Historia Lausiaca 54 - O Melanii Mladší

LXI, 1. Výše[1] jsem slíbil, že ti řeknu o vnučce Melanie.[2] Nyní musím splnit svůj slib. Neboť není správné přehlédnout tuto mladou ženu, jež byla sice mladá věkem, ale moudřejší svým zápalem a věděním než mnoho starých žen.

Její rodiče ji přinutili ke sňatku s mužem z přední římské rodiny. Ona však byla rozhodnuta následovat rady své babičky a byla jimi tak zapálená, že se nemohla zcela oddat svému manželství.

2. Narodili se jí dva synové, ale oba dva zemřeli. Manželství se jí tak zošklivilo, že řekla svému muži Pinianovi[3], synovi bývalého prefekta Severa: „Jestliže dáváš přednost uskutečňování askeze spolu se mnou ve slibu čistoty[4], pak tě uznám za vládce a pána svého života. Jestli se ti to zdá příliš těžké, neboť jsi mladý muž, vezmi si, co je moje, ale osvoboď mé tělo, abych mohla splnit vůli Boží a být tak hodnou dědičkou horlivosti mé babičky, jejíž jméno nosím. 3. Neboť kdyby Bůh chtěl, abychom zplodili děti, nevzal by mi je pryč tak brzo."

Nějaký čas bojovali pod tímto jhem,[5] ale nakonec se Bůh smiloval nad oním mladým mužem a vložil i do něj touhu opustit svět. A tak se na nich naplnila Písma: „Neboť co víš, ty ženo, zda spasíš svého muže?"[6] Provdala se tedy ve třinácti a žila se svým mužem sedm let. Ve dvaceti opustila svět.

A první ze všeho věnovala své hedvábné šaty do svatyně[7] - to předtím učinila také svatá Olympias. 4. Zbytek svého hedvábí rozdělila pro různé chrámové účely. Své stříbro a zlato svěřila Paulovi - jistému presbyterovi, dalmatskému mnichovi. Jeho prostřednictvím poslala přes moře na Východ do Egypta a Thébaidy deset tisíc mincí[8], deset tisíc mincí do Antiocheje[9] a jejího okolí, patnáct tisíc mincí do Palestiny, deset tisíc mincí církvím[10] na ostrovech a ve vyhnanství. Také učinila dary církvím na Západě, 5. a to čtyřikrát více. Tím to  „vytrhla z úst lva"[11] - míním Alaricha[12], jestli Bůh promine tento výraz. Její vlastní víra ji vedla k osvobození osmi tisíc otroků, kteří toužili po svobodě. Zbytek otroků to však nechtěl. Vybrali si raději sloužit jejímu bratru[13], kterému je prodala za tři mince. Prodala všechno, co měla v Hispánii, Aquitanii, Tarakoně a Galii. Ponechala si jako zdroj příjmů pro klášter pouze své statky na Sicílii, v Kampánii a Africe.[14]

6. Toto je její moudrost, co se týče břemena bohatství. A toto byla její askeze: Jedla jen jedno jídlo denně, zpočátku jen pět dní v týdnu, ale pak mladým ženám, které s ní žily, předepsala jíst každý den. Domluvila se, že si bude sama dělat nějakou z prací svých otrokyň, které učinila svými společnicemi v askezi. Měla s sebou také svou matku Albinu[15], která žila podobně jako ona v askezi a která také rozdělila své vlastní bohatství chudým. Nyní pobývají na venkově - někdy na Sicílii, pak zase v Kampánii[16] - spolu s patnácti eunuchy[17] a šedesáti pannami, jak svobodnými ženami, tak otrokyněmi.

7. Podobně žil její manžel Pinianos spolu se třiceti mnichy. Četli svaté knihy, věnovali se zahradničení a vznešeným rozmluvám.[18] Když jsme přišli do Říma kvůli blaženému episkopu Janovi,[19] a nebylo nás málo, štědře nás pohostili, svou pohostinností obnovili naše síly a dali nám bohatou potravu na cestu. S velkou radostí tak sbírali plod pro život věčný, když činili ve svém nejlepším způsobu života bohulibé činy.

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Martin Jániš.)

