Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Všeobecný úvod ke Kázáním na Píseň písní sv. Bernarda z Clairvaux

Všeobecný úvod ke Kázáním na Píseň písní sv. Bernarda z Clairvaux

Peter Markovič, 15.4. 2008

Kázání na Píseň písní sv. Bernarda z Clairvaux jsou řazena k dílům velikánů jako jsou Origenes, Ambrož a Řehoř z Nyssy. Tento spis měl velký vliv na křesťanskou spiritualitu následujících staletí a mnohé osobnosti, a to nejen z katolické církve, se dodnes odvolávají k jeho autoritě.

 

Okolnosti vzniku díla

Je známo vícero okolností, které přispěly ke vzniku tohoto významného díla. Nejprve vzpomeňme dvě vzdálenější.

První je důležitá událost ze světcova dětství. Geoffrey z Auxerre[1] napsal, že Bernard byl ještě malým chlapcem, když ve snu obdržel nezvyklé vidění. V předvečer svátku Narození Páně se mu zdálo, že vidí rodit Pannu a také to, jak se z Ní rodí Slovo-Dítě[2]. bernard-z-clairvaux-1.jpgOpat z Clairvaux později říkával, že „to, co mu bylo ukázáno, bylo znamením mnohých tajemství, která mu byla zjevena později na totéž téma narození Pána"[3]. Podle Paula Verdeyena a Raffaela Fassetta[4] jsou jimi tajemství třetího Kristova příchodu do duše věrných. Tito autoři se také domnívají, že sen poodhaluje snoubeneckou lásku Slova a milující duše.[5] Už Guillaume ze Saint-Thierry ve svém životopise svatého Bernarda jako první poodkryl skrytý smysl tohoto prorockého snu.[6] Napsal, že Slovo-Dítě se mu představilo jako Ženich vycházející ze svatební komnaty.[7] Jeho interpretaci můžeme považovat za značně důvěryhodnou, protože Guillaume strávil v rozhovorech s opatem z Clairvaux dost času, během kterého mohl nahlédnout do jeho života. Společně se totiž kolem roku 1128 léčili.[8] A to už je druhá z okolností, která nasměrovala Bernarda upřít pozornost na Píseň písní.

Paul Verdeyen a  Raffael Fassetta se domnívají, že světec právě během těchto dní strávených duchovními rozhovory s Guillaumem ze Saint-Thierry našel vhodný jazyk k vyjadřování zkušeností svého duchovního života, a to jazyk Písně písní. Tehdy „poprvé v dějinách západního křesťanství byla přímá zkušenost s Bohem vyjádřená vskutku charismatickou osobou."[9]

Jeden z hlavních bezprostředních důvodů, proč se vůbec světec rozhodl své myšlenky a zkušenosti spojené s knihou zaznamenat na papír, bylo naléhání přátel. Z dopisu, ve kterém jednomu z nich, kartuziánovi Bernardovi z Portes, odpovídá na prosbu o zaslání textu prvních kázání,[10] je zřejmé, že jejich horlivé prosby už trvají déle, jako i to, že svatý Bernard se jim vytrvale zdráhá vyhovět. Je si totiž vědom toho, že by to měl být spis významný a obává se, zda naplní jejich očekávání.[11] Nakonec však souhlasí a zasílá nejprve „několik přepsaných kázání o začátku Šalamounových Písní[12]"[13]. Avšak též dodává jakousi podmínku: „dá-li mi Pán čas a budete-li mě k tomu povzbuzovat, budu v tomto díle pokračovat"[14]. Podobně i ve druhém dopisu, v němž oznamuje příchod slíbených textů, žádá o zpětnou odezvu, aby věděl, zda má vůbec v psaní pokračovat.[15]

 

Přednesl svatý Bernard své dílo?

