Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Historia Lausiaca 49 - O Melanii Starší

Historia Lausiaca 49 - O Melanii Starší

Palladios, 4.11. 2009

Pokračování vyprávění o Melanii Starší, která mj. "po třicet sedm let ze svého vlastního majetku podporovala chrámy, kláštery, cizince i věznice", jak o ní píše Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca".

  

LIV, 1. Výše jsem zběžně hovořil o úžasné a svaté Melanii.[1] Nicméně připojím k tomuto líčení ještě to zbylé, co vím. Utratila takové množství peněz ve své horlivosti pro Boha, jakoby planula ohněm. O tom mohou vypovědět spíše než já ti, kdo obývají Persii[2]. Nebylo nikoho, kdo by nemohl těžit z jejích dobrých činů - ať už na východě, či na západě, ať už na severu, či na jihu.[3] 2. Po třicet sedm let, co pobývala v cizině, ze svého vlastního majetku podporovala chrámy, kláštery, cizince i věznice. Její vlastní rodina, syn[4] i správce pro to obstarávali prostředky. Trvala na své pohostinnosti do takové míry, že neměla pro sebe ani místo na zemi[5].

Nedovolila ani, aby ji touha po vlastním synovi, ačkoliv měla jen jediného syna, oddělila od její lásky ke Kristu.[6] 3. Ale díky jejím modlitbám onen mladý muž dosáhl vysokého stupně vzdělanosti a povahy, dobře se oženil a stal se váženým ve světském měřítku. Dokonce měl dvě děti.

Za dlouhý čas se doslechla, jak se její vnučce daří - jak se provdala a jak se potom rozhodla opustit svět[7]. Bála se, že by mohla být zcela zničena špatným učením, herezí nebo špatným žitím, a přestože už byla starou šedesátiletou ženou, nalodila se v Kaisarei[8] na loď a plavila se dvacet dní do Říma.

4. A tam se setkala s velice blaženým a pozoruhodným mužem - jakýmsi Řekem[9] jménem Apronianos[10], kterého poučila a učinila křesťanem. Také ho přiměla, aby žil zdrženlivě ke své ženě Abitě, která byla její neteří. Poskytla duchovní podporu své vlastní vnučce Melanii a také jejímu manželu Pinianovi. Učila dokonce Albinu, manželku svého syna. Přemluvila je, aby prodali svůj majetek. Vyvedla je z Říma a přivedla do přístavu vznešeného a klidného[11] života.

5. Když toto činila, bojovala vlastně proti divokým zvířatům[12] - míním tím členy Senátu a jejich manželky, kteří stáli v cestě zřeknutí[13] dalších lidí. Ona však řekla: „Dětičky, před více než čtyřmi sty lety bylo napsáno - je poslední hodina.[14] Proč máte rádi marnosti života? Dávejte si pozor, aby vás nezastihly dny Antikristovy a vy abyste neztratili své bohatství a majetek svých předků." 6. Všechny, které mohla, osvobodila a dovedla do poustevnického způsobu života. Učila nejmladšího syna Púplikúly a dovedla ho do Sicílie. Prodala vše, co zbylo, a s obdrženými penězi se vrátila do Jeruzaléma. Tam bohatství během čtyřiceti dnů rozdala a zesnula v krásném stáří - v nejhlubší pokoji.[15] Zanechala také klášter v Jeruzalémě i výnosy pro něj.

7. Když všichni jí podobní opustili Řím, barbarská povodeň[16], zmíněná v proroctví dávno předtím, padla na Řím. Dokonce i bronzové sochy na náměstích neunikly, neboť všechno bylo vyhlazeno a zničeno barbarskou šíleností. Takto se Řím, krásně zdoben po dvanáct století, stal zbořeništěm. Všichni pak - ti, kdo byli žáky Melanie, a také ti, kdo byli odpůrci poučení - vzdali chválu Bohu. On totiž přesvědčil i nevěřící obratem událostí - tím, že se všichni stali válečnými zajatci - zachránili se pouze ti, kdo se skrze horlivost Melanie stali zápalnou obětí pro Pána.

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Martin Jániš.)

