Didymos Alexandrijský (Slepý), 19.4. 2010
Křest je mysteriem, tajemným ponořením a zasvěcením se Věčnosti. Křest není jen voda, ale i - a to především - Duch, který vlévá do křtěnce světlo shůry a proměňuje ho k věčné kráse, jak nastiňuje i starověký církevní spisovatel Didymos Alexandrijský (či Slepý; cca 310/313-398).
Při křtu nás obnovuje Duch svatý jako Bůh společně s Otcem a se Synem. Byli jsme znetvořeni a on nám vrací dřívější krásu a naplňuje nás milostí, aby se do nás už nedostalo nic nežádoucího. Vysvobozuje nás od hříchu a smrti. Z lidí pozemských, to je utvořených z hlíny a popela, dělá lidi duchovní a účastníky Boží slávy, děti a dědice Boha Otce, podobné obrazu Syna a jeho spoludědice a bratry; spolu s ním mají být oslaveni a zároveň s ním mají vládnout. Místo země jim dává nebe a ve své štědrosti jim dává ráj. Povznáší je k větší cti, než mají andělé, a posvátnou křestní vodou uháší tak mocný neuhasitelný plamen pekla.
U lidí jsou dva způsoby početí: jeden z našeho těla, druhý z božského Ducha. O obojím napsali vhodně povolaní muži. Já pak uvedu jméno a učení každého jednotlivě.
Jan píše: „Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi; těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani ze žádosti těla, ani ze žádosti muže, nýbrž z Boha."[1]
Říká, že všichni, kdo uvěřili v Krista, obdrželi moc stát se dětmi Boha, to je Ducha svatého, a být z Božího rodu. Aby ukázal, že onen plodící Bůh je Duch svatý, uvedl Kristova slova: „Ano, skutečně, říkám ti: nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království."[2]
Viditelně se totiž naše viditelné tělo rodí z křtitelnice za přisluhování kněží. Duchovně však křtí v sebe sama Duch svatý. On znovu rodí současně tělo i duši za přisluhování andělů. Sám je pak jakémukoliv rozumu neviditelný.
Jak Křtitel v souhlasu s historií i s výrokem „z vody a z Ducha" praví: „On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm."[3] Protože lidská nádoba je totiž hliněná, musí být nejdříve očištěna vodou a potom zpevněna a zdokonalena duchovním ohněm. (Vždyť Bůh je spalující oheň![4]) A tak lidská nádoba potřebuje Ducha svatého, aby se zdokonalila a obnovila. Vždyť duchovní oheň umí také zavlažovat a duchovní voda umí také přetavovat.
(Didymos Alexandrijský /Slepý/: O Nejsvětější Trojici, 2,12; PG, 39,667-674. Převzato z Denní modlitby Církve a mírně upraveno a doplněno poznámkami redakcí Revue Theofil.)
Justin: První apologie
Richard Špaček: Křest
Tridentský koncil o křtu
Hippolyt Římský: O Křtu Páně
Cyril Jeruzalémský: Katecheze
Paolo Giglioni: Proč se křtí děti?
Justin: To čiňte na mou památku
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Richard Špaček: O zmrtvýchvstání Krista
Hilarius z Poitiers: Takto jsi připravil zemi
Brigita Švédská: O Kristově křtu v Jordánu
Dariusz Kowalczyk: Kenoze Ducha Svatého
Cyril Jeruzalémský: Živá voda Ducha svatého
Ambrož Milánský: O tajemstvích (De mysteriis)
Ambrož Milánský: O svátostech (De sacramentis)
Diadochos z Fotiké: Být Božím obrazem a podobat se Bohu
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý
Petr Chrysolog: Bůh narozen z člověka, lidé narozeni z Boha
Přechod od Starého Zákona k Novému je přechodem od těla k Duchu
Pavel Hödl: Křest dospělých - katechumenát rozvržený do stupňů 1/3
Jak svatí v nebi mohou vyslýchat tolik proseb o přímluvu zároveň?
Simeon Nový Teolog: Křesťan je zrozen z Ducha Svatého
Caesarius z Arles: Před křtem byl naším otcem ďábel
Basil Veliký: "... a duch Boží se vznášel nad vodami"
Klement Alexandrijský: Křest Duchem svatým
Irenej z Lyonu: Seslání Ducha Svatého
Tomáš Akvinský: O trojím rození
[1] J 1,12-13.
[2] J 3,5.
[3] Mt 3,11.
[4] Srov. např. Dt 4,24; 9,3 ad.
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.