Vzhledem k tomu, že jde o kázání, nabízí se otázka, zda vznikla jen jako čistě literární dílo nebo zda je svatý Bernard skutečně původně přednesl svým posluchačům. Ve prospěch literární podoby by se dalo usuzovat na základě těchto informací:[16]

- na prosbu Bernarda z Portes sv. Bernard sám odpovídá: „Nechávám pro tebe tedy přepsat několik nadiktovaných kázání o začátku Šalamounových písní a posílám ti je co nejdřív, ještě před uveřejněním"[17], a dodává, že pokud ho budou povzbuzovat, tak bude v díle dále pokračovat[18]. Jednotlivá slova, která v dopise opat z Clairvaux použil[19], nás jasně odkazují na literární podobu díla. Autor vůbec nezmiňuje ústní podání kázání.

- biskup v Châlons-sur-Marne prosí Bernarda o jeden exemplář knihy, o níž všichni hovoří a kterou všichni nosí na srdci"[20].

- Bernard oslovuje adresáty v druhé osobě jednotného, nikoliv množného čísla.

- text je náročný, dlouhý, vyžaduje pozorné čtení a dokonce i opakování.

Avšak tyto skutečnosti nevylučují možnost, že kázaní byla nejdříve přednesena posluchačům a až potom zapsána na naléhání přátel. bernard-z-clairvaux-2.jpgSám Bernard totiž v počátečních větách 54. kázání říká, že kázání jsou napsaná „tak, jak je vyřkl"[21].

Dalším argumentem je také fakt, že v kázáních se často vyskytují věty, které se do podobného literárního díla obvykle nedávají. [22] Úvod 54. kázání bychom však spolu s Leclerqem[23] mohli chápat jen ve smyslu literární fikce, protože se v tomtéž znění vyskytuje i v kázání 24 a 25, a přiklonit se tak pouze k čistě literární podobě díla.

Je však pravděpodobnější, že Bernard ke svým bratrům v průběhu mnohých kapitulních exhortací o Písni písní hovořil a že Kázání byla prvotně určena především jeho spolubratrům, aby je vedla k osobní zkušenosti s Bohem. Vždyť v konečném důsledku Sermones in Cantica začínají: „Vám, bratři, je třeba povědět jiné věci anebo jiným způsobem než ostatním ze světa."[24]

 

Datace vzniku díla

Co se týká časové datace, celý spis je vrcholným dílem sv. Bernarda dokončeným v závěru jeho života v letech 1135-1153. Celkově se skládá z 86 homilií. První kázání byla napsaná v adventní době, někdy na konci roku 1135. Před Bernardovým odchodem na další cesty po Evropě zhruba o rok později jich bylo dokončeno 24.[25] Z toho vyplývá, že naše čtyři přeložená kázání[26] byla sestavena někdy na přelomu let 1135 a 1136.

 

Stručný náčrt obsahové stránky díla

Celý spis 86 kázání není vzhledem k rozsahu celého díla tématicky bohatý kvantitativně, nýbrž kvalitativně. O tom svědčí i fakt, že prvních 20 homilií, které v edici Patrologia Latina zabírají téměř sto sloupců[27], rozebírá pouze první dva verše z Písne písní[28].

V prvním kázání si svatý Bernard nejprve ověřuje zdatnost svých posluchačů, resp. čtenářů. Potom jim představuje samotnou knihu Píseň písní, různým způsobem je uvádí do celkového kontextu a zmiňuje se o polibku, o němž zaznívá zmínka v prvním verši první kapitoly. V druhém rozebírá různé významy tohoto tajuplného polibku. Třetí kázání se už potom věnuje konkrétně polibku nohou, rukou a následně úst. Čtvrté kázání obhajuje legitimitu polibku nohou a rukou, které se v Písni nenacházejí, a dále Bernard prohlubuje svoji nauku ohledně tří polibků a plynule přechází k popisu paradoxů Božího bytí a vlastností Boha.

