Capax Dei

Capax Dei

(latinsky „schopen Boha")

- latinské sousloví vyjadřující skutečnost, že „člověk je schopen Boha" (lat. homo est capax Dei). Tato slova použil sv. Augustin ve svém spise O Trojici k vyjádření toho, že člověk, zde konkrétně jeho vyšší, rozumová část (lat. mens), je stvořen k obrazu Boha a tudíž že je schopen mít účast na Boží přirozenosti:

„Nejprve je třeba uvážit mysl samu o sobě, dříve než dosahuje účasti na Bohu, a v ní samotné je třeba nalézt Jeho obraz. Dokonce tehdy, když je mysl - jak jsme řekli - poskvrněna a zdeformována ztrátou účasti na Bohu, dokonce i přesto je nadále obrazem Božím. Neboť tím, co činí, že je Jeho obrazem, je její schopnost mít účast na Něm (Eo quippe ipso imago ejus est, quo ejus capax est, ejusque particeps esse potest). Tak velké dobro je pro ni dostupné jedině proto, že je Jeho obrazem." (De Trinitate, XIV, VIII, 11; in PL 42, 1044)

Tato skutečnost, tj. schopnost účasti člověka na Boží přirozenosti, je vyjádřena již v Novém zákoně (2Pt 1,4) a hlavně skutečností samotného Vtělení Boha, který se v Synu stal člověkem, aby se člověk mohl „stát Bohem", tzn. že Bůh vzal účast na našem lidství, aniž by přestal být Bohem, abychom my lidé vzali účast na jeho Božství, aniž bychom přestali být lidmi. K tomu Bůh podle mínění církevních otců předurčil člověka už jeho stvořením „k obrazu a podobě Boží" (srov. Gen 1,26). Vtělení Boha pak ukázalo, že lidská přirozenost je schopna „unést" Božství, aniž by lidství bylo zničeno, a naopak vtělením bylo lidství povýšeno: Bůh se snížil k člověku, na lidskou úroveň, aniž by přestal být Bohem, a člověk tím byl povýšen k Bohu, na úroveň Boha, aniž by přestal být tvorem. Tato schopnost lidství „nést" Boha pak má trvalou, věčnou platnost, neboť Bůh se v Ježíši Kristu stal člověkem navěky, aby udělil svoji věčnost každému člověku, který v Něj uvěří (srov. J 3,14-16.36; 6,40; 11.25). A účast na věčnosti Boha, který se stal člověkem, bude mít nejen duše člověka, ale i jeho tělo, které bude na konci všeho vzkříšeno a oslaveno podle vzoru Ježíšova již vzkříšeného těla. Vtělení pak také ukázalo, nejen že „člověk je schopen Boha" (homo capax Dei), ale i že „Bůh je schopen člověka" (Deus capax hominis): po vtělení a oslavení navěky Božství nese lidství a lidství navěky nese Božství, čímž se lidství stává dokonalým a dokonaným obrazem Boha a Boží láska dosahuje v člověku svého cíle.