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie
Historia Lausiaca 12 - O Orovi, O Pambovi
Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi
Historia Lausiaca 14 - O Benjamínovi 
Historia Lausiaca 15 - O Apolloniovi
Historia Lausiaca 16 - O Paisiovi a Izaiášovi 
Historia Lausiaca 17 - O Makariovi mladším
Historia Lausiaca 18 - O Natanaelovi
Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském
Historia Lausiaca 20 - O Makariovi Alexandrijském
Historia Lausiaca 21 - O Mojžíši Etiopském 
Historia Lausiaca 22 - O Pavlovi 
Historia Lausiaca 23 - O Eulogiovi a mrzákovi
Historia Lausiaca 24 - O prostém Pavlovi
Historia Lausiaca 25 - O Pachonovi 
Historia Lausiaca 26 - O Štěpánovi z Libye 
Historia Lausiaca 27 - O Valentovi
Historia Lausiaca 28 - O Heronovi 
Historia Lausiaca 29 - O Ptolemaiovi, O padlé panně 
Historia Lausiaca 30 - O Eliášovi, O Dorotheovi
Historia Lausiaca 31 - O Piamun
Historia Lausiaca 32 - O Pachomiovi a těch v Tabennesis
Historia Lausiaca 33 - Ženský klášter 
Historia Lausiaca 34 - O panně předstírající šílenství
Historia Lausiaca 35 - O Janovi z Lykopole
Historia Lausiaca 36 - O Poseidóniovi 
Historia Lausiaca 37 - O Sarapiónovi
Historia Lausiaca 38 - O Euagriovi 
Historia Lausiaca 39 - O Piórovi
Historia Lausiaca 40 - O Efraimovi
Historia Lausiaca 41 - O svatých ženách 
Historia Lausiaca 42 - O Julianovi, O Adoliovi 
Historia Lausiaca 43 - O Innocentovi 
Historia Lausiaca 44 - O Filorómovi 
Historia Lausiaca 45 - O Melanii starší
Historia Lausiaca 46 - O Chroniovi a Pafnútiovi 
Historia Lausiaca 47 - O Elpidiovi, O Sisinniovi 
Historia Lausiaca 48 - O Gaddanovi, O Eliášovi, O Sabovi, O Abramiovi
Historia Lausiaca 49 - O Melanii Starší 
Historia Lausiaca 50 - O Silbanii 
Historia Lausiaca 51 - O Olympiadě, O Kandidě a Gelasii 
Historia Lausiaca 52 - Mnichové z Antinoe 
Historia Lausiaca 53 - O amma Talis a Taór; O panně a mučedníku Kollúthovi 

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 

Poznámky:

[1] HL 58,2.

[2] O Melanii Starší viz HL 54.

[3] Viz HL 54,4. Pinianos a Melania Mladší (vnučka Melanie Starší a konzula neznámého jména, dcera Albiny a Publikula) se po časné smrti svých dětí rozhodli vést asketický život a své nesmírné bohatství použít ve službě těchto svých ideálů. Po útěku před Alarichem z Říma (410) strávili (spolu s Melanií Starší) jeden rok u Melaniiny matky Albiny na Sicílii, kde poznali Rufina; poté žili sedm let na svém severoafrickém statku, kde se kontaktovali se svatým Augustinem (když se dostali do Hippó, tamější obyvatelé chtěli Publikula učinit episkopem); navštívili Egypt (417) a nakonec skončili v Jeruzalémě. Přestože z Egypta znali anachoretský způsob života, postavili ve Svatém městě jeden ženský klášter a později i jeden klášter mužský. Tyto kláštery byly pověstné svou vzdělaností, svou charitativní činností a taktéž svými vztahy s aristokracií. Melanie Mladší totiž byla v kontaktu s Kónstantinopolí a osobně se znala s císařovnou Eudokií. Po smrti Piniana (432) a Melanie (439) přešly kláštery do řeckých rukou a ztratily své latinské charakteristiky. Srov. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, s. 215, pozn. 526 a JEDIN, H., Handbuch cer Kirchengeschichte, Freiburg 1979, s. 375.

[4] V řečtině σωφροσυνη [sófrosyné].

[5] Tzn. „žili v manželství".

[6] 1K 7,16.

[7] V řečtině θυσιαστηριον [thysiastérion] - dalo by se překládat i jako „na oltář".

[8] V řečtině νομισμα [nomisma] - jedna zlatá mince stála v r. 1920 asi 15,42 německých franků. Dohromady tedy poslala tenkrát 123 360 marek (vychází se z přepočtů v roce 1920). Srov. KROTTENHALER, S., Des Palladios von Helenopolis Leben der Heiligen Väter, Mnichov 1912, s. 115, pozn. 1.

[9] Antiocheia - dnes Antakya v jihozápadním Turecku; ve starověku obchodní a kulturní centrum, v době římské vlády hlavní město provincie Sýrie.

[10] V řečtině εκκλησια [ekklésia] - dalo by se překládat i jako „chrámům".

[11] 2Tm 4,17.

[12] Alarich byl vizigótský král, který terorizoval obyvatele Říma a v r. 410 město vyplenil. Sám téhož roku umřel. Mnoho bohatých lidí tehdy z Říma odešlo často i se svým majetkem. Více viz HL 54,4.

[13] Nemusí to nutně znamenat „rodný bratr". Význam může být i „příbuzný".

[14] Hispánie - římská provincie na území dnešního Španělska; Aqitánie - území v jihozápadní Francii, původně jedna ze čtyř galských provincií; Tarakona či Taragona - přístavní město ve východní Hispánii (Španělsku); Kampánie - kraj v jižní Itálii kolem Neapolského zálivu.

[15] O Albině viz HL 54,4.

[16] Zde se Palladios určitě mýlí. Srov. BUTLER, E. C., The Lausiac History of Palladius, 2, Nendlen 1967, s. 233, pozn. 109.

[17] „Eunuchové" jsou míněni obrazně jako „ti, kdo ze sebe učinili eunuchy" (Mt 19,12) - tj. zavázali se žít v celibátu.

[18] Otcové se zmiňují o šťastné kombinaci zahradničení a studia. Srov. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, s. 216, pozn. 535.

[19] Jde o r. 415, kdy Palladios jde do Říma prosit za sv. Jana Zlatoústého. Palladios někdy neklade události v chronologickém pořadí!