Z hlavních témat ostatních kázání vzpomeňme např.:[29]

  • církev v 21., 29. a 30. kázání
  • ctnosti: kardinální v 22. a pokora v 42. a 34. kázání
  • Duch Svatý v 8., 17. a 18. kázání
  • láska v 7., 12. , 20. a 21. kázání
  • nevěsta v 9., 21., 25., 26. - část 1., 27., 28., 35. a 40. kázání
  • Ženich v 9., 22., 28. a 35. kázání

 

Bernardův styl kázání na Píseň písní

Bernard nepřistoupil k tomuto svému dílu jako k nějaké velké exegetické práci. Nechtěl vytvářet nějaký významný komentář, nýbrž chtěl oslovit duše. Píše: „Nesnažím se tolik vykládat slova, jako napájet srdce."[30] Neměl v úmyslu zlehčovat vědecký a teologický výklad[31], ale usiloval vyložit posluchačům svoji zkušenost s Bohem, odhalit jim ho takového, jakého jej zažil a jakého by mohli zakusit i oni. A „skutečně jen málo i z velkých mystiků mělo schopnost popsat mystická stádia v takovém praktickém duchu"[32] jako on. Právě v tom spočívá velikost tohoto jeho spisu.

Kázání vynikají i svojí uměleckou hodnotou. Ačkoliv Bernard chtěl, aby cisterciáci psali jednoduchým a prostým stylem, sám použil velmi propracovaný ba až vyumělkovaný způsob psaní. Pro jeho dílo jsou charakteristické mnohé paralelismy, antiteze, aliterace, asonance a slovní hříčky[33]. Mohrmann poznamenává, že se jedná o typickou zálibu křesťanských autorů počínaje sv. Augustinem v ozdobném a symbolickém stylu, který se prý líbil nejen učencům, ale i prostým lidem a sloužil jako nástroj pro duchovní povznesení[34]. Obdivuhodné však je, jak skvěle Bernard dokázal sladit nejen duchovní kvalitu posvátného textu s požadavky uměleckého vyjádření, ale i bravurně včlenit a přizpůsobit pasáže z Písma do vždy nové a nové větné konstrukce a tak vytvořit skutečně mistrovské dílo velkých kvalit.

V souladu s charakteristikami typickými pro středověk využívá autor prvky citovosti, vzletu či vášně, ale kritizuje nesmyslnost propasti mezi učeností a duchovním životem, bernard-z-clairvaux-3.jpgmezi teologií a spiritualitou[35], která se v období scholastiky objevuje až příliš často. Byl nepřátelský k tehdejší scholastické kultuře, která připisovala stále větší význam úloze a autonomii rozumu. Rovněž neměl pochopení pro požadavky, které z toho plynuly pro teologii. Ta, ačkoliv vyvozovala své závěry ze zjevených premis a ve vší úctě k tajemství, byla vybudovaná na základě rozumu a stala se vědeckou. Samozřejmě, že si byl ve všeobecnosti vědom úlohy rozumu, studia a poznání při směřování duše k Bohu, avšak až příliš se obával nebezpečí spojených s intelektuálním bádáním a nedůvěřoval ničemu, co by mohlo vyživovat lidskou pýchu. Tento postoj je z velké části vysvětlitelný jeho vlastními vnitřními zážitky, které mu umožňovaly čerpat nejvyšší jistotu z radostí kontemplace a z jeho vlastní zkušenosti plodnosti milosti.

Způsobem výkladu biblického textu Bernard vychází z tradice alegorického výkladu církevních otců a Origena, ale vědomě nepoužívá alegorickou metodu k odhalení náležitého duchovního smyslu ani k sémantickému rozboru. Význam Bernardových kázání totiž nespočívá v nauce nebo teoriích, které předkládá, ale jeho síla je „v OHNI mystické vášně, který v něm text Písně probouzí".[36] Oproti předcházejícím komentátorům Písně písní totiž vkládá do textu své subjektivní prožitky, svůj osobní duchovní stav. Poskytuje čtenáři a chce s ním sdílet bohatství svého vnitřního života, odkrývá mu celou velkolepost náboženské mystické zkušenosti[37].

Svatý Bernard byl prvním, kdo prolomil ledy dosavadní obavy středověké křesťanské literatury dávat všanc svoje vlastní intimní duchovní zážitky.[38] Vzhledem k origenovské tradici tak jde jen o jediný, avšak zásadně fundamentální interpretační posun, kdy Duše-Nevěsta není jen všeobecně lidská duše, ale „je to Bernardova VLASTNÍ duše, která vypráví o VLASTNÍM mystickém zasnoubení"[39].

