarius, Antonínovi žáci.[16] Antonína pak nazývá zvelebitelem mnišství.[17] V každém případě se zde ještě naskýtá otázka, zda můžeme ve 3. století mluvit o vzniku mnišství či spíše o jeho konsolidaci do viditelných forem, vždyť přece v různých podobách prorůstá mnišství celým Písmem i tradicí církve.[18] Mnišství nebylo záležitostí pouze egyptskou, avšak jeho egyptská podoba svou výrazností a propagací zastínila ty ostatní, takže se o ní mluvilo jako o počátku mnišství.[19]
Z listu sv. Jeronýma Eustochii[20] se dozvídáme o třech formách tehdejšího mnišského života. Na prvním místě uvádí cenobitský[21] způsob života. Cenobité, kopticky nazývaní „saukes", byli mnichy žijícími pospolu v uzavřené komunitě s jedním představeným. Tento život začal jako první organizovat mnich Pachomius.[22] Dále jsou zde asketi, kteří se nazývají anachoreté, neboť se vzdálili[23] od lidí a vybrali si život v samotě. Poslední formou mnišského života, kterou však Jeroným tvrdě kritizuje, jsou tzv. „remoboth" - tuláci. Žili po dvou, maximálně po třech, většinou ve městech a dědinách. Živobytí, na které si sami vydělávali, měli zčásti společné, avšak každý z nich si dělal, co chtěl, neboť, jak tvrdí Jeroným, nestrpěli žádného nadřízeného.
Když se díváme na asketický a kontemplativní život mnichů, zjišťujeme, že u nich postupně dochází k proměně lidské existence, člověk znovu nabývá rysů Božího obrazu, obnovuje se rajský rozměr jeho života. Jejich život se harmonizuje s Bohem, se sebou samým, s ostatními lidmi, i s přírodou.[24] Na jejich životech vidíme, že „pro toho, kdo hledá, je poušť hořká - pro toho, kdo již našel, je však sladká."[25] Životní snahou mnicha je tedy běžet vpřed s pohledem upřeným na Krista. To je náplní mnišské askeze, která je „podstatnou součástí života církve"[26]. Význam mnišství tkví tedy právě v tom, že církvi neustále ukazuje nutný odstup od světa, aby překonala nebezpečí, které ve 4. století vystupovalo velice hrozivě, že se ve světě ztratí.[27] Z tohoto hlediska jsou napomenutí dávných otců aktuální i v této době a také dnešní lidé je potřebují slyšet.[28]
Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie
Historia Lausiaca 12 - O Orovi, O Pambovi
Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi
Historia Lausiaca 14 - O Benjamínovi
Historia Lausiaca 15 - O Apolloniovi
Historia Lausiaca 16 - O Paisiovi a Izaiášovi
Historia Lausiaca 17 - O Makariovi mladším
Historia Lausiaca 18 - O Natanaelovi
Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském
Historia Lausiaca 20 - O Makariovi Alexandrijském
Historia Lausiaca 21 - O Mojžíši Etiopském
Historia Lausiaca 22 - O Pavlovi
Historia Lausiaca 23 - O Eulogiovi a mrzákovi
Historia Lausiaca 24 - O prostém Pavlovi
Historia Lausiaca 25 - O Pachonovi
Historia Lausiaca 26 - O Štěpánovi z Libye
Historia Lausiaca 27 - O Valentovi
Historia Lausiaca 28 - O Heronovi
Historia Lausiaca 29 - O Ptolemaiovi, O padlé panně
Historia Lausiaca 30 - O Eliášovi, O Dorotheovi
Historia Lausiaca 31 - O Piamun
Historia Lausiaca 32 - O Pachomiovi a těch v Tabennesis
Historia Lausiaca 33 - Ženský klášter
Historia Lausiaca 34 - O panně předstírající šílenství
Historia Lausiaca 35 - O Janovi z Lykopole
Historia Lausiaca 36 - O Poseidóniovi
Historia Lausiaca 37 - O Sarapiónovi
