Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie

VIII, 1. Arsisius nám vyprávěl příběh Amúnova života. Amún byl sirotek. Jako mladíka jej ve věku dvaceti dvou let vlastní strýc proti jeho vůli oženil. Poněvadž se nemohl postavit proti strýcově vůli, nechal se ověnčit, uvést do svatební komnaty, a proběhnout vše, co je při svatbě zvykem. Když všichni, kteří je vedli do komůrky k manželskému loži, odešli, Amún vstal a uzavřel dveře. Pak se posadil, zavolal svou blaženou družku a řekl jí: 2. „Pojď, paní, chci si s tebou o něčem promluvit. Na manželství, které jsme uzavřeli, není nic neobyčejného. Učiníme tedy dobře, jestliže od nynějška bude každý z nás spát odděleně, abychom se uchováním svého neporušeného panenství zalíbili Bohu." Vyndal ze svého záňadří knížku, a dívce neznalé písmen předčítal ze slov apoštola a ze slov Spasitele. Přidal ještě velkou část vlastních myšlenek a takto ji uvedl do života v panenství a čistotě. Naplněna milostí Boží pronesla: 3. „Sdílím tvé mínění, pane, co tedy přikazuješ, abych učinila?" Pravil: „Přikazuji a vybízím, ať od nynějška bydlí každý z nás odděleně." Ona však nesouhlasila a řekla: „Mějme každý své lože, avšak zůstaňme v tomtéž domě."

Prožil s ní tedy v jednom domě osmnáct let. Každý den se věnoval zahradě a plantáži balzámovníku. Byl výrobcem balzámu. Balzámovník se vysazuje, okopává a ořezává jako vinná réva a vyžaduje mnoho práce. Večer přicházel domů, pomodlil se a pojedl společně s manželkou. Po jídle se opět modlil a odcházel. 4. Když takto prožili oněch osmnáct let a oba dospěli k apatii, což způsobily Amúnovy modlitby, nakonec mu řekla: „Potřebuji ti něco sdělit, můj pane, a jestliže mne vyslechneš, budu přesvědčena, že mne miluješ podle Boží vůle." Vyzval ji: „Řekni, co si přeješ." Ona tedy pravila: „Bylo by dobré, abychom, ty, muž a člověk usilující o spravedlnost, a já, následující tuto tvou cestu, přebývali odděleně. Je totiž nesmyslné bydlet se mnou v čistotě a skrývat svou velikou ctnost."

5. On vzdal díky Bohu a říká jí: „Ponechej si tedy tento dům, já si postavím jiný." Potom odešel hluboko do Nitrijských hor. Tehdy tam ještě nebyl žádný klášter. Zbudoval si dvě okrouhlé kelie a prožil v poušti dvacet dva let. Zemřel či spíše zesnul jako mnich. Až do své smrti se dvakrát ročně vídával se svou blaženou manželkou.[1] [2]

6. Ve svém díle - Život Antonína - píše blažený biskup Athanasius o následujícím zázraku.[3] Jednou měl Amún se svým žákem Teodorem překročit řeku Lykos, avšak ostýchal se svléknout, aby jej snad neuviděl nahého. Náhle se ocitnul na protějším břehu, přenesen anděly.[4] Takový byl tedy život a smrt Amúna, jehož duši viděl Antonín odváděnou anděly.

Sám jsem se přes onu řeku jednou se strachem přeplavil na loďce, je to totiž kanál velkého Nilu.

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Petr Fiala.)

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 

Poznámky: 

[1] Amúnova žena měla podle Historia monachorum in Aegypto 22,2 vstoupit do společenství žen.

[2] +  Jednou k němu přinesli zuřivé dítě spoutané řetězy. Dostalo zuřivost od vzteklého psa, který ho pokousal, takže samo sobě ubližovalo a trpělo nesnesitelnou bolestí. Když Amún uviděl jeho rodiče přicházející žádat o pomoc, řekl jim: „Proč za mnou přicházíte a žádáte věc, která převyšuje mé zásluhy? Sami máte v rukou pomoc. Vraťte vdově krávu, kterou jste jí tajně zabili, a vašemu chlapci bude vráceno zdraví." Jsouce usvědčeni, vykonali s radostí, co jim přikázal. Amún se potom pomodlil a chlapec byl uzdraven. Jiní lidé k němu přišli na návštěvu. Chtěl vyzkoušet jejich smýšlení. Řekl tedy: „Opatřete mi sud, abych měl dost vody k pohoštění příchozích." Oni mu slíbili sud přinést. Když však přicházeli k vesnici, jeden toho litoval a pravil: „Nezabiji přece svého velblouda tím, že bych na něj naložil sud." Uslyšel ho druhý, zapřáhnul vlastní osly a s velkou námahou sud dovezl. Amún sud převzal a ptá se: „Cožpak velbloud tvého druha zemřel, než jsi sem došel?" On se vrátil a zjistil, že velblouda sežrali vlci. Tyto a mnohé jiné věci Amún učinil. PG 34 1026 AB.

[3] Život sv. Antonína 60.

[4] +  Dorazili k Antonínovi, a ten Amúnovi říká: „Bůh mi o tobě mnoho zjevil a ukázal mi i tvé přenesení přes řeku. Pozval jsem si tě tedy, abys mi, k prospěchu druhých lidí, vyjevil ještě jiné věci." Poté jej zavedl na osamělé místo a poprosil, aby odtud neodcházel, dokud nebude přenesen. Na tom místě tedy Amún dokončil svou životní pouť a Antonín viděl, kterak andělé odvádí jeho duši do nebe. PG 34 1026C.