Opat z Clairvaux využívá k výkladu Písně písní postup tzv. mystické tropologie[40]. Tato metoda by se dala vyjádřit větou: „Kontemplací  toho, co Bůh vykonal, poznáváme to, co máme konat my."[41] Světec se však soustřeďuje také na přítomnost, na to, co Bůh koná v našich životech nyní. Setkání s Bohem se má odrazit v našich skutcích. Čerpajíc z jazyka, obrazů a řeči Písně písní podává hluboký mystický výklad, přičemž ve své rozpravě podtrhává význam morální.

Svůj výklad staví tedy především na tzv. morálním smyslu Písma. „Podle starobylé tradice je možné rozlišovat dvojí smysl Písma: smysl literární a smysl duchovní; druhý z nich se dále dělí na alegorický, morální a anagogický."[42]

Pokud se sv. Bernard pouští do alegorického výkladu, tak jej chce mít rychle za sebou. Alegorie totiž přirovnává k temnému a spletitému lesu, avšak morální smysl Písma mu připadá jako širá pláň.[43] Na jiném místě píše: „Prošli jsme stíny alegorií, je čas probádat morální otázky; víra byla zbudovaná, vystavme život; rozum byl procvičen, vyučme se a obohaťme činy."[44] Chce tedy vést k dokonalosti, která by se projevovala konkrétními skutky každodenního života.

 

(Ze slovenštiny přeložil Lukáš Drexler.)

 

Více o sv. Bernardovi z Clairvaux (1090/91-1152) 

 

Seznam použitých zkratek:

Ep. - Bernardus Claraevallensis, Epistulae

In Cant. - Bernardus Claraevallensis, Sermones in Cantica

PL - Patrologia Latina

SC - Sources chrétiennes

 

Použitá literatura:

  • Bernard de Clairvaux, Sermons sur le Cantique, sv. 1. Sermons 1-15, ed. Sources chrétiennes 414, Paris 1996
  • Bernardus Claraevallensis,  Epistulae, in: MIGNE, Jacques-Paul, Patrologiae cursus completus, Series latina, Paris 1879, sv. 182
  • Bernardus Claraevallensis, Sermones in Cantica, in: MIGNE, Jacques-Paul, Patrologiae cursus completus, Series latina, Paris 1879, sv. 183
  • Guillelmo, S. Bernardi vita prima, in: MIGNE, Jacques-Paul, Patrologiae cursus completus, Series latina, Paris 1879, sv. 185
  • Katechizmus katolíckej církvi, 2. vyd., Trnava 1999
  • LUBAC, H. de, Medieval Exegesis. The four senses of Scripture, sv. 2, Edinburgh 2000
  • PUTNA, M. C.,  Píseň písní v dějinách evropského myšlení, in: Órigenés: O Písni písní, Praha 2000
  • ZERBI, P., Bernard of Cairvaux, St., in: New Catholic Encyclopedia. sv. 2, 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003

 

Související články: 

Peter Markovič: Stručné dějiny křesťanského výkladu Písně písní do sv. Bernarda z Clairvaux 
Jaroslav Ovečka: Duchovní píseň sv. Jana od Kříže 1
Bernard z Clairvaux: A jméno té panny bylo Maria 
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Bernard z Clairvaux: Přijde k nám Boží slovo 
Bernard z Clairvaux: O Božském Srdci Páně 
Bernard z Clairvaux: Pod křížem 
Bernard z Clairvaux: O činnosti

 

Poznámky:

[1] Geoffrey z Auxerre (nebo také Geoffrey z Clairvaux) byl Bernardovým žákem. Pozn. red. RTh.

[2] Srov. Sources chrétiennes (dále jen SC) 414, s. 23-24.

[3] Srov. tamtéž.

[4] Autoři úvodu k: Bernard de Clairvaux, Sermons sur le Cantique, sv. 1. Sermons 1-15, ed. Sources chrétiennes 414, Paris 1996, 426 s.