Historia Lausiaca 38 - O Euagriovi
Historia Lausiaca 39 - O Piórovi
Historia Lausiaca 40 - O Efraimovi
Historia Lausiaca 41 - O svatých ženách
Historia Lausiaca 42 - O Julianovi, O Adoliovi
Historia Lausiaca 43 - O Innocentovi
Historia Lausiaca 44 - O Filorómovi
Historia Lausiaca 45 - O Melanii starší
Historia Lausiaca 46 - O Chroniovi a Pafnútiovi
Historia Lausiaca 47 - O Elpidiovi, O Sisinniovi
Historia Lausiaca 48 - O Gaddanovi, O Eliášovi, O Sabovi, O Abramiovi
Historia Lausiaca 49 - O Melanii Starší
Historia Lausiaca 50 - O Silbanii
Historia Lausiaca 51 - O Olympiadě, O Kandidě a Gelasii
Historia Lausiaca 52 - Mnichové z Antinoe
Historia Lausiaca 53 - O amma Talis a Taór; O panně a mučedníku Kollúthovi
Historia Lausiaca 54 - O Melanii Mladší
Historia Lausiaca 55 - O Pammachiovi; O Athanasiovi a mladé panně
Historia Lausiaca 56 - O Julianě; O Hippolytovi
Historia Lausiaca 57 - O Verovi - bývalém aristokratovi; O Magně
Historia Lausiaca 58 - O milosrdném mnichovi
Historia Lausiaca 59 - O mnišce, která padla a obrátila se
Historia Lausiaca 60 - O pomluveném lektorovi
Historia Lausiaca 61 - O bratrovi, který je se spisovatelem; Epilog
Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407)
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích
Ewa Wipszycka: Antropologie sv. Antonína Poustevníka a askeze
Barsanufius z Gazy: Trápíš se a máš soužení? Volej Ježíše, kterého máš blízko
Jan Kassián: Rozmluvy o modlitbě - O povaze modlitby (IX, 2)
Lukáš Drexler: Jan Cassianus: Rozmluvy 11-14
Jan Kassián: Rozmluvy otců
[1] ŠPIDLÍK, T., Předmluva, In.: Hlasy Otců, s. 7.
[2] Tamtéž, s. 5.
[3] Avizovaný životopis Palladia je v Revue Theofil uveřejněn zvlášť, v sekci Křesťanské osobnosti: Palladios (Palladius) (cca 363-430?). Pozn. RTh.
[4] Srov. seznam literatury.
[5] Tamtéž.
[6] KALINKOWSKI, St., STAROWIYESKI, M., Palladiusz - Opoviadania dla Lausosa.
[7] KROTTENHALER, St., Des Palladius von Helenopolis Leben der Heiligen Vater, úvod s. V.-VI.
[8] Avizovaný životopis Palladia je v Revue Theofil uveřejněn zvlášť, v sekci Křesťanské osobnosti: Palladios (Palladius) (cca 363-430?). Pozn. RTh.
[9] LANG, A., Otec pouště svatý Jeroným, s. 18.
[10] VENTURA, V., První pokusy o sebereflexi mnišského fenoménu, s. 1.
[11] FRANZEN, A., Malé církevní dějiny, s. 78.
[12] DRDA, V.A., Předmluva, In.: První křesťanští poustevníci, s. 4.
[13] NOVOTNÝ, J., Basil Veliký a jeho doba, s. 44.
[14] DRDA, V.A., Předmluva, In.: První křesťanští poustevníci, s. 4.
[15] Tamtéž, s. 3.
[16] JERONÝM, Život sv. Pavla, prvního poustevníka, In.: LANG, Otec pouště sv. Jeronym, s. 31.
[17] Tamtéž, s. 102.
[18] DRDA, V.A., Předmluva, In.: První křesťanští poustevníci, s. 7.
[19] VENTURA, V., První pokusy o sebereflexi mnišského fenoménu, s. 1.
[20] JERONÝM, List 22, In.: Listy sv. Eusebia Jeronyma, s. 100.
[21] Z řeckého „koinos bios" - společný život.
[22] LANG, A., Otec pouště svatý Jeroným, s. 21.
[23] Řecky „anachorein".
[24] VENTURA, V., Předmluva, In.: Sv. Atanáš, Život sv. Antonína Poustevníka, s. 11.
[25] LANG, A., Otec pouště svatý Jeroným, s. 20.
[26] FRANZEN, A., Malé církevní dějiny, s. 80.
[27] Tamtéž.
[28] Kol., Předmluva, In.: Moudrost pouštních Otců, s. 8.
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.