 

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie
Historia Lausiaca 12 - O Orovi, O Pambovi
Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi
Historia Lausiaca 14 - O Benjamínovi 
Historia Lausiaca 15 - O Apolloniovi
Historia Lausiaca 16 - O Paisiovi a Izaiášovi 
Historia Lausiaca 17 - O Makariovi mladším
Historia Lausiaca 18 - O Natanaelovi
Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském

Historia Lausiaca 20 - O Makariovi Alexandrijském
Historia Lausiaca 21 - O Mojžíši Etiopském 
Historia Lausiaca 22 - O Pavlovi 
Historia Lausiaca 23 - O Eulogiovi a mrzákovi

Historia Lausiaca 24 - O prostém Pavlovi
Historia Lausiaca 25 - O Pachonovi 
Historia Lausiaca 26 - O Štěpánovi z Libye 
Historia Lausiaca 27 - O Valentovi
Historia Lausiaca 28 - O Heronovi 
Historia Lausiaca 29 - O Ptolemaiovi, O padlé panně 
Historia Lausiaca 30 - O Eliášovi, O Dorotheovi
Historia Lausiaca 31 - O Piamun
Historia Lausiaca 32 - O Pachomiovi a těch v Tabennesis
Historia Lausiaca 33 - Ženský klášter 
Historia Lausiaca 34 - O panně předstírající šílenství
Historia Lausiaca 35 - O Janovi z Lykopole
Historia Lausiaca 36 - O Poseidóniovi 
Historia Lausiaca 37 - O Sarapiónovi
Historia Lausiaca 38 - O Euagriovi 
Historia Lausiaca 39 - O Piórovi
Historia Lausiaca 40 - O Efraimovi
Historia Lausiaca 41 - O svatých ženách 
Historia Lausiaca 42 - O Julianovi, O Adoliovi 
Historia Lausiaca 43 - O Innocentovi 
Historia Lausiaca 44 - O Filorómovi 
Historia Lausiaca 45 - O Melanii starší
Historia Lausiaca 46 - O Chroniovi a Pafnútiovi 
Historia Lausiaca 47 - O Elpidiovi, O Sisinniovi 
Historia Lausiaca 48 - O Gaddanovi, O Eliášovi, O Sabovi, O Abramiovi

 

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 

 

Poznámky:


[1] Viz výše HL 46.

[2] Je tu potíž: Jakou Persii Palladios mínil? Vždyť není zmíněna mezi krajinami, které obdržely dary. Srov. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, s. 210, pozn. 467. Mínil Persii v Přední Asii na iránské náhorní plošině?

[3] Řecká slova pro čtyři světové strany jsou jakýmsi akrostichonem - svými počátečními písmeny totiž vytvářejí slovo adam - ADAM. Srov. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, s. 210, pozn. 468.

[4] O synovi Melanie Starší - Publikulovi - viz HL 46,1 a 54,6. Je nejasné, kolik měla Melania synů. Tento Publikulus (zemřel r. 406) byl spolu se svou manželkou Albinou rodičem Melanie Mladší (HL 61). Srov. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964,, s. 210, pozn. 469/478.

[5]Σπιθαμην [spithamén] - prostor, který je možné obsáhnout při rozpětí dlaně, tj. mezi malíčkem a palcem. Srov. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, s. 210, pozn. 470.

[6] Ř 8,35.

[7] Tzn. žít se svým manželem jako sestra s bratrem.

[8] Míní se Kaisareia Palestinská.

[9] V řečtině Ελλην [Hellén] - dalo by se překládat i „...setkala se s pohanem...".

[10] Apronianos a jeho manželka Abita jsou zmíněni v HL 41,5.

[11] V řečtině γαληνων [galénón] -  může znamenat i „radostný". Vždy se ale rozumí mnišský život.

[12] 1Kor 15,32.

[13] V řečtině αποταξια  [apotaxia] - „zřeknutí se světa", „opuštění světského způsobu života".

[14] Tyto výrazy budí dojem 1J 2,18.

[15] V r. 409/410.

[16] Palladios míní vyplenění Říma Alarichem v r. 410, předpovídané v Sibyliných věštbách. Visigótové po vedením Alaricha se přes Balkán dostali do Itálie a roku 408 oblehli Řím. Tehdy se spokojili jen s výkupným, avšak již roku 410 znovu oblehli město, dobyli je a tři dny a tři noci plenili město. Pak odtáhli. Lidé žili v nejistotě a obavách z budoucnosti, neboť nový vpád barbarů (Visigótů či jiných kmenů) hrozil neustále. Porážka od Visigótů byla pro křesťany zkušebním kamenem víry v Boha, přičemž mnozí upadli do pochybností. S porážkou Říma byla totiž podle některých poražena i civilizace. Lidé byli zmateni - často podléhali kolísání mezi požitkářstvím a pocity prázdnoty. Srov. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, s. 211, pozn. 479/480 a HARENBERG, B., Kronika lidstva, Bratislava 1992, s. 215.

 

[RSS]

Přečteno 122x

další články