[5] Srov. SC 414, s. 24.

[6] Srov. SC 414, s. 24-25.

[7] Srov. Guillelmo, S. Bernardi vita prima, Liber I,II,4; Patrologia Latina (dále jen PL) 185, 229A.

[8] Srov. Guillelmo, S. Bernardi vita prima, Liber I,XII,59; PL 185, 229.

[9] SC 414, s. 26.

[10] Bernardus Claraevallensis,  Epistulae (dále jen Ep.) 153, 1; PL 182, 312.

[11] Srov. tamtéž.

[12] Latinský název je v plurálu Cantica, „písně". My se však přizpůsobujeme obecnému úzu a v naší práci užíváme singulár Píseň písní.

[13] Ep. 153, 2; PL 182, 313.

[14] Srov. tamtéž.

[15] Srov. Ep. 154; PL 182, 313.

[16] Srov. SC 414, s. 28-30.

[17] Ep. 153, 2; PL 182, 313.

[18] Srov. tamtéž.

[19] „Přepsat", „nadiktovaných", „uveřejněním", „díle".

[20] „Liber iste vester volvitur per ora sinusque omnium." (Ep. 483; PL 182, 692)

[21] „Scripta sunt ut dicta sunt." (Bernardus Claraevallensis, Sermones in Cantica /dále jen In Cant./ LIV,1; PL 183, 1038A)

[22] Sv. Bernard hovoří např. o svojí únavě, chorobě či zaneprázdnění, zmiňuje příchod hostů či reakce svých posluchačů, kteří „brblají", zívají nebo usínají.

[23] Leclerq je autorem mnoha prací o sv. Bernardovi. Edice SC používá jeho kritické vydání latinského textu Sermones in Cantica sv. Bernarda.

[24] „Vobis, fratres, alia quam aliis de saeculo, aut certe aliter dicenda sunt." (SC I,1,1)

[25] Srov. SC 414, s. 23.

[26] Tato čtyři přeložená kázání budou časem postupně zveřejněna v Revue Theofil. Pozn. red. RTh.

[27] Bernardus Claraevallensis, Sermones in Cantica I-XX, in: MIGNE, Jacques-Paul, Patrologiae cursus completus, Series latina, sv. 183, Garnier Fratres, Paris 1879, sl. 785-872.

[28] Srov. PUTNA, M. C.,  Píseň písní v dějinách evropského myšlení, in: Órigenés: O Písni písní, Praha 2000, s. 51.

[29] Srov. názvy jednotlivých kázání na http://glorifyhisname.com/sys-tmpl/b1/ (3.9.2007).

[30] „Nec studium tam esse mihi ut exponam verba, quam ut imbuam corda." (In Cant. XVI,1; PL 183, 849A)

[31] Srov. SC 414, s. 54.

[32] ZERBI, P., Bernard of Clairvaux, St., in: New Catholic Encyclopedia. sv. 2, 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003, s. 310.

[33] Srov. SC 414, s. 51-53.

[34] Srov. SC 414, s. 51.

[35] Srov. SC 414, s. 53.

[36] PUTNA, M. C., Píseň písní v dějinách evropského myšlení..., s. 51.

[37] ZERBI, P., Bernard of Clairvaux, St...., s. 310.

[38] PUTNA, M. C., Píseň písní v dějinách evropského myšlení... , s. 51.

[39] Tamtéž, s. 52-53.

[40] Srov. LUBAC, H. de, Medieval Exegesis. The four senses of Scripture, sv. 2, Edinburgh 2000, s. 153.

[41] Srov. tamtéž.

[42] Katechizmus katolíckej církvi, 2. vyd., Trnava 1999, paragraf 115.

[43] Srov. In Cant. XVI,1; PL 183, 843B.

[44] „Transivimus allegoriarum umbras, ventum est indaganda moralia; aedificata est fides, instruatur vita; exercitatus est intellectus, docetur vel ditetur actus." (In Cant. XVII,8; PL 183, 859A)

patristika-2b-men.jpg

[RSS]

Přečteno 286x

další články